Bobby Vega - Bass profil

Mistr funkového trsátka

Dnešní hrdina basového profilu má k dobru především jednu zásadní věc, a tou je, že spojil funkovou basu a trsátko. Nicméně tohle zjednodušení nevypovídá nic o tom, jaký basista Bobby Vega je. Je schopen hrát i prstovou nebo palcovou technikou a střídá je podle toho, co která skladba potřebuje. Vlastní obrovské množství baskytar a aparátů a minimálně ve studiu opravdu veškeré vybavení využívá. Je uznávaný lektor i znalec tvorby tónu.

Začátky

Robert „Bobby“ Vega se narodil v Bay Area San Francisco v Kalifornii v roce 1958 do rodiny s portorickými, čínskými, francouzskými a mexickými kořeny. Jak sám říká, hudbu začal vnímat, ještě než začal chodit do školy. Oba rodiče byli nadšenými posluchači. Otec vlastnil hi-fi soupravu Telefunken a často na ní poslouchal Mose Allisona, Sérgia Mendese, Chucka Berryho a další. Tahle muzika oslovila i Bobbyho. Když matka viděla, jak se Bobby pro hudbu nadchl, koupila mu vlastní kazeťák a k němu i desku Creedence Clearwater Revivalu Born on the Bayou na kazetě.

Tuhle kazetu poslouchali u kamaráda, kterému se muzika líbila, a Bobbymu navrhl, aby se přidal k jeho kapele, že by si tuhle muziku mohli zahrát. Bobby se nabídl na kytaru, ale kamarád potřeboval basistu. A i když tenhle nástroj Bobby nejprve odmítl, pak si to rozmyslel a nabídku přijal.

První baskytaru mu opatřila opět maminka a Bobby začal cvičit nejen Creedence Clearwater Revival, ale i další kapely. Jeho vzory byli především Carol Kaye, John Paul Jones, Paul McCartney, Chris Squire, James Jamerson nebo Bob Babbitt, a poslouchal všechno, co se k němu dostalo, od rocku, až po cokoliv z Motownu nebo funku, především Sly & The Family Stone.

Jako teenager začal pracovat v hudebninách v San Francisku, které se jmenovaly Don Wehr’s Music City, a díky této práci také získal své první profesionální angažmá. Přestože pracoval ve skladu, zákazníci si ho často vyžádali, aby jim předvedl nějaký nástroj nebo aparát. Takhle ho také v patnácti letech uslyšel kamarád Jake, který mu nabídl možnost zahrát si s Bo Diddleym. Bobby tehdy vůbec netušil, o koho jde, ale kývl na to.

 

Profesionální kariéra

Díky své pověsti získal Bobby zakrátko další angažmá, tentokrát u dánského hráče na foukací harmoniku působícího ve Spojených státech Leeho Oskara, který později založil firmu vyrábějící foukací harmoniky. S ním Bobby později i natočil desku Before the Rain (1978).

Naprosto zásadním se ale pro Bobbyho stalo natáčení pro legendární funkovou formaci Sly & The Family Stone. Sylvester Stewart alias Sly Stone se přestěhoval do San Franciska a Bobby Vega se spřátelil s jeho synovci Tommym a Junebugem. Když pak Sly Stone natáčel v roce 1975 album High on You, potřeboval do jedné skladby natočit basu a zrovna neměl k dispozici basistu. Synovci mu doporučili právě Bobbyho a ten tak natočil I Get High on You. Drtivá, konkrétní ale i melodická, rozhoupaná a groovující basová linka nemohla nezaujmout kohokoliv, kdo se jen trochu zajímal o hudbu. A ve finále také znamenala pro Bobbyho otevřené dveře do hudebního byznysu.

Během let tak Bobby hostoval s mnoha významnými umělci od Billyho Prestona přes Kitara, Joan Baez, Ettu James, Mickeyho Harta (The Grateful Dead), Paula Butterfielda až po Joea Satrianiho, kterému v roce 2015 natočil na desku Shockwave Supernova skladbu All of My Life.

Jako významné se jeví i hostování v Tower of Power v roce 2001. Záskok za Francise Rocca Prestiu je signifikantní i z toho pohledu, že i díky skladbě What Is Hip? od TOP začal Bobby hrát trsátkem, neboť nebyl schopen prsty dosáhnout kýženého zvuku.

Bobby Vega - Bass profil
Bobby Vega - Bass profil

Zero a Steve Kimock

Patrně nejzásadnější kapelou (a jedinou, kde Bobby Vega dlouhodobě působil) se pro Bobbyho stali Zero. Kapela z domovského San Franciska, která vznikla kolem uznávaného kytaristy Steva Kimocka v roce 1984. Jednalo se o jam band po vzoru The Grateful Dead, k nimž byli také přirovnáváni. Přestože nikdy nedosáhli výrazného komerčního úspěchu, s přestávkami působili až do roku 2002 a i poté se čas od času sešli k pár koncertům.

Po desítkách koncertů vydávají v roce 1987 pod názvem Here Goes Nothin’ své první album, na které navazují dalšími dvěma s obměněnými názvy - Nothin’ Goes Here (1989) a Go Hear Nothin’ (1991). Přetože třetí z nich je živé, podobně jako u The Grateful Dead i Zero využívali živé desky k nahrávání nových skladeb. Skladby naživo i ve studiu jsou z velké části improvizací a žánrově se pohybují na pomezí rocku, jazzu a funku. Do roku 2002 tak vydali ještě další čtyři alba. Všechny desky, především ty studiové, jsou vyhledávanými raritami.

Kapela Zero byla ale především prvním společným počinem dvojice Vega-Kimock, neboť od roku 1984 spolu nepřetržitě spolupracují. V letech 1998-1999 měli společně se zpěvákem a kytaristou Rayem Whitem a bubeníkem Allenem Hertzem projekt KVHW. Nápad na kapelu byl Bobbyho Vegy a repertoár se skládal především z Kimockových skladeb a coverů Franka Zappy.

Se Stevem Kimockem Bobby Vega v současnosti hraje ve dvou dalších jeho projektech. Jedním z nich je K I M O C K a druhý Steve Kimock and Friends. Oba projekty se liší především v dalším muzikantském obsazení, nicméně Vega je v obou z nich. První z nich je také nejnovějším počinem, rok starým, druhá kapela funguje již od devadesátých let.

Bobby Vega - Bass profil
Bobby Vega - Bass profil

Sólo

Přestože Bobby hrál na deskách jiných, své první sólové album vydal v roce 1997 pod názvem Down the Road. Bobby chtěl udělat trochu jiné sólové baskytarové album, a tak si na desku pozval perkusistu Airta Moreiru a smyčcový kvartet Turtle Island Quartet. Výsledkem je písničkářské album s výraznou, melodickou basou.

Další sólové album vydal v duu s kytaristou Chrisem Rossbachem a jedná se opět o výrazně písničkářské album s výraznými kytarovými a basovými linkami. Hudebně má přesahy od rocku přes latinu a funk po jazz.

Zatím poslední album vydal Bobby Vega v roce 2010 pod názvem Sketches of Bob a jedná se spíš o nápady, které Bobby vyhrabal ze šuplíku. Nápady, které nikde neupotřebil nebo mu je odmítli jiní.

Za zmínku rovněž stojí instruktážní video z roku 2010 Bass Lessons in Tone, Vol. 1: The Pick, kde se zabývá trsátkovou technikou. A v posledních letech rovněž působí coby poradce pro výrobce snímačů EMG.

 

Vybavení

(pouze zásadní, Bobby vlastní desítky baskytar a aparátů)

 

Baskytary

Fender Jazz ’ 61

Fender Precision ’58 a ’ 71

Ribbecke Bobby Vega Halfling

 

Aparáty

Glockenklang Bass Art Classic Top (zesilovač)

Glockenklang Bass Art Classic MkII (1x 15” kabinet)

Glockenklang Heart-Core (1x 15” kabinet)

Glockenklang Acoustic Art MkIV (1x 10” kabinet)

TecAmp Black Jag 900 (zesilovač)

TecAmp Puma 1000 (zesilovač)

TecAmp S-212 (2x 12” kabinet)

TecAmp L-410 (4x 10” kabinet)

Ampeg B-15 (1x 15” kombo)

Warwick Hellborg PR40 (preamp)

Warwick Hellborg SP 250 (zesilovač)

Warwick Hellborg Cluc Cab 115 (1x 15” kabinet)

 

Struny

D’Addario EXL-165 Nickel (Fender)

BV Phosphorus Bronze (Ribbecke)

 

Trsátka

Dunlop Tortex .73

 

Diskografie

sólově:

Down the Road (1997), Bobby Vega and Chris Rossbach (2005), Sketches of Bob (2010).

 

spolupráce:

Sly & The Family Stone: High on You (1975);

Lee Oskar: Before the Rain (1978);

Pressure: Pressure Featuring Ronnie Laws (1979);

Hubert Laws: Land of Passion (1979);

Mark-Almond: Tuesday in New York (1980);

Billy Preston: On the Air (1984);

Kitaro: The Light of the Spirit (1987);

Zero: Here Goes Nothin’ (1987), Nothin’ Goes Here (1989), Go Hear Nothin’ (1991), Chance in a Million (1994), Zero (1997), Nothin’ Lasts Forever (1998), Double Zero (2002);

Drums of Passion: Drums of Passion: The Invocation (1988), The Beat (1989);

Ronnie Laws: True Spirit (1989);

Mickey and Taro Hart: Music to Be Born By (1989);

Mickey Hart/Airto/Flora Purim: Däfos (1989);

Etta James: Stickin’ to My Guns (1990);

Joan Baez: Rare, Live and Classic (1993);

Santana: Dance of the Rainbow Serpent (1995);

Frank Novato: Rock’N’Roll Heaven (1996);

Vince Welnick: Missing Man Formation (1998);

Kingfish: Sundown on the Forest (1999);

Green: Multiheaded Heart (2000);

Rad: Higher Plane (2004);

Cold Blood: Transfusion (2005);

Linda Imperial: Destination You (2006);

Jerry Johnson: Project IV: Hope (2008);

Paul Butterfield: Rockpalast: Blues Rock Legends, Vol. 2 (2009);

Mickey Thomas: Marauder (2011);

Joe Satriani: Shockwave Supernova (2015).

 

O hlasitosti hry

Hra trsátkem má konkrétnější tón, ale neměla by být hlasitější než ostatní techniky. Měli byste získat jednotnou hlasitost, ať už hrajete trsátkem, prsty nebo palcem. Svým studentům doporučuji, aby se nahrávali Natočili stejnou frázi trsátkem i prsty a pak to porovnali.

 

web

www.bobbyvega.com

Psáno pro časopis Muzikus