text: podle německého originálu Zesílené dráty pro Muzikus připravil Tomáš Vondráček
Přestože analogová a digitální zařízení pro přímé nahrávání (direct recording) kytar i baskytar se prosazují i v profesionálních studiích, stále více stoupenců má jasno: klasická nahrávací cesta skrz mikrofon (drát) je stále považována za standard. K dobrému výsledku nepotřebujete mnoho, musíte ale několik zásad znát a respektovat je. Snad vám přijde vhod několik tipů...
Workshop pro vás připravila semi-virtuální škol The School of Entertainment and Technology.
Výsledný zvuk kytary se vždy skládá z těchto komponent - zvuku nástroje, snímačů, zesilovače a reproduktoru. Vše je důležité a dobrému kytaristovi chvíli trvá, než to všechno sladí. Zajímavá věc je, že k dobrému zvuku ve studiu nejsou vždy potřeba „stěny“ Marshallů či Mesa/Boogie Rectifierů - k dosažení medově táhlého zvuku bohatě stačí patnáct wattů třeba tolik oblíbeného zesilovače typu Fender Princeton, a to vše v rozumné hlasitosti. (Samozřejmě, když zesilovač přebudíme.)
Pokud však kytarista trvá na svém aparátu, netřeba ho přemlouvat. Vhodný aparát má zde stejnou důležitost jako samotný nástroj. Dejte si na čas s nastavením zesilovače, ať se kytarista cítí pohodlně a má dobrý pocit ze zvuku. Místnost a zesilovač jsou spolu v interakci, a tak si dejte též dostatek času pro nalezení optimální polohy „zesíku“. Pozvěte si k tomu kytaristu, a až když má dobrý pocit ze hry a zvuku, můžete začít přemýšlet o nastavení mikrofonů. (U basistů je věc trochu jednodušší, jednak se většinou snímá signál suchý DI boxem a dále basové aparáty zní poněkud neutrálněji než kytarové. Zásady zde uvedené tedy můžeme použít i pro snímání basových aparátů - pouze výsledná charakteristika zvuku bude pochopitelně jiná.) Pokud snímáte kombo (zesilovač a reproduktor v jednom šasi), nedávejte kombo přímo na podlahu. Použijte židli, speciální stojánek atp., abyste zamezili odrazům hlubokých frekvencí ve zvuku, kterých je pak obtížné dodatečně se zbavit filtry na mixážním pultu. Další tip je nedávat kombo či stack (zde zesilovač a reproduktory jsou oddělené) naproti zdi, je lepší postavit zesilovač do rohu nahrávací místnosti, zamezíte tak nevhodným odrazům.
Jaké mikrofony použít? V oblasti nahrávání kytar dominují mikrofony dynamické, a to i u profesionálů. Důvody k tomu jsou dva: zvuk kytary se „odehrává“ převážně v oblasti středů, přičemž mnoho zesilovačů přidává doplňkový zdvih ve vysokých středech (mezi 4-5 kHz). A právě tyto oblasti umí dynamický mikrofon uspokojivě přenést vhodněji než jeho kondenzátoroví kolegové, kteří bývají lepší v přenosu výškových pásem. Dále zvuk kytary se nahrává v extrémní blízkosti, a tedy i hlasitostech zvukového zdroje, a dynamické mikrofony jsou zde více odolné proti nárůstu zkreslení.
Klasikou je Shure SM57, jehož cena se pohybuje okolo třech tisíc korun, a tak je prostě vhodné ho mít - má nízký proximity efekt a dodává „kousavý“, v nahrávce dobře se prosazující zvuk. Další klasikou je „starý dobrý“ Sennheiser MD421 nebo Electro Voice RE20 (vhodný i pro basové aparáty). „Tajný“ tip pro nahrávání jsou páskové (ribbon) mikrofony, používané pro průkopnické zvuky kytar šedesátých let, a to třeba legendou Eddiem Kramerem - jeho oblíbený mikrofon je Beyerdynamic M160, a virtuózní Steve Stevens (Billy Idol) přísahá na Royer R-121. Tyto mikrofony jsou poměrně drahé, a tak jako ekonomickou, avšak stále profesionální variantu můžeme doporučit MXL R144. I když kondenzátorové mikrofony se používají pro účely nahrávání elektrických kytar méně, zmínit můžeme Neumann U87 nebo AKG C414, oblíbený mikrofon Yngwieho Malmsteena. Dodejme ještě, že „profíci“ využívají těchto mikrofonů v kombinacích s výše zmiňovanými dynamickými mikrofony.
www:
