Bass profil - Jack Casady

Bass profil - Jack Casady
Bass profil - Jack Casady

Jeden z pamětníků doby, kdy vznikal rock ‘n’ roll. A mimochodem také baskytarista, který svým melodickým a šlapavým stylem ovlivnil nespočet dalších basistů, třeba Geddyho Leea nebo Anthonyho Jacksona. Proslavil se především v kapelách Jefferson Airplane a Hot Tuna. Natočil ale i spoustu dalších alb, mimo jiné hrál v Hendrixově Voodoo Chile.

 

V současné době se hodně věnuje výuce baskytary. Od roku 1998 se vyrábí jeho signature model baskytary Epiphone Jack Casady, která je velmi oblíbená pro svůj až kontrabasový zvuk. A jednu dobu měl svůj signature kabinet u firmy Aguilar.

 

Washington, D. C.

John Williams Casady se narodil 13. dubna 1944 v hlavním městě USA Washingtonu, D. C. do rodiny s irsko-polsko-židovskými kořeny. Již od malička se zajímal o hudbu a poslouchal všechno možné - od klasiky a folku přes jazz až po r & b nebo rock ‘n’ roll.

 

První nástroj, na který začal hrát, byla akustická kytara jeho otce, ještě s nylonovými strunami. V roce 1958 si ale našetřil na Fender Telecaster a o rok později, ve svých patnácti letech, začal pravidelně hrát po klubech ve Washingtonu (což tehdy znamenalo mít falešnou ID kartu - obdobu občanského průkazu).

 

První výraznější kapela byli The Triumphs, která v místních klubech dosáhla určité obliby. O rok později se ale rozpadla a Jack Casady přidává do svého arsenálu i první baskytaru Fender Jazz Bass a doprovází různé umělce i na ni. Mimo jiné si tak zahraje třeba s Rayem Charlesem nebo s Little Anthony and the Imperials.

 

Z basistů, kteří ho ovlivnili, jmenuje především jazzové hráče Charlie Minguse, Scotta LaFara, Amose Milburna, Raye Browna, ale i rané nahrávky Jamese Browna, Ducka Dunna nebo Leroye Hodgese.

 

Jefferson Airplane a spřízněné kapely

Přestože se jako barový muzikant poměrně slušně živil, vadilo mu, že hraje pouze převzatý nebo cizí materiál. Nikdy neměl tu možnost podílet se na vzniku vlastních skladeb. Když potom v roce 1965 přišla nabídka od bývalého spoluhráče z The Triumphs Jormyho Kaukonena, aby odešel do San Francisca a začal hrát s Jefferson Airplane, neváhal ani na okamžik.

 

Jefferson Airplane byla v té době čerstvě založená kapela, jejíž filozofie vycházela z kombinace folku a elektrických nástrojů. Za sebou měli již několik úspěšných působení v San Franciscu a okolí a postupně přibírali další členy a ladili sestavu, která vykrystalizovala v tu nejúspěšnější až ke konci následujícího roku.

 

O podstatě basy

„To nejdůležitější je vlastní tón. Soustřeďte se na nalezení tónu, který se bude líbit vám samotným. A od toho se teprve všechno odvíjí - groove, riffy, tóny, které hrajete, všechno. Váš tón je to, co vás bude odlišovat od ostatních. Nemyslím si, že by existovala ta jedna správná cesta k dobrému tónu. Hrajte tak, aby se to líbilo vám. Konečně, chcete přeci vyjadřovat vlastní nápady, a ne jen kopírovat někoho jiného.“

 

Mezitím ale vydali své první album Takes Off, které mělo ještě daleko do pozdějšího psychedelického rocku a stále znělo folk-rockově. Nicméně Jack Casady zmiňuje právě tohle album jako jedno z nejlepších, které kdy natočil. Přestože se autorsky na tvorbě Jefferson Airplane prakticky nepodílel, jeho basové linky znamenaly pro kapelu výrazný posun.

 

Až teprve s příchodem zpěvačky Grace Slick v říjnu 1966 začala kapela posilovat své postavení a získávat si větší fanouškovskou základnu. S ní také vydávají v roce 1967 hned dvě alba. To první, Surrealistic Pillow, se dostalo na 3. místo v americké hitparádě a vyprodukovalo dva top 10 singly. Je také spíše přímočaře rockové. Na rozdíl od následujícího After Bathing at Baxter’s, které už v sobě nese znaky psychedelie a není tak komerčně úspěšné.

 

V následujících letech vydávají další alba se střídavým úspěchem, žádné už ale tak úspěšné jako Surrealistic Pillow. Větší vypovídací hodnotu mají spíše tehdejší živé koncerty, které jsou plné jamování a lépe tam vyniká Casadyho melodické basové linka. Nelze nezmínit účast na třech významných festivalech na konci šedesátých let - Monterey Pop Festival v roce 1967 a Woodstock a Altamont o dva roky později.

 

V roce 1972 eskalují problémy uvnitř kapely, především díky závislosti na různých drogách, a kapela se rozpadá. Nicméně různé spolupráce mezi jednotlivými členy pokračují dál. Jack Casady tak hrál na sólových albech Grace Slick, Paula Kantnera, Jormy Kaukonena i Papa Johna Creacheho. Zúčastnil se i natáčení alb No Protection kapely Starship, což byl projekt Grace Slick. A také se v roce 1992 přidal k projektu Jefferson Starship Paula Kantnera, se kterými natočil dvě alba a vydržel s nimi do roku 2000.

 

Jefferson Airplane se ještě dvakrát vrátili, poprvé v roce 1989, kdy vydali eponymní album a odjeli úspěšné světové turné. Podruhé jen jednorázově, v roce 1996 při příležitosti uvedení do Rock and rollové síně slávy.

 

Hot Tuna

Ještě během působení v Jefferson Airplane si v roce 1969 založili Jack Casady a Jurma Kaukonen vedlejší projekt Hot Tuna. Zpočátku hráli jen krátký akustický set jako předkapela domovské skupiny, ale již o rok později vydávají první desku, která se dostala na 30. místo žebříčku v USA. Oba se rozhodli přidat na koncertování a možná i to způsobilo pozdější rozbroje v Jefferson Airplane. Buď jak buď, Hot Tuna vydávají další desky a postupně se přidávají další muzikanti - často z Jefferson Airplane nebo ze spřízněných Grateful Dead.

 

Kapela velmi často mění muzikanty a sestavu, a co je jednou akustický projekt o třech muzikantech, na příštím turné je to velká rocková kapela. Významnou roli hrají živá alba, protože část repertoáru je zachycena pouze na nich. A s přestávkou v letech 1979-1985 funguje kapela dodnes. Podobně jako v Jefferson Airplane, ani tady nehraje Jack Casady významnou autorskou roli, nicméně jeho basové linky opět znamenají podstatnou součást výsledného zvuku.

 

Vybavení:

Baskytary:

Epiphone Jack Casady

Fender Jazz

Alembic Number One

Guild Starfire

 

Aparáty:

Aguilar DB728 (zesilovač, 400 W)

Aguilar GS410 (4x 10” kabinet)

Aguilar GS115 (1x 15” kabinet)

Aguilar DB285-JC (2x 8“ + 1x 6,5” signature kabinet)

George Alessandro Basset Hound (zesilovač, 30 W)

George Alessandro 112 (1x12” kabinet)

Versatone (30W zesilovač)

 

Efekty:

Aguilar DB680 (celolampový pre-amp)

 

Struny:

Dean Markley Blue Steel Medium Light (.45, .65, .85, .105)

 

Další kapely a vedlejší spolupráce

V roce 1978 zakládá Casady kapelu SVT, se kterou hraje do roku 1983, vydávají jedno EP Extended Play a jedno LP No Regrets, obojí s nevýznamným úspěchem. V letech 1985-1987 hrál v kapele KBC, kterou měl s bývalými spoluhráči z Jefferson Airplane, Kantnerem a Balinem, a rovněž vydali jedno album KBC.

 

Vedle těchto kapel se Casady objevil na původní nahrávce Voodoo Chile Jimiho Hendrixe, natáčel pro další umělce, namátkou pro Davida Crosbyho, Warrena Zevona, Crosby, Stills & Nash nebo Petera Rowana. V roce 2007 se přidává k nově vzniklé kapele Moonalice a natáčí s nimi v roce 2009 eponymní desku. Od té doby je jeho působení spíše na bázi hostování.

 

V roce 2003 také vydává své první, a zatím jediné, sólové album Dream Factor, k jehož natáčení si pozval spoustu svých hudebních přátel - Warrena Haynese, Jurmu Kaukonena, Ivana Nevilla a další. Poprvé se představuje jako autor a tady musíme jen zalitovat, že se do skládání nepustil dříve.

 

Diskografie:

sólo:

Dream Factor (2003).

 

spolupráce:

Jefferson Airplane: Jefferson Airplane Takes Off (1966), Surrealistic Pillow (1967), After Bathing at Baxter's (1967), Crown of Creation (1968), Volunteers (1969), Bark (1971), Long John Silver (1972), Jefferson Airplane (1989).

Jimi Hendrix Experience: Electric Ladyland (1968).

Country Joe & the Fish: Here We Are Again (1969).

Hot Tuna: Hot Tuna (1970), First Pull Up, Then Pull Down (1971), Burgers (1972), The Phosphorescent Rat (1973), America’s Choice (1975), Yellow Fever (1975), Hoppkorv (1976), Pair a Dice Found (1990), Steady as She Goes (2011),

Paul Kantner: Blows Against the Empire (1970), Sunfighter (1971), Baron Von Tollbooth & the Chrome Nun (1973), Planet Earth Rock and Roll Orchestra (1983),

Papa John Creach: Papa John Creach (1971), Filthy! (1972),

David Crosby: If I Could Only Remember My Name (1971),

Jorma Kaukonen: Quah (1974),

Grace Slick: Manhole (1974),

SVT: Extended Play (1980), No Regrets (1981),

KBC Band: KBC (1986),

Roky Erickson: Don’t Slander Me (1986),

Starship: No Protection (1987),

Warren Zevon: Transverse City (1989),

Jefferson Starship: Windows of Heaven (1999), Jefferson’s Tree of Liberty (2008),

Rusted Root: Rusted Root (1998),

Crosby, Stills & Nash: Carry On (1998),

Gov't Mule: The Deep End, Vol. 2 (2002),

Moonalice: Moonalice (2009),

Peter Rowan: Dharma Blues (2014).

 

web

www.jackcasady.com

Psáno pro časopis Muzikus