Kytaroví velikáni - Phil Manzanera

Phil Manzanera
Phil Manzanera

"Je nemožné odhadnout stylově velmi široký dosah vlivu tvorby Roxy Music na celou hudební scénu. V jejich albech je pořád hodně tajemství..."

Melody Maker

 

Manzanera patří mezi kytaristy, kteří svým feelingem a tvůrčím potenciálem vytvářejí zcela specifickou a osobitou kategorii, která bývá napodobována nejen v období jejich největší proslulosti, ale dokáže položit základy k dalšímu rozvoji stylu a techniky hry a skladby jako takové. Ovlivňuje tak celé další generace kytaristů včetně přímého promítání se do nuancí nejrůznějších hudebních stylů. A takových umělců není zrovna mnoho.

Věhlas jeho osobnosti se sice utvořil již v období působení s Roxy Music, ale na rozdíl od mnoha kytaristů, kteří se po rozpadu své mateřské skupiny propadnou doslova do zapomnění, se Manzanera nejen udržel v povědomí kytarového světa, ale jeho jméno se stalo pojmem, prakticky již nezávislým na předchozím angažmá. Úspěšná sólová činnost, častá hostování na albech či projektech ostatních muzikantů, sessiony s vyhlášenými osobnostmi, to všechno způsobilo, že se jeho jméno stalo synonymem pro kvalitu a stálost. Což také nemůžeme prohlásit o každém.

A když si navíc uvědomíme, že tento všeobecně uznávaný kytarista je navíc vyhledávaný producent a vlastní i svou vydavatelskou společnost a známé studio...

Phil Manzanera, vlastním jménem Philip Targett-Adams, se narodil 31. ledna 1951 v Londýně. Svá dětská léta strávil v zemích, jakými jsou Havaj, Venezuela, Kolumbie či Kuba. Právě na Kubě se již v šesti letech dostal ke kytaře, na kterou ho učila jeho kolumbijská matka. Jeho prvním repertoárem byly tedy kubánské lidové písně. Pokoušel se je zvládnout v době probíhajících nepokojů, které pak vyústily v lidovou revoluci, vedenou Fidelem Castrem. Podle některých kritiků se tyto šokující zážitky významnou měrou promítly do jeho pozdější tvorby.

Ve věku osmi let, to zrovna pobýval se svými rodiči ve Venezuele, se začal zajímat o elektrickou kytaru a po návratu do Londýna ho vedle dosavadních latinsko-amerických hudebních stylů pohltil rock'n'roll a celá tehdejší londýnská scéna. Propojení těchto vlivů charakterizovalo vlastně druhý výrazný bod formování jeho osobnosti, což se později zejména v jeho tvorbě projevilo určitým novátorstvím a zařazováním i jiných, pro rockovou muziku ne zcela obvyklých, postupů.

 

První kapely

Od dvanácti let začal na kytaru cvičit intenzivněji, v době studií na londýnské Dulwich College ho nejvíce ovlivnili Beatles a Soft Machine a v polovině šedesátých let pak propadl kouzlu tehdy naplno propukající vlně psychedelie a avantgardy. Roku 1966 se stal členem kapely The Pooh and the Ostrich Feather, jejíž repertoár beze zbytku kopíroval tehdejší takto zaměřenou scénu. Skupina sice nesklízela nijak oslnivé úspěchy, ale tvrdošíjným vystupováním po klubech si přece jenom získala svůj okruh fanoušků, což nakonec roku 1968 vedlo Phila k životnímu rozhodnutí odmítnout studia na univerzitě a naplno se věnovat hudbě.

Po nezbytných personálních přesunech a výrazných přiklánění se k tehdy nejmodernějším avantgardním výstřelkům se skupina koncem šedesátých let rozhodla opustit vody acid rocku a přešla ke tvorbě, dobově označované názvem progresivní rock. Došlo i ke změně názvu, takže roku 1970 se objevila kapela Quiet Sun, jejíž sestavu tvořil Manzanera, Bill McCormick (bg), Charles Hayward (dr) a Dave Jarrett (key). Skupina realizovala několik koncertních šňůr zejména po jihu Anglie, ve snaze oslovit některé labely (zejména Warner Brothers) udělala i několik předváděček, ale nic z toho neslavilo úspěch.

Kapela se tedy během dvou let rozpadla, ale Manzanera nezapomněl na své bývalé kolegy a po letech je znovu oslovil. Roku 1974, když už byl uznávanou osobností a členem proslulých Roxy Music, se rozhodl vydat své sólové LP. K realizaci desky, která posléze vyšla v květnu 1975 pod názvem Diamond Head, pozval mj. i svou bývalou kapelu. Celá situace nakonec dospěla k tomu, že Phil se s nimi dokonce dohodl na vydání dalšího alba, tentokrát vyloženě pod hlavičkou Quiet Sun. Oba dva projekty byly natočeny za pouhých 12 dní, kdy osm dní bylo věnováno skladbám na Diamond Head a čtyři dny zabraly nahrávky renovovaných Quiet Sun, vyšlých také roku 1975 na LP Mainstream. Manzanera koneckonců na své spoluhráče ze začátků nezapomněl ani v pozdějších dobách, např. s McCormickem spolu působili v další Philově formaci, 801.

Teď jsme sice trochu přeskočili, ale v zájmu návaznosti faktů to bylo nezbytné.

 

Roxy Music

Vraťme se ovšem na samý počátek sedmdesátých let. Tehdy se Bryan Ferry (voc) a Graham Simpson (bg) rozhodli, že už mají dost svého angažmá v rhythmandbluesové kapele Gas Board a že to zkusí trochu jinak. Během dvou měsíců se k nim přidal Andy Mackay (sax), předtím profesionální hobojista v Londýnském symfonickém orchestru, který s sebou přivedl Briana Ena, velmi osobitého skladatele, klávesáka a elektronického experimentátora. Zbytek sestavy sehnali na inzerát v Melody Makeru, takže čtveřici doplnili Dexter Lloyd (dr) a Roger Bunn (g).

Skupina si zvolila název Roxy, ale po zjištění, že v zámoří již existuje kapela stejného jména, přidali do pojmenování druhé slovo Music a jméno nové formace bylo na světě.

Lloyd a Bunn již během měsíce zjistili, že nemají na to, aby akceptovali obrovský interpretační tah rychle se sehrávajícího tria Ferry - Mackay - Eno, takže po natočení prvního demosnímku odešli. Na jejich místa nastoupili (opět na základě inzerátu v Melody Makeru) Paul Thompson (dr) a Davy O'List (g). O'List hrál předtím v artrockových Nice, takže progresivní snahy Ferryho a zejména Ena ho nijak nerozházely. Přesto v kapele vydržel jen do počátku roku 1972 a stihl tak odehrát vůbec první vystoupení, které proběhlo za velké pozornosti tisku v prosinci 1971 v Readingu. Koncert dopadl podle pamětníků velmi dobře, na muzikantech bylo znát, že téměř celý rok předtím zkoušeli (a to velmi intenzivně, prakticky každý den). I celkové pojetí vystoupení bylo propracované, artrocková složka hudby byla originálně propojována s dalšími, dnes bychom řekli multimediálními nápady včetně kostýmů, zvuků, choreografie atd.

Právě v této době si Manzanera rozmýšlel, jak dál. Žádný z jeho projektů mu předtím v podstatě nevyšel, Quiet Sun byli bez budoucnosti, takže se rozhodl, že spíše zkusí někam vstoupit. A tehdy objevil inzerát, že Roxy Music, skupina, kolem které se začalo vést hodně řečí a která se v lednu vysílala i v rádiu, hledá kytaristu za odcházejícího O'Lista. Takže se dlouho nerozmýšlel, na inzerát odpověděl a v únoru 1972 nastoupil do velmi schopně se rozjíždějící Ferryho formace.

Skupina si začala získávat fanoušky i respekt kritiků a médií, po řadě koncertů na londýnských scénách se spolu s Davidem Bowiem a Alicem Cooperem objevili i v televizi, takže nic nebránilo pustit se do prvního alba. Ovšem ještě jeden zádrhel musela kapela vyřešit. Před natáčením debutové desky ji opustil zakládající člen, baskytarista Simpson. Roxy Music byli ale již tak rozjetí, že nebyl problém sehnat náhradu. Dlužno ale podotknout, že v podstatě nikdy už nešlo o stálého, řádného člena skupiny, ale vždy se jednalo o nájemného muzikanta, a to i v případech, že šlo o vyhlášená jména, jako např. John Gustafson (mj. u Iana Gillana) či dokonce John Wetton (mj. Family, King Crimson, U.K., Uriah Heep, Wishbone Ash, Asia...).

Albový debut se Roxy Music podařil, uspěli i svým singlem Virginia Plain, který se nakonec dostal až do Top 10. I "dvojka" For Your Pleasure se vydařila, ale po její realizaci odešel Brian Eno, jemuž se nepovedlo prosadit na desku víc svých skladeb. Nahradil ho vynikající multiinstrumentalista Eddie Jobson (mj. Curved Air, Jethro Tull...) a třetí album, které bývá v historii každé kapely prubířským kamenem její kvality, se Roxy Music opravdu vyvedlo. Stranded se vyhouplo do čela britských hitparád a kapela se konečně prosadila i v USA.

I další alba zaznamenala velký úspěch, zejména Country Life se skandálním obalem, který pokrytecky vyděsil prudérní Američany a Siren (již s Wettonem za baskytarou), se zaslouženou pozorností se setkaly i sólové projekty Ferryho a Mackaye, takže koncem roku 1974 se k natočení vlastní desky odhodlal i Manzanera.

 

Sólová činnost

Tyto sólové projekty zabraly jednotlivým členům tolik času, že po červnu 1976 se Roxy Music jako kapela na čas odmlčela. Phil toho využil nejen k natočení své první "sólovky" a vydání materiálu s Quiet Sun (o čemž už jsme hovořili), ale vydal se na turné nyní již s čistě svou skupinou 801, kterou spolu s ním tvořili Brian Eno, Bill McCormick, Simon Phillips (dr), Lloyd Watson (g, voc) a Francis Monkman (key). Výsledkem byla řada desek, která bezprostředně dokumentovala jeho feeling a zároveň znamenala určitý předěl mezi činností s Roxy Music a sólovými projekty.

Po Listen Now, na němž se podíleli i Dave Mattacks (dr, Fairport Convention) či Francis Monkman (key, Curved Air), stihl ještě před obnovením činnosti Roxy Music vydat vynikající sólový titul K-Scope, který byl natočen ve studiu Chrise Squirea a podíleli se na něm mj. i excelentní bubeník Simon Phillips, Mel Collins (sax), Andy Mackay, John Wetton a další osobnosti.

 

Znovu v řadách Roxy Music

Koncem roku 1978 Roxy Music svou činnost obnovili, k základní čtyřce Ferry, Manzanera, Mackay a Thompson najali Paula Carracka (key) a Garyho Tibbse (bg) a výsledkem bylo vyrovnané LP Manifesto s vyzrálým zvukem a vynikající produkcí. Totéž lze prohlásit o dalším albu Flesh + Blood, ale následující deska Avalon znamenala v historii kapely opravdový vrchol. Spolu se Stranded tak patří k nejsilnějším dílům skupiny. Tři týdny strávilo album na vrcholcích britských žebříčků a i v USA, kde měla kapela standardně slabší pozici než v Anglii a na kontinentě, se LP dočkalo zlatého a později platinového ocenění - jenže, jak se nakonec ukázalo, šlo o labutí píseň. Po úspěšném turné se Roxy Music odmlčeli a donedávna se zdálo, že už nadobro. Teprve až v létě 2001 došlo k reunionu kapely, ta se vydala ve složení Ferry, Manzanera, Mackay a řady dalších muzikantů na velké comebackové turné.

 

... a pořád dál, na plný plyn

Phil Manzanera
Phil Manzanera

Prakticky hned po ukončení turné k LP Avalon se Manzanera dal dohromady s Mackayem a vytvořili projekt The Players, velmi brzy přejmenovaný na The Explorers. Zároveň se začal věnovat hostování a produkci, kdy v obojím získal na značném věhlasu. Vytvořil i ceněná alba s Johnem Wettonem, kritikou a posluchači byly dobře přijaty jeho improvizace s Paulem Williamsem (key) a Andym Grossartem (bg), sólové desky sklízely již standardně příznivý ohlas, zvláště pak Vozero a 50 Minutes Later. První z nich nezapře latinsko-americké hudební vlivy z jeho dětství, kde vedle Phila zde odvádí pozoruhodné výkony dechař Robert Wyatt, druhé, na němž najdeme Mackaye, Briana Ena, Paula Thompsona a další, je jeho výrazu stylově již opět bližší.

 

Kytary

Manzanera bývá nejčastěji spojován s gibsony firebirdy, a to zcela právem. Nejznámějším se stal model VII ze šedesátých let s reverzní hlavou, typickou červenou barvou korpusu a krku, bílým krytem a zlatým hardwarem. Firebirdů obecně má ve své sbírce hodně, ale nejsou to jediné modely Gibson. Vedle pololubů ES-335, které byly vůbec jeho prvními gibsony, hraje často i na lespauly, zejména customy a goldtopy. Firma mu dokonce vyprodukovala model se speciálním vykládáním.

Další podstatnou složku jeho sbírky tvoří dva fendery stratocastery, přesněji řečeno modely Fender Roland Ready Stratocaster, uzpůsobené instalací MIDI snímače Roland GK-2 k práci s kombem Roland VGA-7. Tento snímač se od klasického modelu GK-2 či GK-2A liší tím, že je speciálně tvarován a upraven tak, že si ho při letmém pohledu ani nevšimnete. Nemusí se tedy na korpus zvlášť instalovat, je dodáván již zabudovaný mezi třetím kobylkovým šikmým singlem a vlastní kobylkou. Ovládací prvky, hlasitost a třístupňový přepínač mezi poměrem zvuku kytary a MIDI zařízení (ať už nějakého komba či syntezátoru) jsou již také zabudovány.

Na tyto kytary natahuje struny Fender Super Bullet 3250L, tzn. sady o síle 009-042.

Z dalších nástrojů si nejvíce oblíbil fendery telecastery a kytary Blade, které používá zejména ve studiu.

 

Aparáty

Základním článkem jeho současné sestavy je Roland VGA-7. Digitální technologie COSM tohoto komba o výkonu 2 x 65 wattů a osazeného 2 x 12" nabízí modeling celkem 20 aparátů včetně zesilovačů pro akustické nástroje v kombinaci se simulací nejrůznějších kombinací beden a jejich osazení. Phil zde také může využívat modelování až 26 typů a značek kytar, kombo obsahuje i Polyphonic Intelligent Pitch Shifter pro nastavení nejrůznějších přeladění včetně zvuku dvanáctistrunné kytary. Zvuk může být navíc upraven až čtyřmi na sobě nezávislými efektovými procesory s 15 efektovými zařízeními.

Všechny funkce jsou řízeny přes foot-controller. Před Philem leží dva. První, označený ST, je nastaven pro použití fenderů a rolandů, druhý s iniciálami LP ovládá zvuky pro Gibsony Les Pauly.

Možnosti VGA-7 doplňuje Phil komby Peavey.

 

DISKOGRAFIE

A) PHIL MANZANERA + ROXY MUSIC (včetně Roxy Music + Bryan Ferry)

A.1) řadová, základní alba (včetně live):

Roxy Music (1972, Island)

For your Pleasure (1973, Island)

Stranded (1973, Island)

Country Life (1974, Island)

Siren (1975, Island)

Viva! (1976, live, Island)

Manifesto (1979, Polydor)

Flesh + Blood (1980, Polydor)

Avalon (1982, Polydor)

Musiquee: The High Road (1983, live, spíše EP, Polydor)

Heart Still Beating (1990, 2LP, live 1982, EG/Atlantic)

Concerto (2001, live, není řazeno k oficiální diskografii, rarita, Pilot)

Vintage (2001, live, není řazeno k oficiální diskografii, rarita, Import)

Ladytron (2002, live z roku 1979, Import)

Reflection (2002, live, není řazeno k oficiální diskografii, rarita, Pilot)

Live (2003, live z roku 2001, 2CD + DVD track, Eagle)

A.2) nejvýraznější kompilace (+ některá souhrnná vydání):

Greatest Hits (1977, Island/Atco)

The Atlantic Years: 1973-1980 (1983, Atlantic)

Roxy Music + Bryan Ferry: Street Life - 20 Great Hits (1986, 2LP, EG)

Roxy Music + Bryan Ferry: The Ultimate Collection (1988, 2LP, EG/Virgin)

Early Years (1989(2000, první tři LP, EG)

Late Years (1989, obsahuje alba Manifesto, Flesh + Blood a Avalon, EG)

The Compact Collection (1992, 3CD, Virgin)

More Than This: Greatest Hits (1995, včetně sólové tvorby Bryana Ferryho, Virgin)

The Thrill of It All: 1972-1982 (1995, 4CD, Virgin)

The Platinum Collection (2004, 3CD, Virgin)

B) PHIL MANZANERA SÓLOVĚ (včetně seskupení Nowomova, vybraných kompilací a rarit)

Diamond Head (1974, Island/EG)

K-Scope (1978, EG/Polydor)

Primitive Guitars (1982, EG)

Guitarissimo: 1975-1982 (1987, kompilace, Virgin/EG)

Nowomowa: Wasted Lands (1988/1999, s Paulem Williamsem a Andym Gossartem, Expression)

Southern Cross (1990, roku 1997 znovuvydání pod názvem A Million Reason Why u Resurgent, Bellaphon)

Live at the Karl Marx, Havana (1992, live, Alex)

Collection (1995, 2CD, Virgin/EMI)

Vozero (1999, vynikající, Expression)

Manzanera Archives: Rare One (2000, Expression)

6pm (2004, Hannibal)

50 Minutes Later (2005, Expression/Hannibal)

C) PHIL MANZANERA + QUIET SUN

Mainstream (1975, řazeno i do sólové tvorby, Resurgent)

D) PHIL MANZANERA + 801:

801 Live (1976, live, Island)

Listen Now! (1977, Island)

Live at the Manchester University (1977, live, Resurgent)

801 Live at Hull (2000, live z roku 1977, s Eddiem Jobsonem, Expression)

801 Latino (2001, live z roku 1999, Import)

E) PHIL MANZANERA + EXPLORERS (s Andym Mackayem)

Explorers (1985, Virgin)

Crack the Whip (1988, včetně rarit, Manzanera + Mackay, Combat)

Christmas (1988, Rykodisc)

Up in Smoke (1989, Combat/Relativity)

Manzanera&Mackay (1990, rekomp.pro USA, Resurgent)

Live at the Camden Palace (1997, live 1985, Expression)

Complete Explorers (2001, 2CD, kompilace, Import)

a na dalších sólových albech Mackaye, jako Resolving Contradiction (1978), In Search of Eddie Riff (2000)...

F) VÝRAZNÉ SPOLUPRÁCE A VÝZNAMNÁ HOSTOVÁNÍ

- s Brianem Ferrym - In Your Mind (1977) a řada dalších, kde hrál třeba jen v jedné či ve dvou skladbách...

- s Johnem Wettonem - Wetton - Manzanera (1987, další vydání roku 1997 pod názvem One World s bonusy)

- se Sergio Diasem - Mato Grosso (1990)

- s Heroes Del Silencio - El Espíritu Del Vino (1993)

G) DALŠÍ HOSTOVÁNÍ A SPOLUPRÁCE

Např. s Nico, Johnem Calem, Brianem Eno, Split Enz, ABC, Ninou Hagen, Robertem Wyattem, Davidem Gilmourem...

H) VIDEA + DVD:

Např. Total Recall: A History, 1972-1982 (1981), High Road Tour (1983), Live at the Apollo (2002) atd.

I) KDE JEŠTĚ NAJDEME JEHO KYTARU?

Vedle cca 70 tematicky zaměřených kompilací i na soundtraccích, jako např. Miami Vice II (1986), Casino (1995), Breaking the Waves (1996), Velvet Goldmine (1998), 200 Cigarettes (1999), Maybe Baby (2000) atd.

 

ZKUŠENOSTI S POTAHEM VZHLEDEM KE GK-2

Osobně jsem vystřídal mnoho různých značek a jejich sad pro nalezení ideálního poměru tvorby tónu pravou a levou rukou, síly strun a nastavitelnou citlivostí jejich snímání. Při lehčích sadách vznikaly v důsledku alikvót jiné tóny, než které byly zamýšlené, u silnějších strun byl problém s citlivostí snímání a s dynamikou. U Telecastera, kde mám snímač GK-2 instalován, jsem nakonec dospěl k hybridní sadě značky D'Addario, složené ze tří sad: struny E-(038), A (030) neboli ze sady 'nula osmiček', struny D (024), g (016) neboli ze sady 'nula devítek' a struny h (013) a e' (010) neboli ze sady 'nula desítek'.

Psáno pro časopis Muzikus