Sám doma 14 - Za stálého míchání…

Sám doma 14 - Za stálého míchání…
Sám doma 14 - Za stálého míchání…

Tak mě napadá, že jsme si v našem seriálu ještě neřekli vůbec nic o míchání, mixáži či míchačce (ať už tomu říkáte jakkoli). Asi pro vás není žádnou novinkou, že mixáž je naprosto zásadní fází výroby nahrávky, ať už se jedná o demo nahrávku či „opravdovou“ desku. Rozdíl mezi těmito dvěma kategoriemi se navíc v posledních letech dost stírá - zvuková kvalita demosnímků roste a v „oficiální distribuci“ koluje spousta „na koleni“ dělaných nahrávek. Při mixu se toho dá v každém případě hodně pokazit, ale někdy je také možné něčemu pomoct či zakamuflovat problém. V tomto díle se vám nebudu pokoušet radit, jak míchat. Tak trochu se na to necítím - diskutoval jsem o umění mixáže s mnoha zvukaři a každý z nich má jiný názor na snad každé z klíčových témat. Přesto je však několik věcí, které platí tak nějak obecně.

 

Především bychom nikdy neměli podceňovat důležitost poslechové aparatury, kterou při mixu používáme. Je dobré investovat do reproduktorů přímo k tomu určených. Čím se liší od běžných hi-fi reproduktorů? Pokud jsou kvalitně provedené, jsou pokud možno neutrální, de facto „bezpohlavní“. Tomuto ideálu se dá přiblížit jen do určité míry. Velmi naivní je představa, že mohou existovat reproduktory, které podávají zvuk takový, jaký je, tedy zcela bez zabarvení. Každý reproduktor je svým způsobem interpretací zvuku, někam jej frekvenčně posouvá (což může být při poslechu i ku prospěchu věci, při mixáži ale ne). Přesto se nám výrobci snaží nabídnout takové reprosoustavy, které zabarvují zvuk co nejméně. Díky tomu pak máme šanci přijít s nahrávkou, která bude hrát dobře na co největším množství přehrávačů (resp. reproduktorů či sluchátek). Pokud to s nahráváním a hlavně mixáží myslíte vážně, bez podobných reproduktorů se obejdete jen těžko. To vše ale za předpokladu, že místnost, ve které mícháte, je také akusticky poměrně neutrální, tedy bez výrazných odrazů. Nesmí také příliš potlačovat či zdůrazňovat nějakou část frekvenčního spektra. V tomto seriálu se ale bavíme o domácím nahrávání a jen těžko lze předpokládat, že někdo z vás má k dispozici takto „dokonalou“ místnost. Nebezpečí, které v takové situaci hrozí, je, že váš mix bude znít skvěle u vás doma, ale jinde to velká sláva nebude. Jak proti tomu bojovat?

 

Především se velmi vyplácí co nejčastěji kontrolovat výsledek na jiné reprosoustavě (či lépe na dvou, třech...), než na jaké mícháte. To vám dá cennou informaci o tom, jak moc je váš mix „univerzální“. Vlivu místnosti se pochopitelně zbavíte použitím sluchátek. Většina profesionálních zvukařů vás bude od takového řešení z dobrého důvodu zrazovat. Někdy je to ale jednoduše menší zlo. V takovém případě je však třeba dát velký pozor při výběru sluchátek. Jaká tedy zvolit? Možná vás to překvapí, ale snáze dosáhnete vyváženého zvuku, pokud sáhnete po kvalitních in-ear sluchátkách, tedy po „špuntech“ do uší. Z nějakého důvodu je zkrátka snazší vyrobit kvalitní sluchátka „do uší“ než „na uši“. V každé cenové kategorii seženete snáze lepší in-eary. Jediným problémem v takovou chvíli je, pokud vám jsou sluchátka do uší nepohodlná. Pak si ale budete muset připlatit. Ze zkušenosti pro mixáž nedoporučuji např. tolik oblíbené Koss Porta Pro. Jeden známý na nich míchal a při poslechu jinde se hodně divil...

Psáno pro časopis Muzikus