V dnešním dílu si z minula plánovaně a avízovaně shrneme základní, řekněme pracovní, postupy týkající se celkově samotného procesu ladění nástroje, abychom je měli tak nějak v jednom bloku a pohromadě.
Morální zdůvodnění - ano, ladičku budeme za dodržení všech důležitých zásad používat, stejně jako ji používají naše „vzory a idoly“. :-) Pro většinu z nás je to obecně a globálně nejjednodušší cesta pro dosažení přijatelného výsledku.
Správně zvolená síla strunného potahu: Týká se zejména nevhodného používání příliš měkkých sad pro razantnější a „silnomačkací“ hráče. Je opravdu značné množství kytaristů, kteří by měli o stupeň „přitvrdit“.
Správné naladění „do oktáv“: Mějme svůj nástroj správně seřízen a naladěn do poloh a oktáv, při nastavení a seřizování se snažme vyvolat stejnou situaci jako při samotné hře - stejně mačkejme, úhozy veďme běžnou střední silou.
Protáhnutí - potažení strun:Před každým laděním, po povolení kolíkem směrem intonačně dolů či po použití páky bez zámků si zvykněme náš potah „potahat“ (viz foto v minulých dílech), uvolníme tím případné zadrhnutí v nultém pražci, které by se pak následně negativně projevilo při vytažení (bending) - dotyčná struna by poté zpravidla intonačně klesla.
Správný úhoz a technika při ladění: Při samotném procesu ladění veďme úhoz stejnou - střední - silou, jakou používáme při hře, rovněž i stejnou herní technikou (trsátko, prsty apod.), zejména si hlídejme, ať „nebrnkáme míň“ či zas naopak extrémně víc.
Správný postup při odezírání údajů z ladičky: Nezapomeňme na opakovaný úhoz tónu střední silou po cca jedné až dvou vteřinách, přičemž údaj na ladičce by neměl nikdy směřovat nad tón. V potaz bereme vždy údaj zobrazený malou chvíli (cca jedna sekunda) po brnknutí.
Držení nástroje ve svislé poloze: Nástroj při ladicím procesu držme vždy v přirozeně „hrací“ - tzn. svislé - poloze, tedy ne v šikmé či vodorovné. Platí zejména pro nástroje s „plovoucí“ kobylkou (např. Floyd Rose).
Hlubokou strunu E6 naladit nepatrně níž: Je to vhodné opatření, pokud potřebujeme sem tam do strun více „praštit“ nebo jsme-li zvyklí víc mačkat (obecně spíše nedoporučeno). Využití i pro baskytaru - případně lze aplikovat v jemnější míře i na strunu A. Tuto metodu v klidu a s rozvahou vyzkoušejte, nemusí být zcela vhodná po hráče hrající celkově jemně a slabě.
K ladění používejme vždy vhodnou ladičku: Opravdu nepodceňujme tento bod, spousta muzikantů ladí s velmi levnými (zejména tedy klipsovými) modely, které jsou spíše pro domácí použití než pro dosažení dobrých a smysluplných výsledků na pódiu.
Tedy shrnuto, sečteno a podtrženo.
Příště začneme téma snímačů.
