Kytaroví velikáni - Robb Flynn + Phil Demmel

Machine Head je prostě kapela, která se nevzdává. Kapela s neoficiální visačkou Jeden z prvních průkopníků nové vlny amerického heavy metalu totiž pořád jede jako dobře namazaný stroj, který se od počátečního zaháčkování v nu-metalu dostal přes thrash metal do současných podob groove metly a dlužno uznat, že jim to jde. I když jejich alba nedosahují zlatých a platinových kategorií, na druhou stranu za celou dobu jejich existence nezmizela z anket. A to také něco znamená.

„Nenosím u sebe CD. Netahám se s obalama, CD jsou překonaná záležitost, Teď jedu jen na Spotify...“

(Robb Flynn, Metalsuck 2015)

Pravda také je, že nástupem Phila Demmela se pozice kapely na americkém trhu začala nepřetržitě zlepšovat, a to stálým tempem. A to platí vlastně pro všechny země, kde jejich alba bodují. Proto jsme opět zvolili dvojici kytaristů, protože zde zase platí, že jedna mince má obě strany. Což v případě Flynna a Demmela platí dvojnásob.

„Vždycky když už hoří termín, když je na nás vyvíjen nějaký tlak, tak je to pro umělce to nejlepší.“

(Phil Demmel, Guitar World 2015)

Robb Flynn

Lawrence Matthew Cardine neboli Robert Conrad „Robb“ Flynn se narodil 19. července 1967 v Oaklandu v Kalifornii. Původní rodiče se ho zřekli, takže byl poté adoptován. Sám v pozdějším věku prohlásil, že absolutně nehodlá pátrat po svých biologických rodičích - své pocity naplno projevuje ve skladbě Left Unfinished.

Jako svůj základní vzor uvádí Black Sabbath, kteří ho přivedli ke kytaře. K nim se pak záhy připojily i další velké vzory, jako Metallica, Slayer, Exodus či Suicidal Tendencies, D.R.I., Dead Kennedys a další. Na konci střední školy vstoupil po různých studentských kapelách do thrashmetalových Forbidden Evil, kapely, která dokázala výrazně zanechat svůj otisk v oblasti San Francisca. Působil v jejích řadách do roku 1987, takže na jejich debutu se již nepodílel. Jsou tam ale čtyři skladby, které napsal, což nebyl špatný vklad do další kariéry. V každém případě si tak udělal jméno a přestoupil do další thrashmetalové kapely, Vio-lence, kde se již setkal se svým budoucím kolegou Philem Demmelem. Spolu pak s kapelou vydali tři alba, z nichž druhé, Oppressing the Masses, se vyšplhalo v americkém žebříčku na 38. místo. Bylo to ale spíše výjimečné umístění, takže Flynn se rozhodl udělat něco vyloženě svého. Zvláště poté, co se několikrát serval s místním gangem, který šel po Vio-lence...

12. října 1991 tak v Oaklandu vznikla kapela Machine Head. Zakládajícími členy byli Flynn a baskytarista Adam Duce, kteří k sobě přizvali kytaristu Logana Madlera a bubeníka Tonyho Costanzu. Název, který si zvolili, byl nápad Flynnův a - na rozdíl od řady pozdějších názorů - neměl nic společného s albem od Deep Purple. Podle Flynna to prostě znělo hodně cool...

Po společném sessionu s punkovými kapelami nahráli své první demo v kamarádově ložnici (za 800 dolarů) a nabídli ho jen tak labelu Roadrunner. A label? Po prvním poslechu s nimi podepsal smlouvu!

Hned první album zaznamenalo slušný ohlas a v rámci vydavatelství se jednalo se 400 000 kusy prodaných po celém světě o nejlépe prodávaný debut (až do vydání debutu Slipknot). Druhá deska již nastoupila do Billboardu a jenom v USA překročil prodej 100 000 kusů. Trojka, The Burning Red, byla v Anglii oceněna stříbrem, ale řada fanoušků nesla těžce určitou změnu ve stylu. Kapela se stala hudebně přístupnější, což se odrazilo na přijetí následného alba Supercharger. Kapela zaznamenala propad a rozhodla se posílit řady. A právě tehdy přichází do Machine Head Phil Demmel.

Machine Head v čase:

Phil Demmell

Phil Demmel se narodil 2. dubna 1967. Své zkušenosti získal v řadě lokálních kapel, včetně sestav Torque a Technocracy, ovšem nejvíce na sebe upozornil v thrashových Vio-lence, kde se setkal s Robbem Flynnem. U této kapely vydržel déle než Flynn, ale skutečnost, že kapela se po debaklu alba Nothing to Gain už nedokázala autorsky zkonsolidovat, ho nakonec přivedla opět po bok Robba Flynna.

Robb Flynn + Phil Demmel

Už společnými silami vzniklo přelomové Through the Ashes of Empires, které doslova vrátilo kapelu do hry. I když výhradním autorem je Flynn, Demmel se zde neztrácí, právě naopak. Jeho kytara posunuje kapelu o level výš, což se zcela potvrdilo na The Blackening. Zde se Demmel projevuje i autorsky a kapela zaznamenává stále větší zájem fanoušků, médií i pořadatelů. Úspěch jejich vzájemné spolupráce je pak potvrzen na Unto the Locust, kdy jde z hlediska sestavy vlastně o ono důležité třetí album, potvrzující životaschopnost souboru. Machine Head zde dopadli na jedničku, protože poprvé ve své historii se dostali až na 22. pozici Billboardu. A že nejde o žádný náhlý úspěch, dokázali prozatím posledním albem Bloodstone & Diamonds. Autorská dvojice Flynn - Demmel zde jeden naplno a jejich úspěch, kdy se umísťují skoro v top 20, je zasloužený.

Machine Head jsou kapelou, která dokázala inspirovat ostatní soubory, často úspěšnější - patří sem jak jednoznačně Slipknot, tak ale i Lamb of God, Shadows Fall, Trivium, Avenged Sevenfold, Bullet for My Valentine a další. Zda oni sami jednou dokážou dosáhnout na onačejší kovy, uvidíme. V každém případě to ale nevzdávají - a ani nemají proč.

Kytary - Robb Flynn

Nástroje u Flynna došly určitého vývoje. Začínal na dva Ibanezy superstraty, kdy na bílý model hrál v letech 1992-1993 a černý s nalepenými samolepkami použil na natáčení debutu. Vlastnil i Washburn Dimebolt, signature model Dimebaga Darrella, ale všechny nástroje mu byly roku 2010 ukradeny. V období prvního alba se přeorientoval na Gibsona Explorera a Jacksona Soloist, v době vydání druhé desky, The More Things Change, už hrál na Gibsona SG. Navíc se mu tehdy vrátily i jeho ukradené nástroje - byly nalezeny v jedné zastavárně...

Na konci devadesátých let přešel do stáje Gibsonu Flying V, jehož tvar mu učaroval a stal se pro jeho nástroje typickým. Kolem alba Through the Ashes of Empires hraje na modely ESP, a to barytonovou SP210 V se snímači EMG a již pro tour k albu The Blackening začal hrát na ESP Flying V. Flynn se také domluvil se značkou Epiphone, která mu vyrobila custom model Epiphone Love Death Baritone Flying V. Kytara je osazena snímačem EMG-81, tělo i krk je z mahagonu a hmatník je ebenový.

V lednu 2015 Flynn uvedl změnu ve svém setu, kdy turné k Bloodstone & Diamonds jel s kytarami Gibson SG z roku 1997 a novým BC Rich Warlock Acrylic Warrior.

Pro akustické tóny preferuje signature model Martin Eric Clapton.

Kytary - Phil Demmel

Na rozdíl od svého kolegy, Demmel je v podstatě již od dob svého působení ve Vio-lence věrný značce Jackson. Začínal na model Randy Rhoads, ke konci devadesátých let přešel na řadu King V a v době nástupu k Machine Head začal hrát i na řadu Warrior. V novém působení se jeho vklad stal natolik výrazný, že firma Jackson se už během realizace alba The Blackening rozhodla vyrobit mu signature model pod názvem Demmelition King V. Kytara se vyrábí v řadách Pro Series a X Series. Klasická červená PDXT má tělo z lipového dřeva, tříkusý javorový průchozí krk s grafitovým vyztužením, hmatník je palisandrový se 24 pražci. Kytara má tremolo Floyd Rose a je osazena humbuckery EMG HZ.

Původní model King V je z olše, jednokusý javorový průchozí krk s grafitovou výztuží má hmatník z ebenu a kytara je osazena humbuckingy EMG, a to u krku 60 a u kobylky 81. I zde je instalováno Floyd Rose.

Aparáty - Rob Flynn

I když zde stejně jako u nástrojů také proběhl určitý vývoj, Flynnovo jméno je nejvíce spjato s aparáty Peavey a to vedle hlav 6505 nejvíce s modely 5150. Jako bedny používá Marshally 1960BV.

Aparáty - Phil Demmel

U Demmela narazíme na stejné vybavení jako u Flynna. S tou změnou, že poslední dobou pro live akce si přidává do zvukového řetězce i předzesilovač Fractal AxeFX.

Efekty - Robb Flynn

Efektová zařízení ovládá Flynn přes systém Bob Bradshaw - Custom Audio Electronics MIDI Foot Controller. V jeho racku a pedalboardu jsou krabice Boss (CH-1 Super Chorus, NS-2 Noise Suprressor, DD-3 Digital Delay, BF-3 Flanger a samozřejmě ladička TU-3), multizařízení Line 6 (DL 4 Delay a MM 4 Modulation), stálicí je u něj MXR Phase 90, Electro-Harmonix Electric Mistress Deluxe Flanger a Electro-Harmonix Small Stone Phase Shifter, samozřejmě zde nikdy nechyběl klasický (i když řady Vintage Reissue) Ibanez TS-808 TubeScreamer. Používá i Dunlop JH-2SA Jimi Hendrix Classic Fuzz, kvákadlo Dunlop DCR2SR Crybaby (v racku) a pedálem a whammy pedál DigiTech XP-100.

Efekty - Phil Demmel

I u Demmela nalezneme krabice Boss (CE-5 Chorus Ensemble, DD-7 Digital Delay, ladičku TU-2, NS-2 Noise Suppressor, BF-3 Flanger a CS-3 Compressor Sustainer), patří sem ale i MXR (EVH Phase 90, M169 Carbon Copy, M234 Analog Chorus, M116 Fullbore Metal a ZW-44 Zakk Wylde Overdrive). Nesmí chybět Ibanez TS-9 TubeScreamer a wah pedál Dunlop Buddy Guy.

Svá zařízení také ovládá centrálně, přes Voodoo Lab Ground Control.

Skladba: Davidian

Autor, autoři: Robb Flynn

Interpret: Phil Demmel + Rob Flynn

Skupina, soubor: Machine Head

Album, zdroj: Burn My Eyes (1994, RoadRunner) + live záznam

Pozn.: Ladění kytar - dropped C neboli C, G, c, f, a, d1.

www:

www.machinehead1.com

Co nového u kytarových velikánů

Mark Morton + Willie Adler

Lamb of God nedopustili, aby jednoznačný úspěch alba Wrath přišel vniveč a po horečné koncertní činnosti a vydání úspěšné kompilace Hourglass (2010, Epic) se vydali opět do studia. Vzniklé album Resolution nejen potvrdilo vysoký standard kapely, ale v řadě anket mnoha zemí vystoupalo do ještě vyšších pozic. Kapela se zde předvedla v širších stylových záběrech, což jí jen prospělo. Prozatím poslední album vylétlo ještě výš a zopakovalo postup předchozího opusu. Blythe se zde v textech zpovídá ze svého incidentu v České republice, Adler i Morton se autorsky velmi konzistentně doplňují, neobvyklý název alba zařazením německého výrazu (Mortonova matka je Němka) také ukazuje na další úhel pohledu kapely na svět kolem sebe. Za všechny skladby pak můžeme uvést například jak Anthropoid (příběh atentátu na Reinharda Heydricha), tak i třeba Torches, kde se kapela inspirovala osudem Jana Palacha z roku 1968 (Lamb of God opravdu navštívili Palachův hrob).