Seřízeno, naladěno a nastaveno? - Vintage tremolo

Seřízeno, naladěno a nastaveno? - Vintage tremolo
Seřízeno, naladěno a nastaveno? - Vintage tremolo

V minulých, a můžeme snad říci i úctyhodných, třinácti dílech jsme se zabývali pákovou mechanikou Floyd Rose, která je pravděpodobně funkčně nejsložitější a zároveň, co se stability ladění týče, zřejmě také nejdokonalejší kobylkou a zároveň tremolem vůbec. Dnes se pomyslně posuneme v historii o pár desítek let zpět - do roku 1953 až 1954 -, do dílny Leo Fendera v americkém Fullertonu v Kalifornii, tedy do místa vzniku jedné z nejlegendárnějších kytar vůbec - Fenderu Stratocasteru, potažmo jejího vintage tremola (správně by se měl používat výraz vibrato, protože se mění výška tónu).

Stejně tak jako slavná kytara prošlo i toto několika stádii vývoje. Jeho původní verze jevila znaky podobnosti s tzv. tremolem Bigsby (konec struny obtočený kolem válečku kobylky, jehož otáčením za pomoci páky se měnilo ladění), které bylo tehdy nabízeno jako volitelný doplněk kytar Gibson a Gretsch. V té době Leo Fender a jeho parta v rámci vývoje objevovali např. vliv hmotnosti tremola na celkový sustain tónů. Když už byl vyroben speciální a poměrně nákladný (za tehdejších cca pět tisíc dolarů) stroj na výrobu této právě vyvíjené mechaniky vibrata, byli nakonec Leo a jeho spolupracovníci nuceni kvůli celkově neuspokojivým výsledkům tuto etapu vývoje vzdát a začít v podstatě znovu od začátku.

Nicméně protože se takto rozhodli, vznikla za pár měsíců nová, zcela odlišná, varianta tremola, mnohem originálnější a tak říkajíc „akčnější“. Kromě ještě jedné důležité úpravy (šroubky pro ladění jednotlivých strun „do oktáv - poloh“, které byly na původním prototypu umístěny ze strany snímačů, se kvůli přístupnosti „přesunuly“ dozadu, de facto otočením o 180 º), vzniklo slavné vintage tremolo, používané v podstatě v nezměněné podobě dodnes. Celý systém spojující kobylku a struník do jednoho zařízení byl na svoji dobu velmi revoluční, a jak celkový vývoj následně ukázal, také velmi nadčasový. Struny prostrčené zespoda skrz masivní (kvůli sustainu) blok lomeně pokračují přes šest kobylkových kamenů, u nichž je možno kromě zmíněného ladění do poloh nastavovat ještě pro každou strunu samostatně její výšku (dohmat) a tímto způsobem věrně kopírovat rádius hmatníku (nebo naopak nastavit dle individuální potřeby). Celý mechanismus, umístěný na kovové chromované destičce, jejíž přední část je pro pohyb do náklonu úměrně zkosená, spojené s masivním blokem se pohybuje - „otáčí“ na šesti vrutech, jako protitah strun působí (až) pět zezadu umístěných tahově nastavitelných pružin. Díky robustnosti a lomení struny přináší tremolo do zvuku pověstnou brilanci a již zmíněný sustain, díky své „otočné“ konstrukci pak umožňuje mnohem akčnější pohyb a změny v ladění oproti dobovým konkurenčním systémům.

Příště v tématu pokračujeme.

Psáno pro časopis Muzikus