12 největších chyb, které děláme v domácím studiu - Jak vše správně zapojit v nahrávacím softwaru (insert, send)

Efekty v mixu

Při míchání dříve či později sáhneme k použití jednotlivých procesů (efektů), kterými zvuk upravujeme. Efekty jako ekvalizér, kompresor nebo reverb musíme v mixu vložit signálu do cesty. Teprve pak můžeme efekty na zvuk uplatnit.

12 největších chyb, které děláme v domácím studiu - Jak vše správně zapojit v nahrávacím softwaru (insert, send)
12 největších chyb, které děláme v domácím studiu - Jak vše správně zapojit v nahrávacím softwaru (insert, send)

Insert a send tedy představují dva různé vstupní body, které můžeme pro zapojení efektů použít. Ty se liší tím, v jakém místě mixpultu se nacházejí a jakým způsobem skrz ně zvuk prochází.

 

Insert a send

Jaký je tedy rozdíl mezi insertem a sendem? Již samotný název nám napovídá:

Insert (vložit) - je způsob zapojení, kdy zvuk prochází skrz daný efekt beze zbytku. Zvuk je efektem plně ovlivněn. Send (odeslat) - signál se rozbočí a odesílá se do efektu a zpět v libovolném poměru. Přimíchává se k suchému (neefektovanému) signálu ve stopě.

 

Proč insert i send?

Pro tento způsob zapojení jsou dva důvody:

1. Funkce

U některých procesů z podstaty chceme, aby jimi byl zvuk ovlivňován zcela. Klasickým příkladem je ekvalizér nebo kompresor. U nich předpokládáme, že budou zvuk upravovat plně a ne poměrově. Pro tento typ zapojení se používá insert.

Naopak u některých efektů chceme regulovat míru jejich působení na signál. Chceme mít možnost nastavit úroveň působení na danou stopu. Efekty jako reverb či delay chceme mít možnost nastavovat poměrově. Pro tento typ zapojení použijeme send.

2. Kapacita

Pokud se vrátíme v čase, míra efektů, které mohly být na analogovém mixupultu použity, byla omezená. V té době každý efekt představoval jeden kus hardwarového zařízení. Proto se používalo zapojení v sendu - možnost poslat jakýkoliv signál v mixu do daného efektu.

Jinak řečeno, jakýkoliv zvuk, který máme na šavli mixu, můžeme odeslat do stejného efektu.

V době digitálního mixu je tento problém překonán, protože jeden plug-in můžeme jednoduše zkopírovat, kolikrát chceme, jediný limit představuje výpočetní síla našeho systému.

Nejde ale jen o kapacitu. Tento způsob zapojení je také rychlejší a umožňuje nám míchat plošně.

Představme si např. bubny rozmíchané do deseti stop. Nastavovat jednotlivě u každé stopy reverb je nejen časově zatěžující, ale zásadně by nám to zatížilo celý systém. A i v dnešní době velké výpočetní kapacity počítačů je dobré s výkonem šetřit.

 

Co je správně?

Stejně jako u jiných věcí, jedná se o zažité postupy nebo doporučení. Není chyba zapojit například reverb do insertu nebo kompresor do sendu. Pokud to slouží našemu záměru, není žádné „správně“, je jen to, co „zní dobře.“

Nebojte se experimentovat, a pokud rozumíte tomu, jak je signál v mixu směrován, pravidla změňte.

Psáno pro časopis Muzikus