Kytaroví velikáni - Mike Campbell

Kytaroví velikáni - Mike Campbell
Kytaroví velikáni - Mike Campbell

Tvorbu Toma Pettyho jsem... jsem vždycky hodně, hodně mohl. A tím i jeho kapelu Heartbreakers, kde sepětí mezi frontmanem a skupinou bylo vždy určující a Campbell spolu s klávesistou Benmontem Tenchem provázel Pettyho po celou jeho uměleckou dráhu. A u Campbella to platí i pro sólová alba Toma Pettyho...

Campbell se navíc vedle Pettyho uměl prosadit i jako autor či spoluautor - namátkou v hitech jako Refugee, Here Comes My Girl, A Woman in Love, You Got Lucky, Change of Heart, Jammin’ Me, Love Is a Long Road, All or Nothin’ a řadě dalších. Jeho vysoce subtilní, ale přitom výrazná kytara dotvořila Pettyho feeling, a tak není divu, že se po smrti svého dlouholetého přítele a kolegy usadil u dalších gigantů, přímo u Fleetwood Mac.

 

Mike Campbell

Michael Wayne Campbell se narodil 1. února 1950 v Panama City na Floridě. Vyrůstal v Jacksonville, kde také dostal od matky svou první kytaru: „Byla to akustika Harmony a nedalo se na ni moc hrát. Možná že dělají dobré kusy, ale tahle prostě byla nehratelná. Měla hrozně vysoko struny, a protože jsem nepoznal jinou, myslel jsem si, že to tak u všech kytar musí být. Říkal jsem si tehdy, že ti kytaristé musí být hodně velcí siláci, aby to všechno umáčkli. Jenže pak jsem jednou navštívil kamaráda, ten mi dal do ruky SG a... zjistil jsem, že můžete hrát na kytaru, a přitom nekrvácet z prstů.“

K muzice se dostal díky svému otci: „Táta byl u vzdušných sil a vždycky, když přišel domů a sundal uniformu, tak si začal pouštět desky Elvise. Tehdy jsem začal být blázen do hry Scottyho Moorea. Ovšem pak přišli Beatles a jejich vystoupení v Ed Sullivan Show. A bylo to. Tehdy jsem si řekl, že tohle je přesně to, co chci dělat.“

Rychle přišly i další vzory. Podobně jako Tom Petty začal obdivovat tvorbu Byrds, Boba Dylana a Beatles a z kytaristů po Scottym Mooreovi rychle přišli další - mezi nimi George Harrison, Carl Wilson, Jerry Garcia, Roger McGuinn, Keith Richards, Brian Jones, Jimmy Page, Mick Taylor a Neil Young. První píseň, kterou se naučil hrát, byla Baby, Let Me Follow You Down z Dylanova debutu.

Přišlo i na první skupiny, z nichž můžeme zmínit krátce trvající Dead nebo Alive. Tehdy ale došlo k zásadní události. Spolubydlící Campbella, bubeník Randall Marsh, působil v té době v Pettyho kapele Mudcrutch. Od nich tehdy odešel kytarista a Marsh navrhnul Pettymu, ať si jeho spolubydlícího poslechne...

To už byl Campbell vlastníkem elektrické kytary Goya (stála 60 dolarů): „Ale jo, šlo na ni hrát. Když to viděl Petty, tak se jí smál. Pak jsem začal hrát Johnny B. Goode a smát se přestal...“

Kytaroví velikáni - Mike Campbell
Kytaroví velikáni - Mike Campbell

Mudcrutch

Kapela v novém obsazení úspěšně vystupovala kolem Gainesville a v oblasti severní Floridy, a dostala se dokonce k natočení singlu. Ten ale zcela propadl a sestava se na čas rozpadla. Ovšem v roce 1976 se Petty, Campbell, Ron Blair (bg), Benmont Tench (key) a Stan Lynch dohodli na nové kapele - a zbytek, jak praví otřepaná fráze, je historie.

 

Tom Petty and The Heartbreakers

V nové kapele Campbell naplno uplatnil svůj talent hrát pro celek. Což uvedl pochvalně třeba i časopis Guitar World, který Campbella zařadil k těm nemnoha muzikantům, pro které je prvotní celkové vyznění nad vlastními sólovými ambicemi.

S Heartbreakers a s Pettym sólově natočil celou řadu vynikajících alb, kdy drtivá většina z nich získala „aspoň“ zlato. Už i debut Tom Petty and the Heartbreakers s hitem American Girl byl takto ohodnocen. Dvojka You’re Gonna Get It! byla zlatá také, ale třetí album, Damn the Torpedoes, vyneslo kapelu na vrcholy muzikantského nebe. Aby ne. Trojnásobná platina v USA a skladby, jako Refugee či Don’t do Me Like That. Úspěšná byla i další alba, Hard Promises mělo platinu i v Kanadě, Long after Dark se dostalo do top 10 v Billboardu, platinové album Southern Accents si pozici v top desítce udrželo a stejný kov obdržela i další deska, Let Me Up (I’ve Had Enough).

 

„Fakt nevím, kdo jsi, ale už teď vím, že budeš v mé kapele navždy...“

(Tom Petty při prvním setkání s Mikem Campbellem)

 

Není divu, že pod dojmem tohoto úspěchu Petty vydává sólovku Full Moon Fever, která zaznamenává celosvětový úspěch a pět platinových desek jenom v USA. Ovšem potom přišla pecka. Album, které mám osobně nejraději, Into the Great Wide Open. Roku 1991 tahle deska pronikla na první místa světových anket, a kdybych měl jmenovat nějaký hit z toho alba, tak hity jsou zde vlastně snad všechny skladby. Za všechny jmenujme - a opět z mého osobního hlediska - třeba Learning to Fly, Into the Great Wide Open a další. Mimochodem, povšimněte si tam práce těch cinkavých, průzračných kytar...

Po dokonce diamantové desce, kompilaci Greatest Hits, má Petty další platinový počin, album Wildflowers. S velkým očekáváním sledované album Songs and Music from „She’s the One“ bylo sice zlaté, ale zase tak úplně nepřesvědčilo. Nicméně bylo velmi těžké pokračovat po něčem takovém, jako Into the Great Wide Open. Přesto se to ale Pettymu, Campbellovi a spol. podařilo. V podstatě všechna další alba, Echo (1999), The Last DJ (2002), sólovka Highway Companion (2006), dlouho očekávané (a hodně bezprostřední) Mojo (2010) a velmi příjemné Hypnotic Eye (2014) s názvuky feelingu prvních alb kapely, získala nějaký vzácný kov či se udržela v top 10 Billboardu. Což je v podstatě neuvěřitelné. Mojo dokonce vystoupalo na druhou pozici a Hypnotic Eye obsadilo příčku první! Ale naprosto zaslouženě.

Petty odešel do muzikantského nebe 2. října 2017. Zůstala po něm spousta super muziky, o které si pamatuji jeden výrok: Tak takhle má vypadat rocková písnička...

Campbell se po smrti svého dlouholetého kolegy stáhl do ústraní, ale dlouho tam nezůstal. Zrovna když slavil své narozeniny a seděl u bazénu svého domu, zatelefonoval mu Mick Fleetwood. V té době se kapela rozešla s Lindseym Buckinghamem a Fleetwood Mac hledali adekvátní náhradu. Jak uvádí Campbell, nabídka byla jak vzrušující, tak i skličující: „Myslel jsem si, že už nikdy nebudu hrát na velkých prostranstvích, a pak najednou tohle!“

Osobně se domnívám, že Fleetwood, McVieovi a Stevie Nicks nemohli zvolit lépe.

 

Kytary

Campbell hrál a hraje na velké množství kytar. Z pro něj typických Rickenbackerů jsou to modely 1967 375, černá „lennonovka“ 325 Capri, laděná o tón níž, a 330, včetně dvanáctistrunné 360 (ta zní např. v Free Falling), nemluvě samozřejmě o signature modelu Tom Petty Model 660/12TP („... myslím, že cena oproti těm původním letům tak trochu stoupla, asi už stojí víc než 120 dolarů, které jsem za ni před turné k Damn the Torpedoes dal...“)

Do jeho sbírky patří i paleta Gibsonů a Fenderů. Od první značky je to SG Standard z poloviny 60. let („... patří k mým zamilovaným, i když se to nezdá, drží na turné jak skála...“), Les Paul Traditional (je přeladěný o tón níž), Firebird III Vintage z roku 1964, další Firebird III (ten použil na koncertech vroce 2010) a černá krasavice 1955 Les Paul Custom. Od Fendera Campbell hraje na tři Telecastery, model 1959 s B-Bender (např. pro skladbu American Girl), model 1954, což je jeho dlouholetý favorit („... ta kytara je neuvěřitelně precizně dělaná a také tak i zní...“) a na kytaru z roku 1985, na níž má místo singlů dva humbuckery Gibson a tremolo Bigsby („... a chtěl jsem tam ještě singl u kobylky...“). Ze Stratocasterů jmenujme Vintage ’59, zelenou kytaru, nadladěnou o půl tónu.

Klasikou jsou jeho Gretsche, nádherný 1955 White Falcon a nízkolub G6119-1962HT Chet Atkins Tennessee.

Samozřejmě se nelze nezmínit o kytarách Duesenberg, kam patří i jeho signature model Alliance Mike Campbell I, tvarem se blížící Les Paulovi. Jde o nízkolubovou kytaru s centr blokem. Dno a luby jsou z javoru, víko je smrkové, krk profilu D s palisandrovým hmatníkem z jednoho kusu javoru je lepený. Kytara má dva humbuckery, Duesenberg P90 u krku a GrandVintage u kobylky. Existuje i dvojka, Alliance Mike Campbell II, tentokrát tvarem cca do ES335. Zde je struník hrazdový, kytara je pololub s centrálním sustain blokem, tělo je z vrstveného javoru (dno a luby) a smrku (víko). Krk je opět javorový s palisandrovým hmatníkem a je lepený. Oba humbuckery jsou modely Duesenberg P90. Nástroj je osazen i zesílením signálu, activvním boosterem +10 dB (ovládá se knoflíkem Destruct Knob).

Z ostatních značek už snad „jen“ starou Kay z roku 1954 Barney Kessel K6701, starou Harmony StratoTone a sitar Coral 3S19.

 

Aparáty

I když aparátů si vyzkoušel také hodně, k jeho základním patřily hlavně komba, a to staré, raritní Fendery (Deluxe Amp 5C3, Excelsior Pawn Shop Tube) a Voxy (samozřejmě klasika AC30). Od této značky hrál i na half stack Super Beatle. Ze současnějších můžeme uvést Fender Princeton a rozedraný Fullerton Tweed.

 

Efekty

Jeho pedalboard není jeden z těch nejstálejších, ale určitě bychom tam našli DigiTech Whammy II, od Line6 DM4 Delay Modeler a MM4 Modulation Modeler, dále overdrive Way Huge Electronics Camel Toe a Boss Loop Station RC20. Samozřejmě i klasiku, wah pedál Jim Dunlop Cry Baby.

 

Web

http://www.tompetty.com

Psáno pro časopis Muzikus