Kytaroví velikáni - Brad Delson

Kytaroví velikáni - Brad Delson
Kytaroví velikáni - Brad Delson

„Inspiraci čerpám z mnoha různých zdrojů. Může to být poslech oblíbeného alba, pohled na obraz či četba, prostě cokoli, co probouzí smysly.“

(Brad Delson, musicradar.com 2015)

 

„Jestli to není legrace, tak něco neděláš správně. Hudba je stálým zdrojem inspirace, spolupráce, jednoty. Je jedno, jestli je melancholická, slavnostní nebo zuřivá. Hudba umí vyburcovat ducha. Takže prostě přestaň být nervózní a zahoď perfekcionismus.“

 

Linkin Park dokázali vždy zaujmout. A zajímavé je, že poměrně rozsáhlé spektrum fanoušků, a teď myslím i z hlediska stylu. Širokým pojetím skladby a žánrového zaměření a tím i vytvořením si vlastní tváře prakticky hned od začátku, což je v současné době tak trochu unikum. Dokázali si udržet své skalní fanoušky a současně proniknout až do mainstreamu, a to docela výrazně.

A že na tomto celkovém vyznění má obrovský vliv právě BBB, což je Delsonova přezdívka a znamená Big Bad Brad, je evidentní.

 

Ve tvorbě kapely, která za dobu své existence prodala skoro 70 miliónů alb, jsou totiž cítit vzory jejích zakladatelů, což u Delsona byla mj. metalová a hardrocková scéna. Jeho cítění se ale dokázalo vysoce osobitě skloubit se žánrovým směřováním dalšího zakladatele kapely, Mika Shinody, ale to už jsme daleko.

 

Brad Delson

Bradford Phillip Delson se narodil 1. prosince 1977 v Agouře v Kalifornii, kde také chodil na střední školu spolu se svým kamarádem z dětství Mikem Shinodou. Samozřejmě, že v této době prošel několika místními kapelami, z nichž nejvýraznější byla pravděpodobně Relative Degree, protože se tam setkal s dalším budoucím členem Linkin Park, bubeníkem Robem Bourdonem. Kapela ovšem dlouho nevydržela, protože se v podstatě jednalo o systém k-m-č neboli kdo-má-čas, a cílem bylo hrát v podstatě cokoli a kdekoli.

 

Přestávka ovšem neměla dlouhého trvání. Po zdárném ukončení školy v roce 1995 trio Delson, Shinoda (g, voc, key) a Bourdon vytvořili sestavu, kterou nazvali Xero. Tato kapela se v podstatě stala nástupním prostorem pro Linkin Park. Delson ale ještě předtím hodlal pokračovat ve studiu a nastoupil na Kalifornskou univerzitu, do oboru se zaměřením na podnikání a správu. Stal se tam členem prestižní (možná v USA nejprestižnější) organizace Phi Beta Kappa Society, která podporuje studenty a obecně pracovníky v oblasti svobodných umění a věd. Jde o americkou společnost (nechme stranou veškeré další konspirace) s velice hezkým mottem: „Láska k učení je průvodcem života“ (neboli, jak řekl kdysi jeden pán, starší z nás určitě budou vědět, o koho jde: „Učit se, učit se, učit se!“).

 

A právě na koleji této univerzity bydlel na jednom pokoji s Davem Farrellem, budoucím baskytaristou platinových Linkin Park. Takže se to začalo velmi hezky skládat dohromady. Navíc se setkal i managementem pobočky labelu Warner Brothers, který nabídl tehdy již fungující kapele Xero natočit čtyřskladbové EP. Delson se rozhodl zanechat studií a věnovat se kapele na plný úvazek. No, přátelé, a jak už si to tak přeje asi každý muzikant, pak už to jelo jak namydlený blesk...

 

Linkin Park v čase:

 

lvoc lg g, voc, key bg synth, samples, turntables dr, perc
1996–1998 (Xero) Mark Wakefield Brad Delson Mike Shinoda Dave Farrell Joe Hahn Rob Bourdon
1999 (Hybrid Theory) Chester Bennington Brad Delson(*) Mike Shinoda Kyle Christner(#) Joe Hahn Rob Bourdon
2000 Chester Bennington Brad Delson(*) Mike Shinoda Ian Hornbeck(#) Joe Hahn Rob Bourdon
2000 Chester Bennington Brad Delson Mike Shinoda Scott Koziol(#) Joe Hahn Rob Bourdon
2000–dodnes Chester Bennington Brad Delson Mike Shinoda Dave Farell Joe Hahn Rob Bourdon

 

(*) V letech 1998-2000 hrál Brad Delson i na baskytaru (studio).

(#) tour baskytaristé

 

Linkin Park

Roku 1999 kapela nahradila zpěváka a zakladatele Marka Wakefielda novým frontmanem, Chesterem Bennigntonem z Arizonské kapely Grey Daze (poslal jim svoje pěvecké party nazpívané přes jejich základy), a navíc se přejmenovala na Hybrid Theory. V novém obsazení kapela pod produkcí dvojice Delson - Shinoda vyprodukovala EP se šesti skladbami, které se velmi dobře ujalo a vytvořilo jim skalní jádro fanoušků. Pod dojmem tohoto úspěchu se rozhodli k další změně jména (pod jejich původním názvem už jedna kapela působila). Prvotním návrhem byl Lincoln Park. Ty se nacházejí v podstatě v každém větším americkém městě. Jenže při pokusu založit si doménu zjistili, že to už nejde, a tak došlo ke změně na podobně znějící Linkin Park. Již pod tímto jménem vyšel singl One Step Closer, jehož ohlas předznamenal kolosální úspěch jejich albového debutu.

 

Hybrid Theory se stala diamantovou deskou a doslova roztříštila ankety v řadě zemí. Zařadila se tak po bok deseti nejúspěšnějších debutů všech dob (dle RIAA), kam patří mj. i Appetite for Destruction (Guns N’ Roses), či Boston (Boston) nebo Ten (Pearl Jam). Stejnou smršť, i když prodejně „trochu“ menší, zaznamenalo následné, opět multiplatinové, album Meteora.

 

Minutes to Midnight se i díky snaze kapely vymanit se z nu-metalové škatulky navíc umístilo snad ve všech velkých anketách na prvním místě. Kapela se ovšem u této změny nezastavila a vydala hodně odlišné, hudebně, pojetím i textově A Thousand Suns, kterým vyvolala hodně polemiky už jenom tématy jaderné války a sebedestrukcí. Ovšem na Living Things se kapela vrací zpátky, ale ne otrocky, ale spojuje ve své tvorbě všechny důležité momenty předchozí čtveřice alb. Výsledkem je opět úspěch a první místa v anketách. Zajímavým počinem je pak i prozatím poslední album, The Hunting Party, kde se skupina pustila do prozkoumávání svých vlivů a kořenů z devadesátých let. Z alba se vytrácí většina elektronických prvků, kytara zde má daleko větší roli. Zatím je těžké hodnotit jeho celkový dopad (je moc brzo od vydání), ale přesto je deska zatím v top 5 prakticky všude možně. Prodejně se nedá srovnávat s debutem, to je sice pravda, ale Linkin Park dokazují, že se neustále vyvíjejí a dělají to dobře. Mohou si dovolit tuto cestu, protože mají šanci si své fanoušky při jejich tak obrovské základně vychovávat. A to se nepoštěstilo hodně kapelám...

 

Kytary

Delson je ve znamení kytar Paul Reed Smith, zejména pak řady a série Custom 24, Standard 24 a CE 24. Jeho nejoblíbenějším modelem je pak červená Custom 24 s mahagonovým tělem a javorovou deskou, krkem z mahagonu a palisandrovým hmatníkem, laděná do drop C#. Z dalších můžeme jmenovat zelenou s logem alba Minutes to Midnight, laděnou do drop D, modrou CE 24 a sunburst Custom 24, obě z dřívějších dob existence Linkin Park, vlastní i dvě CE 24 a Custom 24 se snímači Fernandes Sustainer u krku.

 

Ze série Custom 22 a CE 22 vlastní dvě kytary, kdy jedna je podladěna o půl tónu a druhá opět do drop C#. Ve skladbách Runaway a With You použil PRS NF3, má i klasické modely Standard.

 

Samozřejmě že se nevyhýbá dalším značkám. V období dvou tří let po roce 2000 hodně hrál na Ibanezy, například na model RG470XL, laděný do drop H, GRG370DX, RG120 či na sedmistrunný RG7620.

 

Oblíbil si taktéž i Fendery, mezi nimiž jsou Rory Gallagher Tribute Stratocaster, vintage model Stratocastera z 50. let, Jaguar i Telecaster. Hrál i na Gibsona Les Paula, ovšem velmi krátce. Od této značky použil spíše akustiku J45.

 

Aparáty

Na prvních dvou albech Linkin Park hrál na hlavy Mesa/Boogie Dual Rectifier a Marshall 1959SLP, a to i živě. Ovšem v období vzniku Minutes to Midnight se rozhodl zbavit se svých dosavadních zesilovačů, zejména kvůli snaze vyvinout nový, neotřelý a přesto svůj zvuk. Takže začal hrát na řadu aparátů, jako jsou hlavy Soldano SLO100, padesátiwattová Hiwatt Custom z roku 1972, Marshall JCM800 2203 vintage, Bogner Überschall, a také i kombo Vox AC30, a dokonce i na raritní zesilovač Bo Diddelyho s vestavěným páskovým echem. Na live vystoupeních pak také jedno období hodně používal řadu modulů Randall MTS ve snaze zkoušet nové možnosti.

 

Roku 2014 pak znovu „přešaltroval“ a začal používat současný hit, Fractal Axe-FX II, který jde přímo do PA přes power amp Matrix GT1000FX.

 

Efekty

V průběhu času toho Delson vyzkoušel hodně. Ke klasice patřily krabice Boss, jako BF-3 Flanger, CS-3 Compression Sustainer, CE-5 Chorus Ensemble, také třeba i MXR Micro-Amp či Dunlop Crybaby Q Wah Wah.

 

V současnosti jde zejména o fuzz Devi Ever Showgazer, Electro-Harmonix H.O.G. a Boss NS-2 Noise Suppressor.

 

Diskografie:

1. Brad Delson + Linkin Park

Pozn.: V závorce za rokem vydání uvádíme nejvyšší ocenění vzácnými kovy dle RIAA (USA), MC (Kanada) a BPI (GB) a umístění v anketách, opět vždy v USA, Kanadě a GB (vždy pouze do 5. místa).

 

1.1 Základní, profilová alba

Hybrid Theory (2000, v USA diamantová deska a 2. pozice, 5x platina v Kanadě (5.pozice) a v Anglii (4. místo), Warner Brothers),

Meteora (2003, 4x platina v USA a 1. pozice, 4x platina v Kanadě a 2. místo a 2x platina v Anglii s 1. místem, Warner Brothers),

Minutes to Midnight (2007, všude 1. místo, 2x platina v USA a 1x platina v GB, Warner Brothers),

A Thousand Suns (2010, V USA (zlato) a v Kanadě (platina) 1. místo, v GB se zlatem 2. pozice, Warner Brothers),

Living Things (2012, všude 1. místo a zlato, Warner Brothers),

The Hunting Party (2014, 3. místa v USA a Kanadě (zlato), v GB 2. místo a stříbro, Warner Brothers).

 

1.2 Koncertní alba

Live in Texas (2003, i na DVD, USA + Kanada platina, GB zlato, Warner Brothers),

Road to Revolution: Live at Milton Keynes (2008, i na DVD, v GB stříbro, Warner Brothers),

A Thousand Suns+ (2011, i na DVD, Warner Brothers),

Living Things+ (2013, i na DVD, Warner Brothers),

The Hunting Party: Live from Mexico (2014, i na DVD, Warner Brothers).

 

1.3 Kompilace, rarity

Pozn.: Z celé řady EP (celkem 10) pouze výběr.

 

Collission Course (2004, EP, s Jay-Z, 1. místo v USA, platina v USA a GB, v Kanadě 2x platina, Machine Shop),

A Decade Underground (2010, Machine Shop),

Studio Collection 2000-2012 (2013, Warner Brothers),

8-bit Rebellion! (2010, soundtrack, Warner Brothers),

Mall: Music from the Motion Picture (2014, soundtrack, Warner Brothers).

 

1.4 Spolupráce, účasti na projektech

Série soundtracků k Transformers (více umělců): Transformers: The Album (2007, Warner Brothers), Transformers: Revenge of the Fallen - The Album (2009, Reprise), Transformers: Dark of the Moon - The Album (2011, Reprise).

Řada tzv. LP Underground (14 alb).

Řada remixů: Reanimation (2002, 2. místo v USA a platina, 3. místo v GB a zlato, Warner Brothers), Recharged (2013, Warner Brothers).

 

Brad Delson - spolupráce s Jay-Z, Fort Minor, Busty Rhymes, Relative Degree, Xero...

Kytaroví velikáni - Brad Delson
Kytaroví velikáni - Brad Delson

Skladba: Somewhere I Belong

Autor, autoři: Linkin Park

Interpret: Brad Delson

Skupina: Linkin Park

Album, zdroj: Meteora (2003, Warner Brothers)

Pozn.: Přeladit o ½ tónu dolů, neboli do Eb, Ab, db, gb, b, e1b.

 

www:

www.linkinpark.com

 

Co nového u kytarových velikánů

Joe Perry

Kytaroví velikáni - Brad Delson
Kytaroví velikáni - Brad Delson

Jak si vede dál člen Aerosmith, s 65,5 milióny prodaných alb třinácté nejprodávanější kapely v USA (mimochodem, na stejném místě v USA jsou i Rolling Stones)? Jednoznačně dobře. Vedle dalšího alba této platinové mašiny se totiž velmi zajímavý projekt zrodil právě tento rok. Joe Perry se dal dohromady s Alicem Cooperem a Johnnym Deppem (ano, tím hercem, který zde hraje na kytaru a pěvecky spolu s Perrym přizvukuje Cooperovi) a vytvořili supertrio, které doplnili Tommy Henricksen (g, od Coopera), Duff McKagan (bg, Guns ‘N Roses), Matt Sorum (dr, dtto) a klávesista Bruce Witkin.

 

Vzniklo tak velmi příjemné album, které se ve většině anket dostalo do Top50 a musím potvrdit, že se poslouchá samo. Navíc na desce vystupuje celá řada dalších osobností, jako Sir Paul McCartney, Slash, Zak Starkey (syn Ringo Starra), Joe Walsh, Orianthi, Robbie Krieger, Brian Johnson, Dave Grohl a další... To už je hodně slušný seznam who is who. Ale je to znát, jde o hodně povedené album! A proč se také dobře poslouchá? Protože - a to je další věc - muzikanti si udělali radost a natočili předělávky svých oblíbených songů. Ano! Takže zde najdeme vedle pouze tří původních skladeb třeba Whole Lotta Love, Come and Get It, Jeepster, Cold Turkey, Manic Depression, My Generation, School’s Out, která přejde do Another Brick in the Wall, pt. 2 a další. Ne, to si nejde neposlechnout!

 

Diskografie:

1) Joe Perry + Aerosmith

Tough Love: Best of the Ballads (2011, kompilace, Geffen),

Music from Another Dimension! (2012, Columbia).

 

2) Joe Perry - sólová tvorba

Have Guitar, Will Travel (2009, Roman Records),

Joe Perry’s Merry Christmas (2014, EP, Unison Music).

 

3) Joe Perry + Hollywood Vampires

Hollywood Vampires (2015, Republic - Ume).

 

Muzikus 11/1996 - Letem kytarovým světem - Historie rockové muziky z hlediska kytary - 70. léta aneb Výbuch (miniprofil) (str. 20),

Muzikus 11/2008 - Z 50 riffů, které by si měl zahrát každý kytarista (str. 90),

Muzikus 1/2009 - Kytaroví velikáni (str. 78, noty, diskografie),

Muzikus 12/2011 - Osudové album (str. 56).

Psáno pro časopis Muzikus