Universal Audio Lexicon 480L - světově jediná Lexiconem schválená emulace jejich slavného reverbu

Lexicon 480L, ikonický reverberátor, bez kterého se neobešlo žádné profesionální nahrávací studio devadesátých let. V tomto testu se podíváme na zoubek plug-inu od renomované firmy Universal Audio, která se snaží tento klenot zvukové historie znovu dostat do hry.

O plug-inech

Psychologický efekt plug-inových vintage napodobenin funguje takřka dokonale. Nesmí chybět magické tlačítko Analog, které má vliv na cosi nepojmenovatelného (zásadně nevypínat!). Vzhled kromě původních knoflíků a hejblat vylepší i to, co by na eBayi negativně ovlivnilo prodejní cenu originálu, tedy různé oděrky, špína, rez a sem tam i chybějící šroubek. Nechybí ani tlačítka pro brum a šum, artefakty, které původním konstruktérům tvořily vrásky na čele. Potom už k iluzi dokonalosti nechybí skoro nic a zákazník je spokojen. Otázkou však zůstává, do jaké míry splňují svoji původní funkci.

Nijak nechci podceňovat práci programátorů, kteří se snaží posbírat impulzní odezvy slavných exemplářů z celého světa a implementovat je do plug-inových napodobenin. Na druhou stranu jako pamětník analogové éry vnímám funkci jednotlivých efektů v trochu jiných souvislostech. Byly a jsou to krabice, které kromě své historie mají i svého ducha. Měly knoflíky, kterými člověk mohl skutečně kroutit, vstupy a výstupy, mezi kterými proudily až desítky voltů, a ručkové měřáky, které svítily, dokud nepraskla obtížně sehnatelná žárovička. Některé měly i spoustu neduhů jako například teplotní závislosti (počkáme, až se to zahřeje; rychle, ať se to nepřehřeje) nebo „tenhle poťák chrastil už minule“ a tak dále. Oproti dnešní době, kdy vás zakoupení a instalace nového plug-inu fyzicky vyčerpá nervózním klepáním koleny během stahování a instalace, bylo dřív běžné, že jsem si pro zapůjčený efekt dojel autem na druhý konec Prahy, osobně ho vymontoval, odpojil a desetkrát se dušoval, že ho v pořádku vrátím.

Několikrát jsem měl v kufru auta naložený i Lexicon 480L. A právě on stojí někde uprostřed obou světů, reverb na čistě digitálním principu, který si svá zlatá léta odsloužil převážně v analogovém prostředí, zkrátka jeden z důležitých milníků své doby.

Ale nejen v spočívá tento test, pro mne je zajímavý i v tom, že se mi dostává do ruky napodobenina něčeho, o čem jsem nejprve jen snil a s čím jsem později měl tu čest léta pracovat. Zkrátka k některým zařízením si člověk vytvoří vztah, kterého se nelze jen tak zbavit. O to víc jsem zvědav, zda plug-inová verze splní má očekávání.

O firmě Lexicon

Počátkem sedmdesátých let firma Lexicon vyráběla digitální delaye, v té době s neuvěřitelnými technickými parametry (rozsah do 10 kHz a odstup S/N 60 dB). V roce 1979 spatřil světlo světa první digitální reverb 224XL. Ve stejném roce vznikl i PrimeTime, zcela novátorský delay pro vytváření speciálních efektů. V roce 1986 nastupuje 480L, který postupně opanoval všechna špičková nahrávací studia. Mezi konkurenčními produkty, kterých v té době bylo pomálu, okamžitě zaujal svou kvalitou. Za zmínku stojí i fakt, že jeho cena se v té době pohybovala na úrovni automobilu střední třídy. Později jej překonal už jen model 960L, se kterým se můžeme setkat dodnes i v některých našich nahrávacích studiích. Za zmínku stojí i model 300L, jehož algoritmy kromě reverbů mířily i na mastering v digitálním řetězci. Později se firma začala věnovat i střednímu trhu v podobě levnějších, i když nenahraditelných produktů v řadách PCM, LXP, MPX a podobně. V roce 1988 přichází na trh se zvukovou kartou Opus následovanou dalšími systémy pro nahrávání do DAW. Ve stejném roce také vznikl systém LARES, virtuální akustika na bázi procesorů Lexicon. V současnosti je firma pod křídly společnost Harman International Industries, Inc., potažmo Samsungu, a její produkty a patenty můžete mimo jiné najít jak v Rolls-Royce Phantom, tak v digitálních pultech Soundcraft a jiných „brandových“ zařízeních. Za zmínku stojí i procesor QLI pro multikanálovou reprodukci - až 32 výstupů zdrojů signálu od tradičních stereo až po 7.1.

Na poli softwarových plug-inů nabízí reverby z řady PCM, LXP a MPX, jejichž algoritmy jsou podle vyjádření programátorů identické s původním hardwarem.

Původní 480L

Obrázek původního hardwaru by nikoho asi moc nezaujal, kdyby neobsahoval dálkový ovladač LARC, který se povaloval na kdejakém tom Nevu nebo „SSLku“. Ten je totiž pro provoz nezbytný a bez něj by byl systém nepoužitelný. Kromě šesti faderů pro ovládání parametrů má i spoustu tlačítek, která intuitivně umožňují přístup ke všem parametrům, LED displeje zobrazující příslušné hodnoty včetně úrovní vstupních či výstupních signálů. Reverb samotný je v rackovém modulu, který má otevírací čelní panel. Pod ním se nachází jak jednotlivé procesorové karty, tak i potenciometry k nastavení vstupních a výstupních úrovní. Do skříně se vkládá i paměťová cartridge pro ukládání uživatelských presetů. Na zadní straně najdeme konektory pro analogové vstupy a výstupy (2x in / 4x out), digitální vstup a výstup, který lze dle manuálu připojit k též legendárnímu rozhraní Sony 1610 (1630), které umožňovalo nahrávat digitální signál na videorekordér, jediné médium, které bylo v té době schopné zaznamenat datový tok ve formátu PCM. Pro konverzi do formátu AES/EBU bylo zapotřebí použít převodník Lexicon LFI-10. Dálkový ovladač LARC se připojí přes sériové rozhraní. Konektory jsou tu hned dva a umožňují propojit více zařízení mezi sebou. Ovládat pak můžete jak více Lexiconů jedním ovladačem, tak i jeden dvěma ovladači zároveň. MIDI rozhraní slouží jak k přepínání programů a změně parametrů, tak i k exportu dat pomocí protokolu SysEx.

Architektura

Původní hardware obsahoval dvě karty HSP, které umožňovaly provoz dvou nezávislých stereo efektů současně v různých konfiguracích. Firma Universal Audio (dále jen UA) od tohoto konceptu upustila a nabízí pouze jednu efektovou jednotku, plug-inů si samozřejmě můžete spustit více najednou, pokud vám to kapacita DSP umožní. Pro neznalé připomínám, že plug-iny od UA potřebují pro svůj provoz stejnojmenný hardware vybavený procesory, na kterých probíhají příslušné výpočty. Z jednoho jádra procesoru si Lexicon ukousne úctyhodných 60 % výkonu.

Základní plug-in je tedy v plné stereo konfiguraci, pokud otevřete variantu mono, signál je stále zpracováván v obou kanálech, které jsou na výstupu sloučeny do formátu mono.

LARC v DAW

Dálkovýálkový ovladač LARC neboli Lexicon Alfanumeric Remote Controller posloužil jako předloha grafického rozhraní plug-inu. Na první pohled se od originálu nijak neliší, programátoři v UA jej však pozměnili a přiřadili tlačítkům jiné funkce pro snazší ovládání. Ne vždy se jim to podařilo, ale o tom níže.

Zobrazení jednotlivých parametrů na LED displejích odpovídá originálu, grafické zobrazení, jako křivky průběhu dozvuku apod., tu nehledejte. O to víc je důležité prostudovat manuál a kromě představivosti zapojit i své vlastní uši.

Po stisknutí nápisu Open se objeví skrytý panel s regulací vstupních a výstupních úrovní. Pod přepínačem Link pro spřažení úrovně obou kanálů se nachází záhadná LED dioda, která indikuje opravu softwarové chyby původního Lexiconu, kterou popíšu níže.

Zajímavé je též tlačítko Aux Outs, které emuluje zvukovou charakteristiku druhého stereo výstupu původního stroje. Ten měl údajně, kvůli rozmístění součástek na desce, odlišný zvuk od hlavního. Píši údajně, protože si nevzpomínám na žádný slyšitelný rozdíl. Během testování jsem se všemožně snažil oba výstupy porovnat, ale výsledek byl vždy stejný. Předpokládám, že programátoři ve své důslednosti odhalili nějaké rozdíly, a proto sem tuto funkci implementovali, což svědčí o jejich důslednosti.

Trojice tlačítek pro mix původního signálu s efektem je sice praktická věc, pokud je efekt v insertové cestě, ale programátorům bych vytkl malou drobnost: Uvítal bych tlačítko Wet Solo s grafickou indikací stavu. Ten se sice krátce zobrazí na LED displeji, ale při zapnuté funkci budete chvíli bloudit v nastavení parametru Mix, který v ten moment není aktivní. Zcela mimo logiku ovládání je fakt, že po stisknutí Wet Solo se nezmění jeho stav, ale pouze se zobrazí na displeji, pro změnu je třeba na něj kliknout dvakrát.

Tlačítko Power je na první pohled zbytečné, ale na rozdíl od vypnutí plug-inu pomocí DAW, zůstává Lexicon nahraný v DSP a lze jej kdykoli aktivovat bez prodlevy a dalších zvukových artefaktů.

Za zmínku stojí i indikace vstupních či výstupních úrovní. Měřky totiž zároveň ukazují i „přebuzení“ procesoru, které může nastat jak vysokou vstupní úrovní signálu, tak i nastavením určitých parametrů. Například při extrémně dlouhém dozvuku či vysokém feedbacku může dojít až k slyšitelným artefaktům, jako je zvonění či zkreslení signálu. Pak je vhodné zmenšit vstupní citlivost, popřípadě příslušné parametry upravit. Na druhou stranu se nijak nemusíte bát toho, že LED diody občas probliknou, většinou nezaznamenáte žádný slyšitelný defekt a v analogové praxi to patřilo k častým jevům, které nikdo neřešil.

Posuvné ovladače jednotlivých parametrů jsou „motorizované“, u původního ovladače tomu tak nebylo a často se stávalo, že při „hledání“ výchozí polohy slideru parametr skočil někam, kam jsme vůbec nechtěli. Trochu zamrzí fakt, že jednotlivé parametry nelze zadávat přímo z klávesnice. Pokud chcete například nastavit konkrétní čas delaye v algoritmu Twin Delays, rozsah slideru je 0-1361 ms a s nastavením se chvilku potrápíte.

Tlačítka pod ovladači mají nově přiřazené funkce pro navigaci v programech a stránkách nastavení. Banky a programy lze též jednoduše a přehledně volit myší přímo na displeji. Původní funkci Fine pro jemné nastavení parametrů nahrazuje Shift na klávesnici.

Modrá tlačítka Machine A a B slouží k přepnutí dvou nezávislých nastavení, včetně zvoleného programu. A zde se dostáváme k další funkci, která uživatelům také pěkně zamotá hlavu. V rozbalovacím menu v okně plug-inu se totiž nachází funkce k přepínání a kopírování parametrů mezi nastavením A a B. Tuto praktickou funkci známe i z jiných plug-inů, zde ale v kombinaci s volbou Machine A a B vzniká nepřehledná situace. Přitom problém spočívá pouze v pojmenování funkcí, Copy A to B ve zmíněném menu totiž nepřenáší data mezi Machine A a B, ale ukládá data obou Machines do dvou paměťových bank. Připadá vám to nepřehledné? Ano, mě také, přitom by stačilo změnit označení například na Machine I/II. Indikace stavu zvolených tlačítek (podobně jako u funkce Wet Solo) by též pomohla s orientací v nastavení.

Celkově jsem z grafického rozhraní trochu na rozpacích. Na jednu stranu tradičně kopíruje vzhled a funkce původního ovladače, na druhou však výše zmíněná „vylepšení“ způsobí spíš vrásky na čele. Doufejme, že se nad tím inženýři z UA zamyslí a v některé z aktualizací nám připraví příjemné překvapení. Pochybuji však o tom, že by zájemce o tento plug-in zvažoval tyto drobné nedostatky, důležitý je přeci zvukový výsledek a ten je opravdu dokonalý.

Test

První spuštění okamžitě splnilo má očekávání. Uživatelé „obyčejnějších“ reverbů překvapí zásadní rozdíl: Hned první program v nabídce Large Hall nějak „není slyšet“, ale přitom vytváří dokonalou iluzi velkého prostoru, ve kterém můžete doslova utápět jednotlivé nástroje, aniž by v reverbu samotném vznikaly nepřirozené dozvuky a pazvuky. Iluze velké koncertní haly je zkrátka dokonalá.

Ale pěkně popořádku. Jednotlivé programy jsou zařazeny do deseti bank po deseti programech. Názvosloví odpovídá původnímu stroji a umožňuje přehlednou navigaci. Výjimkou jsou banky Effects a Wild Spaces s exotickými názvy, které dávají prostor pro bujnou představivost. Naštěstí je v manuálu podrobný popis všech programů včetně doporučení pro jejich použití. Tomu, kdo nemá v lásce pročítání manuálů, doporučuji přečíst si alespoň tento popis, který může i inspirovat k zajímavým experimentům.

K výpočtům efektů jsou využity různé algoritmy, podle kterých se mění i příslušné ovládací parametry.

Nejhodnotnějším z nich je jednoznačně Reverb, z něhož jsou sestaveny programy v prvních čtyřech bankách. Nabídka prostorů je opravdu bohatá, hned v první bance nacházíme programy, které simulují koncertní síně různých velikostí, včetně extrémních prostorů, jako jsou kostely či podzemní parkoviště. Osobně mě fascinuje hned první Large Hall, krásný měkký prostor který se dá pomocí parametrů RTM (doba dozvuku), popřípadě Size (celková velikost prostoru) lehce přizpůsobit daným potřebám. Doporučuji si s tímto programem chvilku vyhrát, než se pustíte do dalších presetů. Tvoří totiž základ toho, co „480ku“ proslavilo. Je použitelný jak pro „vylepšení“ hotového mixu symfonické nahrávky, tak pro zpěváky rockových balad, zkrátka všude tam, kde je potřeba „hallit“.

Druhá banka Rooms simuluje menší prostory s různou intenzitou zabarvení dozvuku. S těmito programy je třeba zacházet opatrněji, pro hudební materiál nám většinou nabídnou efekty, kterých se spíš chceme zbavit při nahrávání. I tak ale pro ně najdeme uplatnění, i když ne tak univerzální, jako u první banky. Naopak pro postprodukční práci, mluvené slovo nebo zvukové efekty fungují dokonale.

Wild Spaces, název mluví sám za sebe, zde se programátoři pustili do emulací prostorů, které bych nazval spíš zvukovými efekty. S touto bankou si užijí experimentátoři, kteří touží po opepření svých zvukových výtvorů.

Čtvrtá banka Plates nás vrací zpět do reality a nabízí emulaci legendárních Hallplat. Použití se nabízí tam, kde se nám programy z první banky zdají moc uhlazené. A Plate je univerzální dozvuk, od vokálů přes sólové nástroje až po perkusivní materiál. Snare Plate je ostrý efekt, dozvuk na výškách působí až chemicky, ale jak název napovídá, na malém bubínku odvede skvělou práci.

Banka Effects používá stejnojmenný algoritmus postavený na jednotlivých odrazech, které „putují“ v čase i v prostoru. Zajímavý je například Doubler pro sólový zpěv či nástroje nebo Back Slap a Rebound, které vracejí signál brutálním odrazem zpět. Na rozdíl od ostatních bank tyto programy přímo vybízí k experimentům s jednotlivými parametry. Výchozí presety jsou opravdu bizarní a bezhlavé úpravy je mohou posunout na ještě vyšší level.

Twin Delays je algoritmus tvořený čtyřmi nezávislými delayi. Nečekejte jednoduché echo nebo tap-delay, programy v této bance se spíš blíží efektům z té předchozí. Pokud si některý program vyberete a potřebujete upravit délku, dříve, než jeho strukturu narušíte změnou jednotlivých časů, vyzkoušejte parametr MST. Tímto faderem ovládáte časy všech delayů najednou.

Algoritmus Random je takřka totožný s algoritmem Reverb. Rozdíl je pouze v tvorbě dozvuku, náhodně přidané odrazy ve výsledku hall zhutní a redukují nepříjemné artefakty u dlouhých reverbů. V programových bankách 7 a 8 najdeme totožné programy s prvními dvěma, tedy Large Hall v bance 1 je LG Rand Hall v bance 7 apod. Pokud nejsme spokojeni s hally z prvních dvou bank, logicky se nabízí výběr z algoritmů Random. K tomuto algoritmu se též vztahuje výše zmíněná oprava původní softwarové chyby. Standardně je tato oprava zapnutá, pokud chcete být opravdu uživatelé „původního“ Lexiconu, zkuste ji vypnout a pohrát si s parametry Spin a Size. Šikovnějším z vás se podaří efekt softwarově „rozhoukat“.

Ambience nabízí reálné prostory, do kterých chceme signál umístit. Kromě postprodukční práce, kde je asi největší využití pro tyto programy, nabízí alternativu ke kratším reverbům z banky Rooms. Efekty jsou na první poslech tvrdší a agresivnější. V nabídce jsou též velké prostory, které však ve srovnání s reverby z banky Halls zní až chemicky. A když nás někdo opravdu naštve, není problém jeho signál umístit do prostoru Closet.

Poslední programová banka Post Ambience je určená pro postprodukční práci. Nabízí mix různých algoritmů a nabídku několika konkrétních prostor, od bytové architektury až po „opravdu velký obchoďák“. Vypadá to, že původní programátoři už nevěděli, co by nabídli, tak na poslední pozici umístili veledlouhý hall s názvem Reverb Tail.

Jako bonus pro uživatele vybavila firma UAD Lexicon stovkou presetů od slavných světových zvukařů. Ty nejsou z hlavního panelu dostupné, najdeme je však v nabídce aplikace, ve které máme plug-in spuštěný, popřípadě v menu aplikace UAD. Zběžně jsem pár z nich vyzkoušel a nabídka je opravdu veliká. Bohužel ne vždy je jasné, k čemu by příslušný program měl sloužit, tak je to chvilkami hra na slepo.

Závěr

Lexicon 480L jsem testoval v programu Cubase 10 na platformě OSX. Záměrně neudávám parametry hardwaru, protože výpočty plug-inu probíhaly na akcelerátoru UAD-2 Satellite s rozhraním Thunderbolt 2 . Po celou dobu testování jsem se nesetkal s jediným problémem, samotná instalace a registrace proběhla též hladce. K plug-inu je obsáhlá dokumentace, kde najdeme jak návod k ovládací části, tak i podrobný popis jednotlivých parametrů a funkcí. Manuál též obsahuje zmíněnou tabulku programů, včetně tipů pro jejich použití.

Jako celkové hodnocení musím dát jen jeden velký palec nahoru. Pravda, v ovládací části, jak jsem zmínil výše, jsou drobné nedostatky, ty ale převáží dokonalá emulace původního zařízení. Je vidět, že programátoři odvedli dobrý kus práce. Ostatně při vývoji spolupracovali s původním výrobcem a pro plug-in od něj obdrželi patřičnou licenci. Měl jsem možnost vyzkoušet několik emulací od jiných výrobců, včetně konvolučních plug-inů pracujících přímo s odezvou originálního Lexiconu. Na rozdíl od testované verze Universal Audio však žádná nedosahovala kvalit původního stroje. Vzhledem k tomu, že UA stejně dokonale zpracovala i předchůdce - model 224 -, jsem zvědav, zda se pustí i do následovníka, modelu 960L.

Takže hurá, legenda Lexicon 480L je znovu na scéně, a to v plné parádě!

Technicke specifikace

https://www.uaudio.com/uad-plugins/reverbs/lexicon-480l-digital-reverb-effects.html