Kromě možností dodatečné editace nahrávky v počítači, kopírování taktů, frází a všeho dalšího, k čemu je nezbytné u moderních technologií nahrávání "nasazovat" nahrávku na metronom, přichází do hry ještě další novinka posledního desetiletí: hra se samplovými smyčkami (loopy).
Často se má za to, že jde v podstatě o stejnou kategorii jako už dobrých třicet let praktikované dohrávání živých bicích k automatickému bubeníkovi. Omyl!
Kouzlo zajímavě sesazených smyček totiž tkví v mikroskopických rytmických pohybech během fráze. Jednoduše řečeno - smyčka samplového vzorku nemusí "sedět" ve všech hodnotách naprosto na zářezy metronomu, ale různě se (s pravidelností danou nekonečným opakováním smyčky) pohybuje.
Je třeba zdůraznit pravidelnost, s níž se jednotlivé "mini-nepřesnosti" opakují, protože právě ostinátním opakováním vzniká groove, při němž začneme vnímat tyto pohyby jako magický hudební a estetický faktor.
A tím jsme u jednoho z důvodů, proč jsou smyčky vděčným aranžérským prvkem.
Jak ale tohle všechno souvisí s naším workshopem?
Jednoduše tím, že nejen pro bubeníky vyvstal nový požadavek: schopnost "nalepit" se svým feelingem na příslušný vnitřní rytmický pohyb loopu a ctít všechna jeho vybočení. Doslova s ním dýchat.
Pokud se věc dostatečně nepodaří, znamená to jednak ztrátu feelingu loopu, a navíc se budou společně hrané noty míjet, což se projeví nežádoucím zvukovým efektem (známým z vtipu o tom, jak padá bubeník a basista z marakodrapu, chytí se za ruce a řeknou "aspoň jednou konečně spolu"... načež se ozve "pa-da").
Ale zpět k workshopu. Ten by měl nabídnout návod, jak se k výsledku souhry s loopem rychleji přiblížit, ale obávám se, že tu nepomůže nic jiného než vycvičené ucho a zkušenost.
Nicméně určitou pomůckou by mohlo být cvičení zatěžkávání nebo předsunování určitých dob v taktu vůči metronomickému pulsu.
Právě hrou "To the Top" a "To the Pocket", se bude zabývat poslední, čtvrté pokračování tohoto workshopu.
