Duke Ellington: In a Sentimental Mood
Edward Kennedy (Duke) Ellington se narodil 29. 4. 1899 ve Washingtonu v dobře situované rodině. Vyrůstal jako obdivovaný jedináček až do patnácti let, kdy se narodila jeho sestra. Vynikal univerzálním uměleckým talentem a nejprve se věnoval malování. Převládla však láska k hudbě a jako pianista odkojený ragtimem se slušně uživil. Již v devatenácti letech se oženil a v roce 1922 se vydal do New Yorku, do centra všeho jazzového dění.
Úspěch přišel až po dvou letech. Převzal tehdy vedení orchestru The Washingtonians a nová aranžmá a zvuk upoutaly pozornost nakladatele a manažera Irwinga Millse, se kterým uzavřel obchodní smlouvu. Ta se stala základem jeho úspěšné kariéry. Milles jej angažoval do módního harlemského legendárního Cotton Clubu. Duke hodně skládal a v roce 1933 orchestr vyrazil do Anglie a o deset let později absolvoval svůj první koncert v Carneggie Hall s premiérou suity Black, Brown and Beige (Černí, hnědí a snědí). V šedesátých letech procestoval Ellingtonův orchestr celý svět. Šestnáct universit udělilo Dukemu čestné doktoráty, byl nositelem nejvyššího amerického občanského vyznamenání, Prezidentské medaile svobody, a mnoha dalších významných světových poct. Pro milióny lidí ve všech kontinentech byl vedle Louise Armstronga symbolem uměleckého jazzu. Měl obrovskou schopnost vytvářet svěží melodie a stále nová aranžmá. Jeho dílem prochází trvalé sepětí s Harlemem a životem obyvatel. Pro svůj orchestr psal často rozsáhlé komponované suity a náročné koncerty. Umírá 24. 5. 1974 na rakovinu.
Balada In a Sentimental Mood naopak patří mezi drobné skladbičky, které vystihují momentální náladu každodenního života. Je tvořena dvěma částmi. První je v tónině d moll a je postavena na nápadné shodě klasického půltonového postupu po dvou taktech o čistou kvartu výš. Improvizovat můžeme na tóny stupnice d moll aiolské (tedy přirozené). Druhá část moduluje do Des dur o malou sekundu níže pomocí dominantního doškálného jádra: Esmi - As7. Harmonicky se opakuje jazzová houpačka na čtyři akordy a v sedmém taktu se vrací do d moll přes mollovou kvartu Gmi a krásný akord C7. Improvizujeme normálně v Des dur (jónská). Coda pak přes dominantní jádro Gmi - C7/9b směřuje do paralelního durového akordu Fmaj7.
