Nahrávání s Liquid Boogie Roll - fandové vintage, analogu a feelingu

Nahrávání s Liquid Boogie Roll - fandové vintage, analogu a feelingu
Nahrávání s Liquid Boogie Roll - fandové vintage, analogu a feelingu

Aktuálně je v hudebních obchodech k mání nová deska Liquid - Another Dimension. Příprava a nahrávání tohoto alba započalo již v druhé polovině roku 2005 a Palo Chodelka se svojí kapelou Liquid Boogie Roll se jej rozhodli realizovat v ostravském studiu Citron. Vzhledem k tomu, že Palo, jeho kapela i zvukař jsou profesionálové a výborní muzikanti a dalo by se říct perfekcionisti, byl rozhovor o vzniku desky velmi zajímavý.

Citron

Toto studio si chalani ze Slovenska vybrali proto, že podobně vybavené prostě na domácí půdě nenašli a i v České republice se studia tohoto typu dají spočítat na prstech jedné ruky. Mezi hlavní devizy studia patří především špičkové vybavení, které je na srovnatelné úrovni s těmi zahraničními. Další výhodou je akustika. Citron je prostě objekt navržený a postavený pro nahrávání (na rozdíl od objektů, ze kterých se studio stane nastěhováním hardwaru nebo případnými stavebními úpravami). Ve studiu nejsou žádné stěny rovnoběžné, nemluvě o členitém stropu. Všude je dostatek prostoru, místnost je vysoká, a to umožňuje mimo jiné i zavěšení overhead mikrofonů tak, jak zvukař potřebuje (v menších prostorách, kdy je zvukař omezen výškou stropu, nastává většinou problém se zachycením celkového zvuku místnosti). Další výhoda spočívá ve dvou akusticky oddělených prosklených boxech přímo ve studiu, které umožňují hraní několika muzikantům současně a udržování vizuálního kontaktu.

 

Souvislosti

V kapele najdeme tradiční nástroje tohoto žánru, kterými jsou především kytary, basa, bicí a klávesy. Mezi těmito nástroji ještě na desce můžeme slyšet některé naprogramované zvuky. V první fázi nahrávaní se točily samozřejmě bicí, basa a kytara. Z této akce byla pořízena demo nahrávka pro usazení nápadů s tím, že po nějaké době byl naplánován návrat do studia za účelem nahrání zpěvu a výslednému mixu. Studio si kapela pronajala a přivezla si s sebou vlastního zvukaře Miloše Rojka, se kterým Palo již dlouho spolupracuje.

 

Bicí a basa

Použité bicí byly značky Mapex, řada Saturn Pro. Jednalo se o větší sadu zahrnující přechody 8', 10', 12', 14' a 16'. Ty byly snímany třemi Sennheisery 421. O šroťák se starala klasika Shure SM57. Činely Zildjian a Istanbul byly snímány overheady Bruel & Kjaer. U hi-hatky jsem objevil Neumann U87, který bral i splash. V hlubokém kopáku (22 x 18') byl 20 cm od blány umístěn dynamický mikrofon AKG D12

a zároveň byl kopák snímán i mikrofonem Flea 47, jenž byl umístěn jeden a půl metru před bubnem (s touto vzdáleností se laborovalo, než se podle poslechu našla ta správná vzdálenost). Celý prostor pak ještě hlídaly ambienty Flea 47 Magnum. Na bicích byly nataženy blány Evans. Pro úplnost dodávám, že bubeník ještě používal dvoušlapku Tama Iron Cobra.

Bicí si tedy pro sebe zabraly jedenáct linek vedoucích přímo do mixpultu a z něj do jedenácti stop na pásu. Stejně jednoduše byla nahrána basa. Basák využil nástroje Warwick, které byly zapojeny do zesilovače Hartke 3500, odtud linkou do mikrofonního předzesilovače s ekvalizérem Neve1064 a taktéž rovnou na pás. Bicí a basa se nahrávaly současně, tedy "naživo", ještě navíc s kytarou, která v tomto momentě sloužila jen pro orientaci ve skladbě a nahrávala se později zvlášť. Při nahrávaní bicích se snímal jejich čistý, přirozený zvuk. Žádné podbarvování samply nebo jiné finty nebyly využity, což Palo komentoval tím, že ne bubny, ale hlavně bubeník musí mít zvuk.

 

Kytary

Kytary jsou samozřejmě obrovská kapitola sama pro sebe, zvláště u takového kytaristy, jako je Palo. Podívejme se nejdříve na jeho nástroje. Ačkoli má k dispozici několik různých modelů kytar, do studia si vzal čtyři osvědčené modely - všechny značky UPG (Urban Proffesional Guitars). Jednalo se o tyto kytary:

- šestistrunka s obouzvratným tremolem Gotoh, která byla využita na sóla i beglajty a obecně na zkreslené zvuky

- sedmistrunka pro beglajty a zkreslené zvuky

- šestitrunka s piezosnímačem pro nezkreslené, čisté tóny, z této hodně variabilní kytary se díky rozepínání cívek a kombinování pieza s cívkou daly vytáhnout až kladívkové zvuky

- dvoukrká kytara (šest a sedm strun), tuto kytaru Palo využívá hlavně na koncertech, kdy potřebuje přejít z otevřeného ladění (DADGHE) na horních šesti strunách do klasického ladění na spodních sedmi strunách (HEADGHE)

Kytary byly osazeny dvojicemi humbuckerů Kent Armstrong Custom P-ups, které samozřejmě nepocházely od nikoho jiného než Juraje Turzu, který navíc s Palem spolupracuje tak, že mu vine snímače na míru a Palo nové modely průběžně testuje a mění, dokud není se zvukem stoprocentně spokojen. Jinak byly kytary vesměs vybaveny takovým ovládáním, aby šlo různě kombinovat a rozpojovat cívky. Co se kobylek týče, Palo výlučně používá zamykací mechaniky.

Během nahrávání sice ještě v několika případech došlo k drobným změnám ladění (s tím souvisela i výměna tlouštěk strun), ale v zásadě již měl Palo promyšleno, na kterou kytaru bude konkrétní pasáž nahrávat.

Nahrávání s Liquid Boogie Roll - fandové vintage, analogu a feelingu
Nahrávání s Liquid Boogie Roll - fandové vintage, analogu a feelingu

Celý nahrávací řetězec pro kytaru byl následující: kytara - ladička Korg DTR 1000 - předzesilovač Mesa/Boogie Studio Preamp (k němu ještě smyčka s gatem Behringer a procesorem Eventide H3000 D/SE) - koncový zesilovač Hunter Dynamic - box

Mesa/Boogie 4 x 12' - dva mikrofony Flea - Neve 1064 - pás.

Zde je třeba zastavit se u mikrofonů Flea. Jedná se totiž o výrobky nejvyšší kvality, které se shodou okolností vyrábějí právě na Slovensku a devadesát devět procent produkce jde do zahraničí. Tyto mikrofony mimo jiné vlastní a používají zvukaři pracující s hudebníky jako Peter Gabriel, Tony Levin... majitelé přestižních studií a zpěváci jako Naka Yasuda, Tetsu Sano, Philippe Labroue a další. Pro snímaní kytary byly použity kondenzátorové mikrofony Flea Fester a Flea 47. Oba mikrofony byly umístěny zhruba 15 cm od boxu. Snímání dvěma různými mikrofony bylo použito proto, aby byly dostatečně zachyceny všechny frekvence pro beglajty. Zvuk jednoho mikrofonu tak ve výsledném stereu půjde napravo, druhý nalevo. Tím se Palo odlišuje od mnoha kapel, které mívají na obou stranách identické beglajty. Původně Palo dokonce snímal zvuk kytary až čtyřmi mikrofony umístěnými v různých polohách kolem boxu.

Beglajty jsou tedy zaznamenány ve dvou stopách. Sólové party se Palo snaží vtěsnat do jedné stopy i za cenu toho, že musí během sóla přepínat kobylkový snímač s krkovým. Slibuje si však od toho přirozenější feeling. V případě potřeby jsou ale sóla hraná na jednotlivých snímačích zaznamenána do dvou stop. V dalších stopách ještě mohou být vyhrávky nebo efektované zvuky (v případě některých stereo zvuků jako je ping-pong delay jsou samozřejmě využity dvě stopy).

Použití efektů ještě musím uvést na pravou míru. V Palově racku najdeme kromě Eventide H3000 i efektový procesor Lexicon PCM 80, který slouží především pro dozvukové efekty, ale ten byl vypnut, neboť dozvuky se k nahrávce přidaly až při mixu (shodou okolností také pomocí procesorů Lexicon, kterými je studio vybaveno). Palo tedy zapínal jen Eventide, a to pouze v případě nutnosti vytvořit velmi specifické reverzní zvuky, harmonie, souzvuky a podobně.

Zvuk klasické kytary lze slyšet pouze v jedné písni. Pro nahrání byla použita elektroakustická kytara Klema - Grand Auditorium, osazená aktivní elektrikou B Band. Už zvuk kytary přímo z linky byl natolik kvalitní, že při nahrávání nebylo nutné použit mikrofon (jinak ale Palo většinou mixuje zvuk elektroakustické kytary pořízený z linky a zvuk pořízený mikrofonem Flea).

 

Záznam

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že Palo Chodelka i Miloš Rojko jsou nekompromisními zastánci analogů. Digitální technika podle nich ještě nedošla tak daleko, aby mohla analogy nahradit (myšleno při produkci a nahrávání rockové muziky, na hip-hop stačí i nadupané PC). Zatímco u některých nástrojů lze podle nich rozeznat rozdíl mezi digitálem a analogem jen v jemných nuancích, u zkreslené kytary a bicích jde o diametrální rozdíl. Proto se téměř vše včetně kytary nahrávalo do dvaceti čtyř stop na dvoupalcové pásky Ampex 499 na multitrack MCI JH 24, přičemž pás se pohyboval rychlostí 76 cm/s.

Tím, že se zvuk zaznamenává analogově, dochází podle Pala k tomu, že je uhlazenější a příjemnější. Jediné co se nenahrávalo na pás byly klávesy, samply a doprovodné zpěvy - zde byl využit Apple pro HDD recording (software Digital Performer). Multitrack MCI musel být samozřejmě zesynchronizován s Applem, aby nedocházelo k posunům mezi analogovým a digitálním záznamem.

Jinak Liquid Boogie Roll, včetně zvukaře, klade velký důraz na feeling, takže je pro ně nemyslitelné používat dodatečné úpravy jako stříhání či kopírování. Zvukař Miloš si přitom pochvaluje, že kluci jsou naštěstí schopni zahrát skladbu bez chyby a napoprvé, takže je to bez problémů a zbytečných průtahů.

O výhodách starých klasických přístrojů jsme si povídali i nad předzesilovačem Neve 1064, který byl využit při nahrávání kytary i basy. Tento vintage komponent si kluci nemohli vynachválit.

Nahrávání zpěvu bylo oproti ostatním nástrojům relativně jednoduché. Zpěv se točil na kondenzátorový mikrofon Flea Fester a signál pak šel přes předzesilovač Neve 1064, compressor/limiter UREI 1178 a přímo na pás.

 

Mix

Mixáž nahrávky probíhala na mixpultu Solid State Logic SLL 6000. Jeho možnosti a variabilita se s jinými pulty nedá srovnat, takže práce s ním byla radost. Na každé stopě je kromě jiného k dispozici kvalitní ekvalizér a kompresor. Při mixáži byly použity efekty Lexicon 480, Eventide 4000, AMS RMX16 a další kvalitní přístroje (je jasné, že z počítačových plug-inů by se podobný zvuk doloval jen težce). Mixovalo se na reprobedny Dynaudio Acoustic M1, protože hrají velmi přesně a nahrávce nic nepřidávají ani neubírají. Při mixáži nebyla využita automatizace, takže se míchalo pouze "ručně".

 

Mastering

Zmixovaná nahrávka se mastrovala ve studiu ADK Prague. Mastering dělal Oldřich Slezák. Na mastering byl použit program Sonic Studio HD verze 1.91, v kterém se nahrávka equalizačne upravila a pak bylo použito zařízení TC Electronic Finalizer 96K+. Přepis zvuku z 24 bitů na 16 bitů se dělal na přístroji Sony Super Bitmap2.

Psáno pro časopis Muzikus