Bez obav na bezpražec (6) - basový workshop

Bez obav na bezpražec (6) - basový workshop
Bez obav na bezpražec (6) - basový workshop

Sexty

Dnes si vezmeme do parády sexty. Sexty jsou stejně jako tercie malé a velké. Můžeme je cvičit stejným chromatickým způsobem tak, jak jsme si to popisovali u tercií. Postup je v podstatě totožný, s tím rozdílem, že přeskočíme jednu strunu.

Začneme-li s nácvikem velkých sext, pak na struně E ve 3. poli stiskneme 2. prstem tón g a pak na struně D 1. prstem ve 2. poli zahrajeme interval velké sexty, je to tón e. Pak na E struně 3. prstem tón gis, atd...

Bez obav na bezpražec (6) - basový workshop
Bez obav na bezpražec (6) - basový workshop

Velká sexta - tóny g a e

Bez obav na bezpražec (6) - basový workshop
Bez obav na bezpražec (6) - basový workshop

Malá sexta - tóny g a es

 

Předpokládám, že pravidelným čtenářům této stánky je tento chromatický způsob již poměrně důvěrně znám, takže myslím, že není nutné, abych zde znovu popisoval přesný postup, kterým prstem na kterou strunu. Stejně si chromaticky projedeme po celém hmatníku i malé sexty. Při tomto způsobu cvičení se asi málokdo dostane do transu z toho, jaký skvělý hudební materiál právě hraje. Je to sice pěkná nuda, ale nedoporučuji to podcenit. I laik při pohledu na pražcový baskytarový krk bystrým zrakem prokoukne, že směrem ke středu nástroje se nám vzdálenost pražců zkracuje. Logicky se nám tedy musí zkracovat i vzdálenost mezi prsty při hře inetrvalů. Zatímco na pražcovém krku je to "brnkačka", na bezpražci to už taková pohodička není. Tím se mi zmenšuje i jakási "tolerance" v intonaci. A k tomu všemu nám ještě vůbec nepřispívá fakt, že v sopránu je každá, i minimální, disonance daleko více uširvoucí než v hlubokých basech.

Bez obav na bezpražec (6) - basový workshop
Bez obav na bezpražec (6) - basový workshop

Když se při živém vystoupení v důsledku neideální akustiky neslyším tak, jak bych potřeboval a stane se (teď se asi trochu prásknu), že sáhnu v hlubokých basech malinko vedle, okamžitě se mi zježí vlasy a slide efektem napravím příšernost, kterou jsem právě způsobil. Pak při pozdější konzultaci se spoluhráči zjistím, že vlasy stály na hlavě jen mně. Nikdo si toho nevšiml, a že mám kolem sebe kvalitní spoluhráče! Ale pokud by se mi povedlo totéž zvěrstvo o dvě oktávy výše, zaručuji vám, že by stály vlasy úplně každému, kdo by byl na dostřel.

My si teď opět zharmonizujeme stupnici G dur kombinací malých a velkých sext.

Jak jistě mnozí předpokládají, arabské číslice vyjadřují prstoklad a římské polohu. Tento příklad vychází tak, že první dva takty hrajeme na strunách E a D, druhé dva takty pak na strunách A a G. Samozřejmě jako u všeho i zde existuje několik prstokladů, jak zahrát tytéž noty. Nemám tolik prostoru, abych je zde všechny probral. Za předpokladu, že se tomuto příkladu budete věnovat opravdu důsledně, ostatní se dají odvodit a přizpůsobit momentální potřebě v praxi. Dále je nutné transponovat do jiných tónin, nejlépe však do všech. Nesmíme se bát pustit uzdu fantazii a přemýšlet o tom, jak by se daly sexty použít a jakým způsobem to zahrát. Jsou vděčným materiálem v improvizaci, kdy sextovými vzestupy nebo sestupy můžeme spojovat melodické fráze. Mohu je použít i groovech jako efektní spojení dvou rozdílných figur, nebo sextovým sestupem mohu jen rozdělovat několika taktovou periodu. Zde jsou dva příklady, kde s pomocí prázdné struny A a technikou "hammer on" levou rukou mohu vytvořit celkem efektní lick v triolovém dělení:

a nebo třeba v šestnáctinovém dělení:

Jak je zde vidět, změnou rytmu můžeme vytvořit dva rozdílné licky, aniž bychom změnili tónový materiál. Samozřejmě ne jen dva, lze jich vytvořit daleko více, ale to už ponechám na vaší fantazii.

Přes akordy se dostaneme k dalšímu intervalu, a tím je septima. Akordy volím z toho důvodu, že zde máme opět možnost vyřešit si několik věcí jedním vrzem. Dozvíme se tak i něco o akordových značkách. Basista sice většinou nehraje akordy v troj nebo čtyřzvucích, zato je často hraje v rozkladech, proto se ve značkách musí vyznat stejně dobře jako pianista nebo třeba kytarista. Z akordických značek lze vyčíst, z jakých tónů se akord skládá, proto také vím, z jakých tónů mohu vystavět doprovodnou linku. K tomu ale až příště.

Psáno pro časopis Muzikus