Sám doma 2. - aneb postřehy z domácího nahrávání

Sám doma 2. - aneb postřehy z domácího nahrávání
Sám doma 2. - aneb postřehy z domácího nahrávání

Od píky - výběr zvukové karty a mikrofonu

Tak ono by bylo libo domácí studio? Jak si panstvo přeje - rozbíjíme prasátko a jdeme nakupovat vybavení. Netuším, co se chystáte nahrávat, ale dvě věci potřebujete určitě: zvukovou kartu (audio interface) a nejméně jeden velkomembránový kondenzátorový mikrofon. Do prasátka se desetitisíce nevešly, takže jsou tu určitá rozpočtová omezení. Pokud nejsou, nemusíte číst tyto řádky. Nechte si poradit od „profíků“, kteří vám doporučí mikrofon „střední třídy“ za dvacet tisíc a „relativně použitelnou“ zvukovou kartu za desítku. Pokud však s nahráváním začínáte, myslím, že nebudete chtít tolik peněz vynaložit dokonce ani v případě, že na to máte. Jak tedy postupovat? Záleží na několika faktorech. Především jde o to, co chcete nahrávat. Protože se tu ale zabýváme nahráváním domácím, budeme předpokládat, že pokud používáte bicí, jsou buď „umělé“ (naprogramované) nebo nahrané jinde. V opačném případě by technické a finanční nároky vzrostly na několikanásobek. Nám hudebním kutilům do začátku postačí obyčejná jednoduchá externí USB „zvukovka“. Pro většinu domácích aplikací stačí jeden mikrofonní vstup (s konektorem XLR), já však doporučuji dva. Nikdy nevíte, kdy budete potřebovat nahrát akustický nástroj stereo. Bez čeho se neobejdete určitě, je fantomové napájení, nutné při použití kondenzátorového mikrofonu (pozor, nejlevnější modely ho často nemají). Zda potřebujete MIDI, to nechám na vás. Zvukové karty, které odpovídají zmíněným kritériím, začínají někde nad dvěma a půl tisíci. A teď přichází nejdůležitější rada tohoto dílu: pokud plánujete nahrávat akustické zdroje zvuku (tedy i zpěv), raději šetřete na audio interface než na mikrofonu. Jistě, levné „zvukovky“ mají nepříliš kvalitní převodníky a mikrofonní předzesilovače. Nekvalitnímu mikrofonu však nepomohou ani všichni svatí, natožpak dobrý převodník. Velkomembránový mikrofon je dobrou volbou proto, že se dá použít v podstatě na cokoliv. Především jej ale potřebujete kvůli zpěvu a akustickým nástrojům. Nejlevnější kousky začínají s cenou proklatě nízko - někde kolem tisíce. Od těch bych vás ale rád odradil. Opravdu slušný mikrofon je poměrně drahá věc, začátky se ale dají přežít s čínskými modely s cenou kolem tří tisíc. Velké moudro tohoto dílu se tedy dá shrnout takto: Dražší zvukovou kartu oceníte jen tehdy, pokud bude opravdu kvalitní vstupní signál. Neztrácejte čas s ultralevnými mikrofony!

Psáno pro časopis Muzikus