Hudební patologie XXXII - Joe Pass - Satin Doll part II

Hudební patologie XXXII - Joe Pass - Satin Doll part II
Hudební patologie XXXII - Joe Pass - Satin Doll part II

diagnóza: „melodie v akordech“

Zdravím vás. V minulém díle jsem slíbil, že budeme dále pokračovat s rozborem tématu známého a často obehrávaného jazzového standardu Satin Doll v úpravě kytaristy Joe Passe. Ten nám zde předvádí svůj perfektní způsob jak hrát melodii (téma) v akordech. Dnes tedy budeme pokračovat od devátého taktu zde uvedeného notového zápisu. Určitě pro lepší návaznost doporučuji se podívat na předešlý díl a také se naučit téma (melodii) této písničky jednohlasně. Noty, o kterých budeme mluvit dnes, jsem označil modrou barvou. Červenou je vyznačeno téma skladby.

 

Joe Pass – Satin Doll part II

Tak jak jsem už uvedl výše, rozbor začneme devátým taktem písně, kde se nám melodie z předchozích osmi taktů opakuje. Joe ji pochopitelně hraje trochu odlišně. Tedy samozřejmě ani ne tak melodii, ale akordy, které staví pod ni a které nás především zajímají. Opět budu Passovu úpravu srovnávat s notami z Fake Booku. To je, řekněme, jakýsi zpěvník pro jazzmany, kde najdeme souhrn těch nehranějších jazzový standardů, u kterých jsou jednoduše zapsaná pouze témata a základní harmonie skladeb.

 

Čili už k samotným notám. Devátý a desátý takt máme střídající se funkce II–V v C dur. Tedy akordy Dm7 a G7. Melodie, kterou slyšíte v nejvyšších hlasech, zůstává nezměněná, tedy stejná jako v originále nebo, chcete-li, předloze z Fake Booku. Nad první tóny melodie stavíme akord Dm7, nad další (druhá osmina třetí doby) přecházíme na dominantu G7. Joe zde používá tenzi G13, a to tak, že hraje nejprve akord G13sus4 (tercii jsme nahradili kvartou c, proto sus4) a pak akord G13 (7, 3, 13, 9). V melodii hrajeme nejprve základní tón g, pak devítku a. Všimněte si, že oba akordy stavíme od septimy, tedy tónu f. Zákládní tón g nám zde hraje kontrabas (viz nahrávka). V druhém taktu se opět opakují funkce II–V (akordy Dm7 a G13) a melodii opět slyšíme nezměněnou v nejvyšších hlasech akordů. V taktu 11 a 12 je vše (harmonie i melodie) přetransponováno o tón výš. To znamená II–V v D dur. Akordy Em7 a A7. Zde si Joe ku prospěchu věci nepatrně změnil melodii, a to tak, že druhý tón, který byl původně g, nahradil tónem bb. Zní to úžasně ve spojení s akordy. Na první notu melodie hrajeme tedy akord Em7 (melodie kvinta, tón h), pak posuneme vše o půl tónu níže na akord D#m7. V nejvyšším hlase máme onen zmiňovaný změněný tón melodie bb. Dále pokračujeme už v nezměněné melodii dominantními akordy A13 (v melodii základní tón a) a A13sus4, v melodii devítka, tón h. Dvanáctý takt opět akordy Em7 a A13, přičemž na posledním tónu melodie slyšíme alteraci na akord A9/5#, který vytvoří před další harmonickou změnou hezké napětí (čistá kvinta v akordu A7 je tón e, zvětšená, která je v akordu A9/5#, je tón f). Přichází třináctý takt, melodii neměníme a stavíme nad ní akordy D9 (obrat od tercie), v nejvyšším hlase melodický tón d, pak Dsus4 od kvinty (tóny a – kvinta, e – devítka, g – kvarta a melodický tón c, což je malá septima). Poslední sazbou v tomto taktu je akord D9, rovněž od kvinty (hlasy 5, 9, 3, 1). V dalším taktu, kde máme modulaci, vyjadřujeme melodii akordy Abm9 od septimy (zaklad hraje opět kontrabas), následuje akord Db9 od tercie a Db13 od tercie (hlasy 3, 7, 9, 13). Končíme stejně jako v prvním kolečku krásným akordem C6/9, hraným opět od tercie. Melodickým tónem je zde kvinta, tón g, hraná na nejvyšším stupni. V této chvílí nám v originále přeznívá poslední tón g z předešlého taktu přes další dva takty, kde zní v harmonii akord C, a po něm následuje jádro E7/5b a A7. Do tohoto dvoutaktí hraje Joe krásnou jazzovou frází, na kterou navazuje další část skladby, kterou už hraje Mr. Pass jednohlasně.

 

Diagnóza

Věřím, že vás malá ukázka hry takového velikána, kterým Joe Pass bezesporu je, alespoň trochu inspirovala a otevřela tím další prostor pro vaše hraní. Můžete zde vidět, jak hezky lze určitou melodii či téma zharmonizovat, a hrát ji nejen jednohlasně, ale i v akordech. Kytara je nástroj, který nám to krásně umožní. Doporučuji si tímto způsobem zkusit zahrát i další z jazzových standardů či vašich vlastních kompozicí a hledat možnosti a barvy. Přeji tedy hodně úspěchů.

Psáno pro časopis Muzikus