Letem kytarovým světem - Thrash metal v 21. století aneb Kdo po velké čtyřce?

Letem kytarovým světem - Thrash metal v 21. století aneb Kdo po velké čtyřce?
Letem kytarovým světem - Thrash metal v 21. století aneb Kdo po velké čtyřce?

Když jsme před lety na těchto stránkách uvedli rozsáhlou mnohadílnou studii o historii a vývoji rockové hudby obecně, tak jsme se hned ve třech dílech věnovali heavy metalu jako takovému. Samozřejmě, prostor na vymezení některých důležitých subžánrů tohoto stylu, které v řadě případů v podstatě převzaly štafetu definice této hudby, nebyl a ani nemohl být velký. Což dnes i vzhledem k doplnění a kompletaci celé problematiky tak trochu napravíme.

A vezmeme to hned a zkrátka. Samozřejmě, že v některých dobových materiálech narazíme na nejrůznější označení, která často až berou dech. Za všechna můžeme z hlediska intencí tohoto článku uvést třeba hodnocení z roku 1974, kdy Stone Cold Crazy od Queen byla charakterizována jako thrashová skladba, či stejně tak o rok později Symptom of the Universe klasiků Black Sabbath (skladbu poté převzala řada HM skupin včetně Metallicy, Sepultury atd.). Příkladů bychom našli opravdu hodně (a nejen v tomto případě), ale to není naším záměrem, Chceme jen upozornit na skutečnost vlastního vývoje jednotlivých subžánrů heavy metalu a přímou spojitost, větší či menší, s řadou směrů, na rozdíl od klasických představitelů HM v jejich počátcích (někdy je tento styl označován jako New Wave of British Heavy Metal - NWOBHM) zabíhajících i do sedmdesátých let a v některých případech sahající i po jiných hudebních strukturách včetně klasiky, punku, jazzu a folklóru.

 

Pokud si za nejelementárnější prvky thrash metalu uvedeme (ve značně zkrácené formě) rychlé tempo, výrazné riffy, postavené charakteristicky zejména pro tento styl na perkusivním frázování, doplněné často spletitými strukturami linek tónů a tomu odpovídajícím sólovým instrumentálním pasážím, dále agresivnější a vzhledem k pódiové prezentaci v některých případech na rozdíl od ostatních substylů i spontánnější interpretací, včetně mnohdy i hodně složité struktury skladeb, můžeme získat základní představu o definici tohoto subžánru.

Navíc je třeba doplnit i charakteristiku jednotlivých nástrojů, ale to bychom se mohli dostat do potíží, protože nejen časté překrývání jednotlivých subžánrů a vlastní vývoj souborů, u nichž platí v některých případech doslova co deska, to jiný styl (charakterizovaný až nepřehlednou splácaninou všech možných dostupných substylů), ale i obecný přístup k vývoji hry na nástroje může přinést zkreslenost tohoto pohledu. Přesto můžeme uvést podladění kytar (to ovšem najdeme i v klasickém rocku), obouruční tapping (za všechny už třeba Eddie Van Halen), využití dvoukopáků (Billy Cobham u Mahavishnu Orchestra měl tři), zkreslenější zvuk baskytary (na raných nahrávkách Kapitána Hovězí srdce tohle můžeme slyšet také), a tak bychom mohli pokračovat dál. Proto je rozhodně lepší postavit pohled na tento styl spíše na příkladech. A jsme u toho.

 

Krátký exkurz do historie

Když pomineme námi už uvedená označení, řada fanoušků za první thrashovou skladbu považuje Unleash the Beast Within od Overkill. První polovina osmdesátých let je z hlediska snahy utváření tohoho stylu charakterizována i takovými kapelami jako Metal Church (natočili pravděpodobně první demo thrash metalu, Red Skies). Německá a britská scéna začíná produkovat řadu souborů, které, ač v této době či později zakotvené třeba v jiném stylu, rozhodně napomohly tomuto vývoji už jenom tím, že hrály jinak než jejich okolí. Můžeme zde jmenovat Venom, Mayhem, Hellhammer, Sodom, Kreator, Destruction atd.

 

Poprvé byl termín thrash metal použit při recenzi Spreading the Disease od Anthrax. To už jsme ale v polovině osmdesátých let, kdy se formují kapely, později označované za Velkou čtyřku thrashe. Vedle Anthrax sem patří rozhodně Metallica, Slayer a Megadeth. neznamená to ale, že by ostatní kapely měly k vývoji tohoto stylu méně co říct. To vůbec ne. Ale popořádku.

 

V tomto období popularita thrash metalu stoupá raketovou rychlostí. Objevují se základní alba tohoto žánru, jako Ride the Lightning (Metallica), Fistfulof Metal (Anthrax) a EP Overkill (Overkill) a Haunting the Chapel (Slayer). Na ně velmi rychle navazují skupiny Exodus, Kreator, brazilští Sepultura a hlavně Megadeth se svým debutem KillingIs My Business... And Business Is Good!.

 

Ohlas této tvorby se rozvine v druhé polovině osmdesátých let, kde není možné nejmenovat tvorbu Metallicy (zvláště album Master of Puppets), Slayer (Reign the Blood, stylově už ne zcela jednoznačné), Kreatoru (Pleasure to Kill, později ovlivňující death metal) a zcela jednoznačně Megadeth a jejich Peace Sells... But Who’s Buying?, desku, která byla označena za jeden z deseti nejvlivnějších albových počinů heavy metalu desetiletí.

 

Vytříbení stylu

Osmdesátá léta pokračují svým typickým rachotem a thrashmetalová scéna se konsoliduje a tříbí. Vedle tvorby dalších jmen jako Death Angel, Sepultura, Testament (kapela, která byla jednu dobu řazena k Velké čtyřce i díky albu The New Order), Vio-lence, Annihilator, Sadus či kanadských Exciter, Voivod, Anvil se etabluje tvorba Big Four a dosahuje svých výšin - uveďme zde A Justice For All (Metallica), State of Euphoria, ale zejména Among the Libiny (Anthrax), South of Heaven (Slayer) a určitě So Far, So Good... So What! (Megadeth).

 

Ústup ze scény

Začátek devadesátých let sice přinesla taková alba jako Rust in Peace (Megadeth), Persistence of Time (Anthrax), Seasons in the Abyss (Slayer) či Souls of Black (Testament), ale hudební scéna je převálcována grunge. Řada dosavadních kapel včetně Big Four na to reaguje různým způsobem, některé obohacují svůj styl o další vlivy, zejména hard rock (Metallica, Megadeth). Přesto v devadesátých letech popularita tohoto stylu klesá. Neznamená to ovšem, že zavedené velké kapely tohoto žánru zaznamenávají nějaké výraznější problémy. To ne. Ovšem kapelám méně výrazným a novým, snažícím se prosadit na tomto poli, už to tak nejde. Potřebný prostor na scéně také výrazně zabírají i další styly z ranku HM, vedle těch standardně mocných, jako speed metal, death metal, black metal a progresiv metal, i další včetně power metalu, shred metalu, rap metalu a industrial metalu.

 

... a zase změny

Situace se začíná měnit až na přelomu tisíciletí, kdy se zájem o thrash metal pomalu, ale jistě zase vrací. Jednoznačnou zásluhu na tom mají nejen nová jména, která si uvádíme v přílohách, ale i opětná invence zavedených velikánů této hudby. Metallica vydává Death Magnetic, Slayer World Painted Blood, Anthrax Worship Music a Megadeth Endgame. Vedle této Big Four, která se po devadesátých letech vrátila k řadě svých prověřených atributů, se výraznými úspěchy mohou pochlubit i další skupiny. Patří sem z těch klasičtějších Destruction (Day of Reckoning), Sodom (In War and Pieces), Kreator (Hordes of Chaos), Exodus (Exhibit B: The Human Condition), Overkill (Ironbound), Testament (The Formation of Damnation), svou úlohu na renesanci stylu mají i soubory jako Dark Angel (ti roku 1986 vydali jedno z nejpodceňovanějších alb thrash metalu, Darkness Descends), Death Angel, Nuclear Assault, Forbidden, Whiplash, Possessed a další.

 

Pro další vývoj thrash metalu je velmi důležitá ta okolnost, že nestojí pouze na osvědčených kapelách, jakkoli vynikajících po všech stránkách. Podstata nového zájmu o tento styl je právě ve zcela nových kapelách, které mají mnohdy nepoměrně blíž k novému, mladému posluchačstvu než staré, osvědčené struktury. V podstatě už jenom z hlediska generačního. A to, přátelé, zdaleka neplatí jen u thrash metalu...

 

Letem kytarovým světem - Thrash metal v 21. století aneb Kdo po velké čtyřce?
Letem kytarovým světem - Thrash metal v 21. století aneb Kdo po velké čtyřce?

Miniprofil: Warbringer

Pětičlenná americká kapela, založená roku 2004. Časté personální změny, zejména na postu bubeníka. Label Century Media Records s nimi podepsal smlouvu hned poté, co je viděl na jednom lokálním festivalu. Management firmy se původně vypravil za jinou skupinou, ale Warbringer svým nasazením přesvědčili natolik, že smlouvu získali oni. Po prvním albu War without End (2008), které jim produkoval Metoyer, producent např. Slayer či W.A.S.P., se vydali na řadu turné, kdy předskakovali např. Exodus, Napalm Death, Overkill a dalším. Druhé CD, Walking into Nightmares (2009), vystoupalo v Billboardu Heetseekers na 14. místo. Nejnovější album Worlds Tom Asunder (2011), natočené již s novým bubeníkem a produkované Stevem Evettsem (produkoval např. Sepulturu) si teprve razí cestu žebříčky.

Letem kytarovým světem - Thrash metal v 21. století aneb Kdo po velké čtyřce?
Letem kytarovým světem - Thrash metal v 21. století aneb Kdo po velké čtyřce?

Miniprofil: Evile

Čtyřčlenná anglická kapela, založená roku 2004. Jako své vlivy uvádí snad všechny významné kapely thrash metalu. Hned první album, Enter the Grave (2007), bylo fanoušky a respektovaným magazínem Kerrang! nadšeně přijato. Dvojku, Infected Nations (2009), jim produkoval Russ Russell (spolupracoval např. s Napalm Death). Jde o poslední album jejich baskytaristy, který zemřel na promo turné pár týdnů po vydání alba. Kapela poté zorganizovala akci na získání prostředků pro jeho rodinu, které se zúčastnila řada osobností a kapel, od Ozyho Osbournea přes Iron Maiden a Megadeth po třeba Metallicu a Trivium. V britské anketě Top 100 dosáhlo na 91. místo.

Russell byl povolán k produkci i třetího alba, Five Serpent’s Teeth (2011), které by mělo vyjít teď v září.

Letem kytarovým světem - Thrash metal v 21. století aneb Kdo po velké čtyřce?
Letem kytarovým světem - Thrash metal v 21. století aneb Kdo po velké čtyřce?

Miniprofil: Sanctity

Čtyřčlenná americká kapela, založená roku 1998. V současné době řazena spíše ke klasičtějším formám heavy metalu. K renomovanému labelu Roadrunner Records se dostali na doporučení Matta Heafyho z proslulých Trivium, který je náhodou viděl na jednom lokálním koncertě. Jejich prozatím jediné album Road to Bloodshed (2007) nevzbudilo sice moc pozornosti, kapela to ale dohání velmi intenzivním koncertováním a předskakováním takovým kapelám, jako jsou kupříkladu Children of Bodom, Trivium, Dragonforce, Megadeth, Annihilator, Black Label Society Zakka Wyldea, či třeba účinkováním s Machine Head nebo progresivními metalisty Symphony X. Roku 2007 byli časopisem Total Guitar zvoleni za Nejlepší nový objev, ve stejné kategorii obsadili 2. místo u Metal Hammer.

Letem kytarovým světem - Thrash metal v 21. století aneb Kdo po velké čtyřce?
Letem kytarovým světem - Thrash metal v 21. století aneb Kdo po velké čtyřce?

Miniprofil: Violator

Čtyřčlenná brazilská našláplá kapela, založená roku 2002. Po celých šesti letech působení pouze na lokálních scénách na sebe upozornili label Kill Again Records, u něhož vydali debut Chemical Assault (2007). Předtím se uvedli na demu Killer Instinct a kompilaci Fast Food Thrash Metal. Svou nesmírně aktivní činností si dokázali připoutat řadu fanoušků, a to i mimo Brazílii. Velmi dobré recenze získávají jejich vystoupení na prestižních festivalech jako True Thrash Fest v Ósace.

Po svém debutu nevydali žádné standardní CD, orientují se spíše na EP, kdy zejména Annihilation Process (2010) představuje jejich zaujetí klasickou školou thrashe.

Letem kytarovým světem - Thrash metal v 21. století aneb Kdo po velké čtyřce?
Letem kytarovým světem - Thrash metal v 21. století aneb Kdo po velké čtyřce?

Miniprofil: Gama Bomb

Pětičlenná severoirská kapela, založená roku 2002. Jejich styl je ovlivněn ranou tvorbou Slayer a Megadeth, uvádějí ale také i Nuclear Assault či Sodom. Debutové album Survival of the Fastest (2006), plné snímků z přechozího EP, se nejdříve ujímalo pomalu. Zlom ale nastal v okamžiku, kdy se kapela vydala na promo turné po Anglii, a to společně s kapelami Mutant a Deceptor. Koncerty se setkaly s dobrým ohlasem, řadou časopisů bývá právě toto turné označováno jako jeden ze základních momentů opětného vzestupu zájmu o thrash metal v Anglii. Další EP oslovilo label Earache Records, který jim pomohl k split EP, kde se o místo podělili s maďarskými thrashery Black Sister. Nešlo ovšem o žádnou masovou záležitost - EP bylo vydáno unikátně na sedmipalcovém vinylu v nákladu 200 kusů.

Ještě před dalším albem se podíleli na kompilaci Thrashing Like a Maniac. Další album, Citizen Brain (2008), získalo velmi pozitivní ohlasy a skupina se vydala na dlouhé promo turné po Evropě. Poté, co získali další body u svých fanoušků kampaní za podporu stahování hudby, se ocitli na společných pódiích s řadou slavných kapel, jako jsou Anthrax, Mötley Crüe, W.A.S.P., Exodus, Overkill a další. Časopisem Terrorizer byli zvoleni za Nejlepší objev roku 2009 a následně vydali trojku, Tales from the Grave in Space (2009). Tu veřejně zpřístupnili zdarma ke stažení, čehož se okamžitě chytil třeba obchodní řetězec Tesco, který CD dával zadarmo.

Po řadě nejrůznějších cen se vydali na dlouhá promo turné, kdy vystupovali s Overkill, Forbidden a D.R.I. V únoru 2011 ohlásila kapela natáčení dalšího alba. Jestli bude také volně přístupné, je otázka. Pravděpodobně ano.

Letem kytarovým světem - Thrash metal v 21. století aneb Kdo po velké čtyřce?
Letem kytarovým světem - Thrash metal v 21. století aneb Kdo po velké čtyřce?

Miniprofil: Bonded by Blood

V současnosti tříčlenná americká kapela, založená roku 2005. Základní vliv je jasný již z názvu, který byl inspirován albem Exodus. „Existuje snad něco lepšího než Exodus?“ říkají členové kapely. Gary Holt, kytarista Exodus, k tomu poznamenává: „ Není to sice první ani poslední případ, kdy se kapela pojmenuje podle alba či skladby svého vzoru, ale je to pro nás obrovský kompliment.“

Roku 2006 vyhrála skupina soutěž, které se účastnilo na 250 dalších kapel. Výhrou byla možnost natočit a vydat EP, což kapela zrealizovala pod názvem Four Pints of Blood. Poté, na základě kladného ohlasu, vydala vlastním nákladem další EP, Extinguish the Weak. I zde zavětřil label Earache a podepsal s kapelou smlouvu. Výsledkem bylo album Feed the Beast (2008), které Bonded by Blood definitivě zařadilo do vlny těch interpretů, které mají výrazný podíl na oživování zájmu o thrash metal. Trojka Exiled to Earth (2010) tuto snahu jen potvrdila.

Letem kytarovým světem - Thrash metal v 21. století aneb Kdo po velké čtyřce?
Letem kytarovým světem - Thrash metal v 21. století aneb Kdo po velké čtyřce?

Miniprofil: Toxic Holocaust

Tříčlenná americká kapela, založená roku 1999. Nejvíce ji ovlivnili jak Slayer, Kreator a Celtic Frost, tak na druhé straně třeba i Black Flag. Po několika demo nahrávkách, účastní na stylově zaměřených kompilacích a split albech, vydali své první kontroverzní album Evil Never Dies (2003).

I když se v podstatě nijak neujalo, kapela pokračovala dál. Větší ohlas si získala druhá deska, Hell on Earth (2005). V rámci skupiny ale dochází k přílišnému autorskému soustředění na zpěváka a kytaristu a následná alba, An Overdose of Death (2008) a Conjure And Command(2011) jsou plytká. Skupina to ale dohání přímo zuřivým koncertováním.

 

Doplňky 93: Clarence „Gatemouth“ Brown

Muzikus 3/2004 - Kytaroví velikáni (str. 48, noty, diskografie)

 

I když tento velikán bluesové elektrické kytary zemřel 10. září 2005 a my jsme kdysi na počátku tohoto sloupečku, v lednu 2004, řekli, že se zde budeme zabývat jen těmi, co po jejich uvedení v seriálu Kytaroví velikáni stále mají co říci a jsou aktivní, přesto ho dnes zařadíme. Protože tento až do své smrti stále vitální multiinstrumentalista svými počiny často překračující meze žánrů, dokázal i ve věku přesahujícím osmdesátku jet, řečeno lapidárně, jako blesk. Stihl tak mj. zrealizovat své další album, Timeless, které se stalo jeho posledním studiovým počinem.

V září 2004 mu byla diagnostikována rakovina plic. Protože navíc trpěl i rozedmou plic a vleklou srdeční chorobou, lékaři se vzdali invazivní léčby a Brown odejel do svého domova v Louisianě. Ten byl poté zcela zničen hurikánem Katrina, a tak se musel v tomto stavu evakuovat do dětského domova Orange, kde ve věku 81 nakonec zemřel.

 

Diskografie

1. Clarence „Gatemouth“ Brown - sólová tvorba

1.1 Základní, profilová alba

Timeless (2004, Hightone)

1.2 Kompilace

Pozn.: Pouze vybrané tituly

Just Got Lucky (2004, Snapper)

1952 - 1954 (2005, Classics)

Boogie Uproar: Texas Blues and R & B 1947-1954 (2006, JSP)

Dirty Work at the Crossroads: 1947-1953 (2006, Acrobat)

Rock My Blues Away (2007, Music Avenue)

Essential Recordings: Flippin’ Out (2009, Rounder)

Rockin’ Boogie Blues (2010, Blues Boulevard)

1.3 DVD

Live from Austin, Texas (2008, New West)

2. Spolupráce, hostování, účasti na projektech

Pozn.: Pouze výběr, celkový počet by i jako pouhé doplnění přesáhl číslo 40.

Patří sem kupříkladu Betty Davis, Ruth Brown, Canned Heat: CD Live at Montreaux 1973 (2011), Carlos Santana: Play Blues at Montreaux (2008), Albert Collins: Live at Montreaux 1992 (2008) a řada dalších.

 

Letem kytarovým světem - Thrash metal v 21. století aneb Kdo po velké čtyřce?
Letem kytarovým světem - Thrash metal v 21. století aneb Kdo po velké čtyřce?

Osudové album 10: James „Munky“ Shaffer

James Christian „Munky“ Shaffer je nejvíce znám jako člen nu-metalových Korn. Je ovšem aktivní i mimo řady této našlapané kapely, která letos vydala své desáté studiové album The Path of Totality a jejíž skladba Let the Guilt Go z CD Korn III: Remeber Who You Are byla nominována na cenu Grammy v kategorii Best Metal Performance. Během realizace svého sólového alba kolem sebe například vytvořil další sestavu, Fear and the Nervous System, kterou tvořili mj. i Brooks Wackerman, bubeník z Bad Religion a Bill Gould, baskytarista Faith No More. Roku 1996 založil i svůj label Emotional Syphon Records.

„Bylo mi devět let, když můj o pět let starší brácha, kterej pořád dělal nějaký průsery, dostal album Van Halen. Pamatuji si, že pak u nás pořád znělo na plný pecky, hlavně Runnin’ with the Devil, neuvěřitelná věc. Říkal jsem si, že jestliže tenhle randál, ty neuvěřitelný zvuky poslouchá naše máma a neblázní z toho, tak se jistě chystá bráchu právě zabít a vzít ho sebou do pekla. A určitě tam budou chtít sebou vzít i mně!“ (Shaffer byl adoptované dítě, pozn. aut.)

Letem kytarovým světem - Thrash metal v 21. století aneb Kdo po velké čtyřce?
Letem kytarovým světem - Thrash metal v 21. století aneb Kdo po velké čtyřce?

Já jsem tehdy ani nevěděl, co to vlastně kytara je, jak vůbec může znít. Vzpomínám si, že jsem se zeptal bratra, co to vlastně je za nástroj, který vyluzuje takovej zvuk... Taky moc dobře vím, co mi odpověděl - to je kytara, ty debile. Pro mě to bylo něco zcela nového - všechen ten nářez, skluzy trsátka po strunách, hammer-ony, pull-offy, obouruční tappingy - všechny tyhle zasraný věci byly naprosto ohromující. A právě tahle deska pak způsobila to, že jsem tehdy poprvé začal na nahrávkách vnímat nástroje odděleně, zvláště pak kytaru. Už jsem neslyšel kapelu jenom jako celek. Což byla má největší inspirace k tomu, že jsem začal hrát na kytaru.“

Psáno pro časopis Muzikus