Seřízeno, naladěno a nastaveno? - Tune-o-matic II

Seřízeno, naladěno a nastaveno? - Tune-o-matic II
Seřízeno, naladěno a nastaveno? - Tune-o-matic II

Minulým dílem jsme započali další téma - další kytarovou mechaniku, doménu firmy Gibson, kobylku tune-o-matic. Řekli jsme si, že její nejčastější výskyt je v kombinaci s masivním kovovým struníkem zaklesnutým zezadu do dvou stavěcích šroubů. Další, minule nezmíněná, varianta struníku použitého v kombinaci s tune-o-matic jsou např. struny provlečené skrz tělo kytary, tedy je to v podstatě jakoby varianta bez struníku.

Právě onen zmíněný klasický a nejběžnější zaklesnutý model je nejen jedna z technických, a potažmo designových variant, ale jeho nastavení může mít do jisté míry i vliv na samotný zvuk nástroje. Z tématu týkajícího se klasického vintage vibrata na Stratocasteru již víme, že lomení struny přes kobylkový kámen má specifický vliv na zvuk, zejména na atak a brilanci tónu. Takto klasická vintage kobylka přispívá k typickému a charakteristickému soundu Stratu, tedy ke zvonivému a jiskřivému (cinkavému) tónu. U Les Paulu, SG, Exploreru a dalších kytar se zmíněným struníkem můžeme do jisté míry ovlivňovat zvukový charakter nástroje právě vyšroubováním nebo naopak zašroubováním jeho stavěcích šroubů. Zjednodušeně se dá říci, že čím víc tyto stavěcí šrouby vyšroubujeme a celé ukotvení tak zvedneme nahoru od těla kytary, tím více zmenšíme úhel, pod kterým struna přichází na kobylku a následně pokračuje rovnoběžně ve směru hmatníku. Čím tedy struna přichází na kobylku „rovněji“, tím menší brilance v ataku tónů docílíme a současně by tóny měly mít i lehce větší sustain. Čím více zešikma bude struna na kobylku přicházet (struník zašroubovaný k tělu kytary), tím více „zvonivosti“ (brilance) uslyšíme v ataku tónů, ovšem nepatrně a lehce se nám může zmenšit sustain. Tyto rozdíly nebudou ovšem nikterak extra markantní, mohou být někdy téměř až na bázi pocitů či menšího placeba, záleží samozřejmě na spoustě dalších faktorů - na celkovém seřízení nástroje, na stylu hry, tvrdosti strun apod. Nejčastěji bývá struník přišroubován právě k tělu kytary, neboť např. Les Paul je nástroj, který má zpravidla díky masivnímu tělu, krku i díky snímačům typu humbucker plnější, dřevitý a mohutný zvuk, kterému tak jistá forma projasnění může prospět. Kdo nějakou kytaru s tune-o-matic a tímto struníkem vlastní, může vyzkoušet, jakou změnu ve zvuku zmíněná úprava přinese (zvedání a klesání struníku směrem od těla a k tělu a tím změna lomení struny, úhlu, pod kterým přichází na kobylku). Nástroje s průchozími strunami nebo s větší kovovou variantou struníku nám pochopitelně tuto volbu neumožňují, takže je úhel přivedení struny na kobylku pevný a neměnný.

Příště již o nastavování této kobylky a samotném dolaďování poloh - oktáv.

Psáno pro časopis Muzikus