Brian Setzer

"Rok 1959 - to byly nejlepší gretsche, nejlepší Gibsony Les Paul a nejlepší cadillacy."

 

Brian Setzer
Brian Setzer

Klíčová postava revivalu Rockabilly v 80. Letech, leader jak malých, tříčlenných komb, tak i velkých bigbandových těles o sedmnácti muzikantech, milovník přirozeného kytarového tónu, velký obdivovatel lubovek Gretsch a hlavně jeden z těch, kteří i na současné scéně dovedou svébytným způsobem výrazně upozornit na kořeny rockové hudby, aniž by museli případné cover-verze za každou cenu cpát do současných žádaných nekomplikovaných postupů a nejmodernějších studiových mašinek - to všechno se jako ušité hodí na Briana Setzera.

I když si Setzer založil svůj věhlas již počátkem 80. let, kdy jezdil se svým triem Stray Cats, přesto je jeho jméno v současné době výrazné zejména díky jeho činnosti se sedmnáctičlennou formací Brian Setzer Orchestra. Ani sólové nahrávky a další aktivity nevzbudily takový ohlas jako tvorba tohoto big bandu. Přesto se Brian nikdy nesmířil s tím, že by rozpadem Stray Cats měl opustit možnost vystupování v triu, takže se tato kapela občas sejde pro příležitostná turné, která se poslední dobou setkávají se stále větší a nadšenější odezvou. Tento "hlad po syrovosti", jak říká Setzer, ho dokonce přiměl i k dalším, podobně orientovaným projektům, ale to už jsme příliš daleko.

Brian Setzer se narodil 10. dubna 1959 v New Yorku. K hudbě se dostal již v osmi letech, kdy začal hrát na eufonium (představte si baskřídlovku s možností ještě nižších poloh). Následujících deset let se na ni učil hrát jako na tubu. Oslovila ho také kytara, kdy se nejvíce nechal inspirovat jazzovými muzikanty a klasickým rock and rollem. Mezi jeho tehdejší největší vzory patřili James Burton, Scotty Moore, Gene Vincent, Eddie Cochran, Cliff Gallup a další. Nevyhýbal se ani dalším vlivům, jako např. z rockové oblasti, kde ho nejvíce oslovili Led Zeppelin. Již v šestnácti letech měl své první veřejné vystoupení, kdy se uvedl jako Rockabilly Rebel a začal si pomalu kolem sebe tvořit doprovodnou skupinu. V té době také začal snít o vlastním velkém big bandu, zejména po návštěvě koncertu Mela Lewise, ale tehdy ho naplno zasáhla punková bouře se vším všudy včetně její halasné prvotní proklamace přímosti a odporu k překomplikovanosti.

 

Bloodless Pharaos

Brian se tedy tohoto snu vzdal a začal se naplno věnovat kytaře, rockabilly a rock and rollu. Stranou jeho zájmu nemohl zůstat ani tehdejší trend v hudbě, new wave (tomuto svébytnému žánru se opět v rámci Historie rocku budeme věnovat v některém z příštích dílů seriálu Letem kytarovým světem). A tak kolem sebe shromáždil stejně smýšlející souputníky, což vedlo ke vzniku skupiny Bloodless Pharaos. Sestavu tvořili Brian, jeho bratr Gary (dr), Bob Beecher (bg) a Ken Kinally (voc, key). Kapela se celkem slušně etablovala na newyorských a philadelphských scénách, ale nepodařilo se jí podepsat smlouvu s nějakou významnější gramofonovou společností. Při poslechu nahrávek, které vznikly u malého labelu Distortion, a dvou skladeb na kompilaci, tematicky zaměřených na newyorskou novovlnou scénu, vyplynou hned dvě skutečnosti. Za prvé, fanoušci Brianovy kytary, tak typické pro celé následující období, by zde mohli být zklamáni, protože repertoár kapely byl opravdu odrazem extravagantních snah new wave v New Yorku. A za druhé, skupina se neopírala jen o Setzera, byť jeho hra byla už tehdy velmi pozoruhodná, ale i o výborný pěvecký i instrumentální výkon Kena Kinallyho. Ten na své elektrické piano Wurlitzer tvořil odpovídající protějšek Brianově kytaře a jeho vokální projev, který by se dal zařadit někam mezi raného Bryana Ferryho z Roxy Music a Davida Byrneho z Talking Heads, ideálně završoval celkové vyznění skupiny.

 

Tomcats

Setzer ale neviděl v tomto stylu nějakou budoucnost pro své stále energičtější hraní. Protože ho v těchto názorech podporovali i dva další členové, Gary a Beecher, rozhodl se, že vedle této skupiny se pokusí rozjet další formaci, která by lépe odpovídala jeho představám o uplatnění kytary. Skupina nesla název Tomcats. Zpočátku šlo všechno dobře, ale brzy bylo jasné, že oba dva členové nebudou stačit Brianovým nárokům. A tak se roku 1979 dal Setzer dohromady s další muzikantskou dvojicí a vznikla skupina Stray Cats, která v následujících letech významně zahýbala světovou hudební scénou.

 

Stray Cats

Kapelu spolu s Brianem tvořili Lee Rocker (bg + kontrabas, vl. jménem Leon Drucker) a Slim Jim Phantom (dr, vl. jménem James McDonnell). I když se jim zezačátku celkem dařilo, přesto se jim nepovedlo nějak významněji překročit hranice regionu. Proto se v létě 1980 vypravili do Anglie, kde revival rockabilly začal nabírat na otáčkách. A právě tam se stalo, že je na jednom londýnském koncertě kontaktoval Dave Edmunds, známý multiinstrumentalista a vyhlášený producent (proslul mj. i produkováním Jeffa Becka, George Harrisona, Status Quo atd.). Jejich pojetí rockabilly se mu totiž tak zalíbilo, že, sám velký nadšenec této muziky, jim nabídl vyprodukovat debutové album.

To se nakonec stalo velmi úspěšným počinem, deska přinesla tři výrazné hity, Runaways Boys, Rock This Town a Stray Cat Strut. Druhé LP si sice také nemohlo stěžovat na nedostatek zájmu, ale skupina se přesto rozhodla, že se vrátí do Států a zkusí oslovit fanoušky na domácí půdě. A dlužno uznat, že se jim to podařilo. Jejich americký debut totiž v podstatě kompiloval obě předcházející alba, navíc bylo vše masivně podpořeno MTV, takže nakonec se Rock This Town a Stray Cat Strut dostaly do Top Ten.

Podobně úspěšné bylo i další LP, které vyprodukovalo hity (She's) Sexy and Seventeen a I Won't Stand in Your Way. V kapele se ale začalo projevovat napětí, které dokonce roku 1984 vykrystalizovalo v Setzerovo rozhodnutí, že Stray Cats rozpustí. Rozchod nebyl nijak zvlášť čistý. Setzer se pustil do příprav na sólové LP a zbývající dva členové se okamžitě spojili s Earlem Slickem a působili dál pod názvem Phantom, Rocker & Slick.

I když se nakonec Brianovi podařilo realizovat některé své projekty včetně sólového alba, výsledky nebyly tak ohromující. Totéž lze prohlásit i o činnosti osiřelého dua, či lépe řečeno pokračujícího tria. Tyto okolnosti nakonec vedly obě strany k vyhlášení příměří, takže se roku 1986 Stray Cats opět sešli. Výsledkem reunionu bylo vedle řady vystoupení i LP Rock Therapy, které se i přes své kvality neprodávalo příliš dobře. Jednotliví členové se tedy opět vrátili ke svým aktivitám, ale roku 1989 se dali opět dohromady. Tentokrát se nejdříve rozjeli na turné a pak se vydali znovu do studia. Vzniklé nahrávky už měly daleko větší ohlas, však jejich retro postoji začala přát i doba. Právě na přelomu 80. a 90. let se zájem hudbymilovné veřejnosti začal zase obracet ke starým a prověřeným standardům 60. let a první poloviny let sedmdesátých a na této vlně si svou polívčičku ohřály i další styly včetně rockabilly a rock and rollu.

Blast Off se setkalo s příznivým ohlasem (skupina tehdy jela společné turné se Steviem Ray Vaughanem), na Let's Go Faster spolupracovali s Nilem Rodgersem, Choo Choo Hot Fish jim produkoval starý známý Dave Edmunds - prostě Stray Cats se úspěšně vrátili na hudební scénu obohaceni o přínosné osobní i muzikantské zkušenosti, které dokázali ve své tvorbě zúročit. I když jednotlivá alba zrovna nedrtí vrcholy žebříčků (po Original Cool dokonce kapela oznámila, že to znova zabalí), přesto se pro občasná turné a natáčení dalšího materiálu dávají čas od času znovu a znovu dohromady. Jenže to už jsme v devadesátých letech, kdy se Setzer rozhodl, že si splní svůj dávný teenagerský sen a postaví se do čela vlastního big bandu.

 

Brian Setzer

Orchestra

Roku 1992 si Brian tedy opravdu udělal radost a založil sedmnáctičlenný band, který, podle jeho slov, mu dal zejména při live vystoupeních daleko větší volnost při sólové hře. A že se mu dílo podařilo, se téměř okamžitě projevilo na intenzitě ohlasu na jeho desky a koncerty. Už druhé LP, Guitar Slinger, perfektně korespondovalo s Brianovou láskou k rock and rollu, swingu, jump blues a texaskému blues. Setzer se ve svých sólech pouští do krásně čitelných linek, které přinášejí do celkového soundu orchestru onu pověstnou třešinku na dortu. A když si poslechnete další LP, Dirty Boogie, tak se opravdu nemůžete divit tomu, že Brian Setzer je obecně řazen do stovky nejosobitějších, nejdynamičtějších a nejlepších kytaristů světa. Desky se nakonec prodalo několik miliónů kusů a dostalo se jí i dvojnásobného ocenění Grammy. I další alba byla velmi úspěšná, ale vedle těchto úspěchů nezapomněl Brian na dobu, kdy hrál pouze ve triu. Takže vedle občas se obnovujících Stray Cats rozjel Brian i další projekt, '68 Comeback Special, kde se spolu s Berniem Dreselem a Markem W. Winchesterem opět vrátil k samým kořenům rockabilly. Roku 2001 jim vyšla deska a vyjeli na evropské turné.

Ovšem ani tohle Setzerovi nestačilo a v rámci své sólové aktivity založil Brian Setzer Trio, s nímž roku 2003 vyprodukoval album Nitro Burnin' Funny Daddy. V sestavě je Bernie Dresel z projektu '68 Comeback Special, trio doplnil Johnny "Spazz" Hatton.

Brian Setzer je kytarista, který se zásadně neřídí převládajícími moderními trendy. Přesto (nebo právě proto) se nejen dokázal neztratit se z povědomí kytarového světa, ale dosáhl nejednou svou tvorbou až na vrcholy žebříčků. Navíc se i v dnešní době zasloužil o znovuzvýraznění přirozeného zvuku kytary, umění do ní hrábnout - a dokázal tak soustředit pozornost na úlohu kytary jako takové. A to, jak znovu opakuji, není právě v této době nijak malá zásluha...

 

Nástroje

Setzerovo jméno je neodmyslitelně spjato s kytarami Gretsch, a to spíše s lubovými modely než s masivy. Nejznámějšími z jeho kolekce jsou např. 6130 z roku 1955 (se snímači DeArmond a specifickou intarzií hmatníku), 6129 z roku 1956 (modrá Sparkle Jet), nádherná White Falcon 6136 (ročník 1957) včetně signature modelů 2001 Gretsch Setzer Hot Rod Custom, typů Leopard a Pinstripe.

Dále si cení např. 1959 Gretsch 6120: "To jsme byli na turné v Německu, bylo to tak nějak v letech 1982 nebo 1983. Hráli jsme na festivalu, kde vystupovali Steve Miller Band, my, U2 a Dave Edmunds. Ti muzikanti, kteří nás ještě do té doby neslyšeli, byli naším vystoupením hodně uneseni. A když jsem se pak večer vrátil na pokoj, ležela tam na posteli krabice a v ní tenhle nádhernej kousek! To bylo překvapení!"

"Šedesátjedna-dvacítek" má jinak víc kusů, hodně si považuje např. tu, kterou si koupil v sedmnácti letech: "Stála 100 dolarů. Ten chlápek, co mi ji prodával, ji měl v obchodě už rozebranou, chystal se ji refinišovat. A tak jsem ji koupil a provázela mě nejen na všech cestách, ale použil jsem ji snad na všech deskách se Stray Cats. Jednou jsem nalomil krk, do snímačů se mi vylilo pivo, po každém koncertě byla zlitá potem, jednou mi i vypadla z rukou... ale přesto je to můj nejoblíbenější nástroj."

Do jeho sbírky patří i nedávno získaná kytara Gretsch 6119 Custom z roku 1959, kterou si přivezl z Japonska. Nástroj má instalovanou mechaniku Sperzel a Brian ji poprvé použil 11. 12. 2002 na Westbury Music Fair Christmas Show.

Z dalších kytar Gretsch můžeme ještě jmenovat řadu Silver Jet, a to zejména dva modely, z roku 1958 (s ebenovým hmatníkem) a 1957 (s palisandrovým hmatníkem, ten Setzerovi u těchto typů sedí více).

V tomto roce byla také uvedena na trh nejnovější signature verze lubové řady 6136 - G6136SLBP Brian Setzer Black Phoenix. Kytara je z vrstveného javoru, javorový je i krk (ze dvou kusů), hmatník je z ebenu, ladicí mechanika je značky Grover Imperial, nástroj je osazen snímači TV Jones Classic, tremolo je Bigsby B6C.

Samozřejmě, že Setzer nehraje pouze na Gretsche, takže u něj najdeme např. Fendery, z nichž za zmínku určitě stojí zejména dva, Stratocaster z roku 1975 a Broadcaster z roku 1950: "U toho Strata jde opravdu o originální model s původní modrou barvou. Vždycky, když ji někde vytáhnu, tak mi obchodníci s nástroji dýchají na krk. Ale tato kytara opravdu není na prodej." Broadcastera (budoucího Nocastera a posléze Telecastera) se Brianovi podařilo získat za pouhých 100 dolarů. Kytara je o to cennější, že má sériové číslo 0033.

Vedle těchto nástrojů si Setzer ještě považuje dvou nádherných kytar D'Angelico, modelu Excel z roku 1938 a New Yorker z roku 1940.

V jeho sbírce bychom mohli najít ještě další nástroje, které používá, takže můžeme jmenovat např. dvoukrkou Danelectro 6-4, pětistrunné banjo Ode, barytonovou kytaru TV Jones C Melody a další.

Na většinu svých Gretschů natahuje struny D'Addario o síle .010-.046.

 

Aparáty

V současné době preferuje dvojici starých, letitých Fenderů Bassmanů (hlavy + bedny 2x 12") z raných šedesátých let. Na většině koncertů hraje pouze na jeden half stack, druhý slouží jako náhradní jednotka (oba dva jsou osazeny power lampami N.O.S. Phillips 5881): "Vyzkoušel jsem toho víc, ale lubové Gretsche musí dýchat - a k tomu mi nejvíce vyhovují staré Bassmany."

 

Efekty

Základními zařízeními jsou klasický Roland RE-301 Chorus Echo a Jim Dunlop TS-1 Tremolo.

 

DISKOGRAFIE

A) BRIAN SETZER + BLOODLESS PHARAOS:

Brian Setzer and The Bloodless Pharaos (1996, live, Collectables)

... včetně kompilace Marty Thau 2 x 5 (1980, Red Star Records), kde je několik newyorských new wave skupin (Setzer zde má dvě skladby)

B) BRIAN SETZER + TOMCATS (včetně kompilací, live a demo snímků):

Rock This Town (1980, Collectables)

High School Confidental (1980, Collectables)

Stray Cut Strut (1980, live, CEMA/Collectables)

Rip it Up (1980, live, Collectables)

All Shook Up (1980, live, Collectables)

Shake Rattle and Roll (1980, live, Collectables)

Rockabilly Boogie (1980, live, Collectables)

C) BRIAN SETZER + STRAY CATS (včetně nejlepších kompilací, které ale neuvádíme všechny, protože jejich počet přesahuje číslo 30):

Stray Cats (1981, Arista)

Gonna Ball (1981, Arista)

Built for Speed (1982, BMG)

Rant 'n Rave with the Stray Cats (1983, EMI)

Rock Therapy (1986, EMI)

Blast Off! (1989, EMI)

Let's Go Faster (1990, Alex)

Choo Choo Hot Fish (1992)

Greatest Hits (1992, Capitol)

Original Cool (1993/1996, Castle)

Live (1994, Receiver)

Japanese Box Set (1994, obsahuje Stray Cuts, Gonna Ball, Rant 'n Rave + bonusy)

Something Else (1995, live, Receiver)

The Best of Stray Cuts (1998, Capitol)

Brian Setzer Collection: 1981 - 1988 (1999, souhrnná kompilace, obsahující i ostatní materiál, EMI/Capitol)

Best of Stray Cuts (1999, BMG)

The Very Best of... (2004, BMG)

+ řada skoro 20 live alb u společnosti Surfdog, zachycujících koncertní šňůru roku 2004 (např. Live in Holland: 30th July, 2004, Live in Bonn, 29th July, 2004, Live in London, 18th July, 2004 atd)

D) BRIAN SETZER SÓLOVĚ/popř. Brian Setzer Trio (částí fanoušků je k tomuto bodu přiřazována jeho činnost s BSO):

The Knife Feels Like Justice (1986, Razor & Tie)

Live Nude Guitars (1988, EMI)

Rockin' By Myself (1993, Import)

Nitro Burnin' Funny Daddy (2003, bonusové CD, obsahuje Ring, Ring, Ring, Surfdog)

E) BRIAN SETZER + BSO (Brian Setzer Orchestra) (včetně vybraných kompilací, částí fanoušků bráno jako sólový Brian Setzer, některé kompilace obsahují i jiný materiál než s BSO):

The Brian Setzer Orchestra (1994, Hollywood)

Guitar Slinger (1996, Interscope)

The Dirty Boogie (1998, Interscope)

Vavoom! (2000, Interscope)

Jumpin' East of Java: Live in Japan (2001, live, Toy's Factory)

Christmas Album (2002, Import)

Best of The Big Band (2002, pouze v Japonsku, Import)

Boogie Woogie Christmas (2002, druhé vydání s bonusovými tracky, Surfdog)

Jump, Jive an' Wail: The Best of the Brian Setzer Orchestra 1994-2000 (2003, Interscope)

Very Best of the BSO Live (2004, Toy's Factory)

The Ultimate Collection: Recorded Live (2004, Surfdog)

F) BRIAN SETZER + '68 COMEBACK SPECIAL (částí fanoušků je tento bod řazen spíše k jeho sólové činnosti):

Ignition (2001, obsahuje např. Hot Rod Girl, Hollywood/Surfdog)

G) VIDEO + DVD:

Např. Stray Cuts (1981), Bring It Back Again (1989), Rock Tokyo (1992), Country's Rockin' (1996), Live in Japan (2002), Rumble in Brixton (2004)...

H) NEJVÝRAZNĚJŠÍ SPOLUPRÁCE A VÝZNAMNÁ HOSTOVÁNÍ:

- s Paulem Rodgersem - Muddy Water Blues: A Tribute to Muddy Waters (1993)

- s Garym Hoyem - Bug Alley (1996)

dále např. s Billem Wymanem, Warrenem Zevonem, Davem Edmundsem, Brianem Wilsonem, Rickiem Lee Jonesem, Robertem Plantem, Bobem Dylanem, Stevie Nicks a dalšími.

I) KDE JEŠTĚ MŮŽEME SLYŠET JEHO KYTARU?

Vedle skoro 170 tematicky zaměřených kompilací, jako např. Living in Oblivion: The 80's Greatest Hits, Vol.1 (1993), Modern Rock Collection (2000) či Life Is a Highway (2003) a také Woodstock 1999, Vol.2: Blue Album (2000) je to celá řada soundtracků, takže např. v rámci sólové tvorby jde o La Bamba (1987), se Stray Cats např. Sixteen Candles (1984), v rámci '68 Comeback Special The Country Bears (2002), s BSO např. The Mask (1994), Jingle All the Way (1996, Setzer hraje ve čtyřech věcech, Jingle Bells, So They Say It's Christmas, Sleigh Ride, Deep in the Heart of Xmas), Songs from the Aristocrats (1996), Stuart Little (1999), Three to Tango (1999), Me, Myself and Irene (2000), Disney's House of Mouse (2001)...

Psáno pro časopis Muzikus