Jak to vidí (slyší) zvukař I - Rozmístění a nastavení aparatury

Příklad naddimenzované aparatury - sokolovna asi pro tři stovky lidí
Příklad naddimenzované aparatury - sokolovna asi pro tři stovky lidí

Vážení přátelé dobrého zvuku, vítám vás u nového seriálu, týkajícího se všeho možného i nemožného v oblasti živého ozvučování souborů, kapel, zpěváků, mluveného slova, prostě akcí, kde je nutno využít ozvučení místní nebo mobilní aparaturou. Cílem nadcházejících témat není v žádném případě poučování a školení zkušených a těch, co prostě „ví“ a dokazují to svými výsledky a referencemi.

 

Ovšem cestování s kapelami po krajinách českých a moravských (ať již na pódiu nebo za mixážním pultem) mě neustále utvrzuje v tom, že je a, bohužel aktivně, působí stále ještě velká spousta těch, kteří prostě „neví“. Dávají to najevo jak svými důležitě přednášenými „moudry“, tak především svými činy - tj. zvukem, který produkují, případně ještě arogancí k muzikantům a přístupem „já jsem tady ten hlavní“. Schválně teď zavzpomínejme, kolikrát se nám něco podobného stalo, jak znechuceni jsme začínali nebo končili svoje vystoupení, protože nám všemoudrý „mistr“ zvuku tak krásně hnul žlučí. A vždycky když takhle, kousaje se do rtu, poučován zrovna mladým technikem (při mé zhruba patnáctileté nahrávací a ozvučovací, a zhruba pětadvacetileté pódiové praxi) o tom, jak má být správně nastaven mikrofon u kytarového aparátu, přemýšlím, jak předejít „bouchnutí sazí“, tak si říkám, že je už konečně na místě s tím něco udělat.

 

Cokoliv, třeba prostřednictvím Muzikusu napsat pár řádků o tom, jak by to mělo být a jak „se to dělá“. Kdyby si to třeba jen pětina těch, co to potřebují, přečetla a něco z toho si vzala za své, zase bude nám muzikantům na pódiu o něco líp. Nechci tady v žádném případě působit dojmem samozvaného znalce a odborníka na všechno (ty sám nesnáším :-)), nicméně všechny ty roky na různých pódiích, za nejrůznějšími pulty svými či cizími, ve studiu i live chtě nechtě zanechaly určitou stopu zkušeností, ze kterých se vám budu snažit předat co nejvíc. Jedná se o myšlenky a postupy mnohokrát ověřené praxí - mojí, ale i mých kolegů z branže, kterých si vážím a jejichž práci považuji za skutečně dobrou. Hlavními kritérii budou vždy zdravý selský rozum, kterého je dnes bohužel všude takový nedostatek, zkušenosti ověřené napříč zvukařským spektrem a reálně podložená fakta, ne dohady a tvrzení typu „jedna paní povídala“.

 

Všeobecné vnímání zvuku a výběr aparatury

Tímhle problémem bych se začal zabývat jako prvním. Uvědomit si, pro jaké diváky a posluchače je dané ozvučení realizováno, jak tito diváci a posluchači té či oné akce budou vnímat zvuk a co se od nás tím pádem vlastně očekává, je velmi důležité a opět se v praxi často setkávám se špatně nastaveným zvukem, poddimenzovanou nebo naopak naddimenzovanou aparaturou. Vždy bychom měli brát v potaz tyto okolnosti: předpokládaný počet návštěvníků, jejich předpokládaný věkový průměr, velikost prostoru, který je třeba zvukem pokrýt, vlastní obsah ozvučovaného programu, v případě hudby její žánr a styl, zda je ozvučovaný program hlavní nebo slouží jako podkres k jinému programu atd. Před jedním nákupním centrem jsem byl nedávno se svými dětmi na „dětské diskotéce“. Celková hlasitost a basy masírující vnitřnosti nás ihned vyhnaly do dostatečné vzdálenosti od zdroje zvuku, jelikož jsem nechtěl dětem způsobit perforaci střeva. :-) Sledoval jsem spokojeného technika za menším digitálním pultem a nevěřícně jsem kroutil hlavou.

 

Nebo zase opačný extrém: plné náměstí lidí na vánočních trzích a koncert známé kapely - veškerý přenos středních a vysokých frekvencí obstarávaly celkem dva zavěšené boxy, z čehož pak ještě jeden nehrál stejně jako druhý, jakoby v něm něco „odešlo“. Nejen že byl celý zvuk na daný prostor velmi slabý, ale byl jsem nucen jít na mixážním pultu až do „klipů na šavlích“, což samozřejmě normálně nedělám, abych z téhle sestavy vůbec něco vyždímal, přičemž jsem trnul, kdy někde něco přestane hrát, protože bylo evidentní, že aparát jede na doraz. Proto vždy velmi pečlivě zvažme, jakou a jak výkonnou aparaturu bereme na konkrétní akci... Čili na košt vína s cimbálovkou a dvěma moderátory v malém sálku nepovezeme určitě stejnou aparaturu jako na koncert rockové skupiny na náměstí. Více v příštím dílu. :-)

Psáno pro časopis Muzikus