Kytaroví velikáni - Dave Stewart

Kytaroví velikáni - Dave Stewart
Kytaroví velikáni - Dave Stewart

Jeden z nejoceňovanějších britských producentů, osobitý kytarista, skladatel a spolu s Annie Lennox tvůrce úspěšných a obecně ceněných Eurythmics - ano, to je známý neznámý Dave Stewart.

No jo, jenže tento suchý úvod rozhodně nemůže vystihnout doslova košatost jeho tvorby a činností. Dlouholetý spolupracovník Ringa Starra na jedné straně přes takové činnosti, jako jsou alba od Katy Perry a Geri Halliwell. po spolupráci s Mickem Jaggerem, Bryanem Ferrym (Roxy Music), Tomem Pettym či Stevie Nicks (z Fleetwood Mac) na straně druhé, nemluvě o řadě soundtracků, televizní a filmové produkci... Takže takhle: Celkově se alb, na kterých se podílel, prodalo již přes sto milionů (z toho cca tři čtvrtiny patří Eurythmics).

 

Dave Stewart

David Allan Stewart se narodil 9. září 1952 v Sunderlandu v Anglii. Už jako teenager se zajímal o muziku, došlo tedy zákonitě i na zakládání studentských kapel. Zvláště když se jednou dostal na koncert folkrockových Amazing Blondel. Což mu ovšem nebránilo, aby už v patnácti letech do sebe cpal halucinogenní prášky, a to podle jeho vlastních vzpomínek i vícekrát týdně. Hrál i v několika skupinách, z nichž nejvýznamnější se stala formace Longdancer. Jejich folk rock zaujal i management labelu Rocket Record Company (ano, patřil Eltonu Johnovi), takže výsledkem bylo vydání pár nahrávek, které se ale vůbec neujaly. To mu bylo osmnáct let a vedle této činnosti naplno začal nejrůzněji hostovat v dalších projektech, začal zkoušet i produkci a čím dál častěji se ukazoval ve studiích jako host různých umělců.

Nakonec se ale rozhodl razantně všechno změnit a odstěhoval se do Londýna. Potuloval se tam po hudebních klubech, přespával ve squatech, ale roku 1976 se seznámil s charismatickou zpěvačkou Annie Lennox - a netrvalo dlouho a jejich vztah už rozhodně nebyl jen hudební...

O dva roky později vydává duo s dalšími muzikanty (ještě pod názvem The Catch) svůj první singl a skupina se stabilizuje jako The Tourists. Po debutu vychází dobře přijatá dvojka Reality Effect (1979), která díky silným skladbám I Only Want to Be with You a So Good to Be Back Home Again získává dokonce i stříbro. Následné album Luminous Basement (1980) ale zaznamenává prudký pád a Stewart se už nechce dál zdržovat.

Spolu s Lennox během roku zakládají novou skupinu Eurythmics a pod hlavičkou RCA vzniká debutové album In the Garden (1981). Nejde sice o žádný průlom, přesto z alba bodují singly Never Gonna Cry Again a Belinda. Ovšem raketový nástup na přední pozice světových anket představuje dvojka Sweet Dreams (Are Made of This) (1983), která je v Anglii platinová a v Americe dosáhne na zlato a zejména díky nadnárodnímu hitu Sweet Dreams (Are Made of This) se deska usazuje i v dalších žebříčcích v top ten. Album přináší i další silné skladby, mezi jinými určitě i This Is the House, The Walk , Love Is a Stranger.

 

„Explozívní muzikant, velmi šikovný kytarista, který má vrozené nadání rozpoznat v ostatních to nejlepší a bez jakéhokoli náznaku manipulace to z nich dostat.“

(Bob Dylan)

 

Třetí album, v drtivé většině případů potvrzující počin většiny interpretů, dopadá ještě lépe. Touch (1983) se odívá platinou na obou březích Atlantiku, V Billboardu skáče na sedmé. Místo, a doma v Británii je dokonce na samé špici. No aby ne - deska přináší kolekci vyzrálých skladeb jako Here Comes the Rain Again nebo Who’s That Girl? a třeba Right by Your Side.

Kapele (přesněji řečeno duetu) se obecně daří. Po zlatém soundtrackovém albu 1984 (For the Love of Big Brother) (1984) pokračují ve spanilé jízdě dalším povedeným albem Be Yourself Tonight (1985), kdy dokonce i v Británii dosahují na dvojnásobnou platinu, na čemž lví podíl nají skladby There Must Be an Angel (Playing with My Heart) a Would I Lie to You?. Na albu se podílí i řada zvučných jmen, mezi jinými kupříkladu baskytarista Nathan East, kytarista Mike Campbell, Elvis Costello, Aretha Franklin, Stevie Wonder, krásně zní i Hammondky Benmonta Tenche, zakládajícího člena Heartbreakers Toma Pettyho...

Na Revenge z roku 1986 je jejich pozice v nezměněné síle, ve světových anketách jsou, pokud ne na prvních místech, tak „aspoň“ v top five, kdy z autorsky vyrovnané kolekce skladeb zmiňme určitě Thorn in My Side. V USA v tomto období popularita jejich novovlnného popu začíná klesat, ale další deska rozhodně není slabá. Přesto je Savage (1987) ukázkou určitého autorského vyhoření a počátku období za zenitem jejich tvorby. Album sice nehýří superhity, ale celkový výraz je pořád hodně vyvážený - jako například skladba You Have Placed a Chill in My Heart.

Na další album si fanoušci museli počkat delší dobu, ovšem We Too Are One (1989) se vyloženě povedlo. Neztratilo se dokonce ani v propuknuvší vlně renesance hudby přelomu 60. a 70. let a to je pro tento typ tvorby docela vypovídající. Osobně zde preferuji například Don’t Ask Me Why.

 

Pětice producentských zásad Davea Stewarta

Svůj přístup k produkci staví na pěti zásadách. Ve zkratce: Za prvé, nenechat se odradit (po neúspěchu prvního alba, které bylo natáčeno v profesionálním studiu si za nevelký peníz pronajali to nejnutnější studiové vybavení a druhou, světově průlomovou desku natočili ve stísněném podkroví nad obchodem s rámováním obrazů). Za druhé, pěvecká linka, nápad je to hlavní a celá skladba se jí musí přizpůsobit. To u nich sedí. Třetí zásada - štěstí je potřebná věc, ale bez tvrdé práce nic nepřijde. K tomu není co dodat. Čtvrtá - být milý a snažit se pochopit druhé. Trčet stovky hodin ve studiu s někým, s kým se nesnesete, to může přinést ovoce snad jen u legendárních desek Deep Purple s proslulým hysterikem Ritchiem Blackmorem. No a pátá zásada? Musí to všechny zúčastněné bavit. Potom to jde samo.

 

Po namáhavých letech se roku 1990 Eurythmics rozešli a Stewart se vydal na sólovou dráhu. Nejdříve zaznamenal nadnárodní úspěch s instrumentálkou Lily Was Here. Není divu, jeho akustika Takamine s úžasným saxofonem Candy Dulfer stvořila nádherný song, kterým Stewart překročil do další dekády.

Dalším jeho činem je založení kapely The Spiritual Cowboys, se kterou vydal dvě alba, ale co naplat, konec devadesátek byl mj. i ve znamení nových reunionů, což se nevyhnulo ani Eurythmics. A vyplatilo se. Album Peace (1999), první počin po reunionu, zaznamenalo pro silnou zvědavost velký úspěch a záplavu drahých kovů, kapela vsadila hodně na úspěch singlů I Saved the World Today či 17 Again. Až do roku 2005 opětné spojení fungovalo, ale pak se duo opět rozešlo a do dnešní doby se setkalo již jen dvakrát.

Stewart zatím začal vydávat svá sólová alba, z nichž nejzajímavější se jeví Lucky Numbers (2013), na němž jsou hosty samé zpěvačky, např. Martina McBride, Karen Elson, Vanessa Amorosi, Holly Quin-Ankrah, Laura Michelle Kelly a Ann Marie Calhoun. Daleko větší váhu měl ale jeho projekt SuperHeavy, na němž se podílel Mick Jagger, zpěvačka Joss Stone, indický programátor a klávesista A.R. Rahman a jamajský DJ Damian Marley. Debut byl sice jednorázovou záležitostí, ale setkal se vlastně s nejlepším přijetím jeho sólové tvorby.

Toto post-Eurythmics období je pro Stewarta zásadní spíše velkým množstvím jeho spoluprací jak muzikantských, tak i producentských, kde bych jednoznačně vyzdvihl jeho členství v sestavě Ringa Starra, se kterým vydal na šest alb.

Kytaroví velikáni - Dave Stewart
Kytaroví velikáni - Dave Stewart

Kytary

I když bychom za ta léta činnosti u něj našli celou řadu kytar, klasikou se pro něj stala značka Duesenberg. Nejen že si oblíbil model Alliance Mike Campbell I, ale tato firma mu vyrobila i signature nástroj Duesenberg Signature Series Dave Stewart Series Guitar. Tělo je z mahagonu a javorové desky, krk je také mahagonový, hmatník je pak z palisandru. Kytara je osazena u kobylky humbuckerem (Duesenberg Grand Vintage) a u krku singl P-90 (Duesenberg Domino). Ovládání je spartánské - jeden knoflík hlasitost, jeden Tone a třícestný přepínač.

Našli bychom u něj za ta léta dlouhou řadu nástrojů, ale uveďme určitě Gretsch G6196T Country Club, White Falcon a Green Cadillac Country Club, poté designově zajímavý 1993 Fender Eric Clapton Stratocaster Aluminium, určitě se musíme zmínit o nástrojích Kramerovi Ripley, dvanáctce Rickenbacker 360/12, Gibsonu SG (s tremolem Bigsby), hrál i na módní ikony osmdesátek Steinbergery...

Z akustik preferuje Takaminy (zejména model EF-591), léta hraje i na dvanáctistrunku Danny Ferrington s typickým tvarem korpusu.

 

Aparáty

Vedle Fenderů, Voxů a Marshallů již delší dobu preferuje komba Engl Classic Tube 50 2x 12”, Farfisa TR60, Johnson Millennium Stereo One-Fifty a Yamaha DG100 2x 12”.

 

Efekty

I zde není možné jednoznačně určit nejoblíbenější modely, ale z hlediska delšího používání uveďme zcela jistě krabice TC Electronic, a to Flashback Delay, Shaker Vibrato a Mojo Mojo Overdrive, dále MXR EVH Phase 90, T-Rex Replica, wah pedál Dunlop GCB95, Texas Tremodillo a Blackstone Mosfet Overdrive.

 

https://twitter.com/davestewart

Psáno pro časopis Muzikus