Proč jen uvádět ty klasické, běžné snímače, zařízení, která si člověk obecně představí na elektrických kytarách? Proč se nepodívat na neméně slavná zařízení, která se dnes stala již klasikou? Ano, a právě tou je MIDI interface, MIDI snímač Roland GK-2.
První setkání s kytarovým syntezátorem jsem si prožil při natáčení našeho ještě vinylového alba na samém počátku devadesátých let. Šlo o klasiku, GR-700, ovládanou futuristickým nástrojem (spíše kontrolérem) G-707. Zvukové možnosti mne nadchly, tvar a minimální možnosti editace včetně nepohodlného hraní už ne. Ovšem přesto jsem pořád uvažoval o možnosti pořídit si takové zařízení, které by mi umožnilo dodat na nahrávky jiné nástroje (nejvíce dechové), aniž by člověk musel platit (a předtím dlouze zacvičovat) další muzikanty. Dnes mám k této problematice trochu jiný přístup, ale možnosti přidat několik taktů vyhrávek do nahrávky využívám stále, při některých realizacích svých projektů i live.
A pak jsem se dostal k GR-01 a poté k typu GR-09, který využívám dodnes. Což předpokládalo instalaci snímače GK-2, pro nějž jsem vybral Sharka Telecastera. Tady v podstatě nezáleží na nástroji, jde o to, přenést kmit struny do syntezátoru.Snímač se dal upevnit dvěma způsoby, navrtáním a lepením. Zvolil jsem ten méně invazivní, a slouží to pořád a bezchybně. Možnost úrovně propojení signálu z kytary a syntezátoru, volba jiného programu na každou strunu, to jsou jen vychytávky tohoto snímače a následné sestavy s dalším zařízením. V současnosti řada firem nabízí tento způsob snímání zvuku už ve vestavěných modifikacích, GK-2 má ale to kouzlo, že se dá připevnit (a odebrat) z jakéhokoli nástroje.
Upgradeovaná verze, GK-2A s vyšší citlivostí i pro nylonové struny, je pak kompatibilní se všemi řadami produktů Roland, včetně VG-88, GR-33, GI-20 či systémů V-Guitar.
