Táborští Céčka - Kapela pod muzilupou

C, foto: myspace.com/cprofile
C, foto: myspace.com/cprofile

Pod muzilupu se nám tentokráte dostala kapela, která je v dnešní době poněkud neobvyklá. Hrají čistě instrumentální muziku. V době, kdy virtuózní mnohaminutová sóla dávno již nerozeznívají pódia.

V trošku nevytopené a lehce nehostinné zkušebně - jak už to bývá - jsme si povídali o nástrojích, zkoušení a nových písničkách s kapelou z Tábora. Jsou celkem populární a na nedostatek hraní a koncertů si nestěžují. Jak tedy vzniká muzika, která si našla svoje posluchače i bez zpěváka, se snad dozvíme v následujících řádcích.

 

Na tvorbě písniček se podílejí všichni čtyři. Někdy začínají od rytmu na bicí... Na zkoušky nenosí už připravené nápady. Jsou samouci. Nepoužívají zapisování do not nebo značek nebo naopak, aby pak z nich něco hráli. Většina jejich skladeb vzniká na zkušebně, při jamování... Tomáš k tomu dodává: "Když je člověk samouk, má to určitě spoustu výhod, ale dojde do fáze, kdy mu může hudební terminologie pomoct. Dříve jsem uměl noty, ale to jsem celé zapomněl, takže zase začínám od začátku..." Při zkoušce se tedy spoléhají na sluch a občas kouknou ke kolegovi, co drží na hmatníku. "Podívá a vidí a neví..." rýpne si dobromyslně Pepe. Kolikrát se stane, že písnička je hotová za jednu zkoušku, spontánně ... jde to fakt samo. Ale kolikrát se trápí s rozdělanou věcí a nevědí, jak dál, nevědí, co s tím. Musí to i o měsíc či víc odložit. Důležitá je pro ně spontánnost, programově si neřeknou: "Dneska musíme udělat písničku!" Zkoušejí, a nebo se alespoň snaží, jedenkrát týdně a vše, co zahrají nebo udělají, se snaží si už rovnou zapamatovat. Člověk se to časem naučí, a nakonec, jednou si to stejně musí zapamatovat, tak proč ne rovnou. V plánu je zakoupení workstationu, takže časem na nahrávání asi dojde.

 

Céčka jsou instrumentální a důvod proč, je prozaický a jednoduchý - nikdo neumí zpívat. V začátcích každý hrál v jiné kapele, a v nich se hrály zpívané písničky. Chtěli hrát nahlas a bez zpěvu, a tak nikdy nikoho nesháněli. Sice by se tomu nebránili, ale jde o to, že je dobré neulpět - teď potřebujeme zpěváka - a z toho důvodu pořádně nehrát, když se nedaří ho nalézt. Tommy vysvětluje dále: "Na muzice, kterou hrajeme, se mi líbí, že si můžu představovat zpěv, který tam není. Stává se nám po koncertě, že nám lidi říkají, že až teď si vlastně uvědomili, že nemáme zpěváka. To je příjemné a potěší to."

 

Kapela už je sehraná, a v současné době už to ani neřeší. Díky zkušenostem z předešlých kapel, kde se takové věci samozřejmě řešily. Co si koupit za nástroje, efekty atd., aby to hrálo dobře kompaktně. Najednou prostě všude, bez nazvučení, to hraje dobře. Čehož si vlastně cení nejvíce. Stačí dvě zásuvky a mohou hrát prakticky kdekoli. Znějí kompaktně. Zdůvodnění je nasnadě, hrají poměrně často. Jeden koncert určitě vydá za čtyři i více zkoušek. Když se hraje na šňůře dvacet večerů za sebou, tak to by bylo, aby to nehrálo.

 

Proč neděláte cover verze?

Nejsme na to vybavení, myslím technicky. A hraní je způsob, jak se vyjádřit. Na cover verzi asi může dojít, ale tady v Céčkách to asi nepůjde. A když, tak ji udělat jinak, ozvláštnit, aby se hodila do programu. Nemá smysl učit se hrát jako jiná kapela, to radši uděláme vlastní věci, což nás baví víc.

Nejde kalkulovat s tím, co se lidem bude líbit ... na zkušebně hrají to, co se líbí jim. Na koncertě je příjemné cítit reakci posluchačů, muzikant jde na pódium proto, aby lidi nějakým způsobem bavil a vzniklo společné pouto. Je to neuvěřitelný pocit, když je cítit od lidí zájem o hudbu kapely. Jakoby kapela získala motor, jakoby byli na společný vlně. Nikdy jsme nezměnili písničku ze zkušebny podle reakcí publika. Některé kapely se tam chodí vyloženě předvádět...

 

Ceníte si víc kamarádství v kapele, nebo muzikantské zdatnosti?

Neumíme si představit, že bychom někoho měnili. Jsme jeden organizmus, jsme kamarádi. Musíme spolu vydržet spoustu času. Dříve jsme snad zkoušeli řešit, že někdo z nás nestíhá vše zahrát nebo mu to nejde. Teď to spíše necháme. Není dobré mluvit druhému do jeho nástroje. Člověk nesmí trvat na svých představách. To pak jedině může brzdit a ostatní to zabíjí.

 

A co repertoár?

Máme natočené tři desky a v repertoáru celkem přes dvacet věcí, takže koncert má zhruba padesát minut. Hodně záleží na tom, na jaké akci hrajeme. O dvouhodinovém koncertu neuvažujeme, nebylo by to dobré, a ani by nás nebavilo hrát tak dlouho. I pro lidi by to bylo moc dlouhé. Důvodem může být snad i to, že skladby nejsou zpívané.

Na scéně, kde se pohybujeme, je to tak a nikdo neřeší, jestli bloky okolo padesáti minut jsou akorát. Díky tomu může zahrát za večer víc kapel.

Pokud bude člověk dělat muziku s tím, že se někam dostane, tak bude určitě zklamaný, protože se to devadesáti devíti procentům nepodaří. A je úžasné, když si najdeš svoji cestu a děláš muziku tak, jak chceš. Sice pro daleko méně lidí, ale neinvestuješ energii do věcí, o kterých už dopředu víš, že nemají téměř žádnou šanci. Nakonec je super, když lidé volají, abychom někde hráli, a nikam se přitom netlačíme, je to přirozené jak od těch lidí, tak snad i od nás.

Táborští Céčka - Kapela pod muzilupou
Táborští Céčka - Kapela pod muzilupou

Sestava:

 

Pepe C - basa

 

Na gymplu jsem s kamarádem zakládal kapelu, a protože hrál na španělku, mně přidělil basu.

 

baskytara: Fender Jazz Bass

zesilovač: Carvin Pro 3000

boxy: Carvin 4 x 100ť a Carvin 1 x 150ť

efekty: DOD overdrive a Boss TU12 Tuner

 

Je pravda, že jak jsem si vzal baskytaru poprvé do ruky, poznal jsem, že je to to pravé. Dříve jsem tady v Táboře chodil k jednomu Američanovi, takže aspoň vím, kde jaký tón na base je, ale k notám jsem se už nedostal. Hrál jsem durové a mollové stupnice (Zbytek kapely se začal se smíchem bavit: "To nám někdy musíš zahrát..."). Doma jsem si sám brnkal a povedlo se mi odvařit starý gramorádio.

Zesilovač s magickým okem, na který jsem začínal, vlastně ani není můj. A s tátou jsem k němu přidělali bednu.

 

Tomske C - klávesy

 

Na klávesách tóny hledám, na base je poznám, ale tady nevím, kde je áčko.

 

klavesy: Yamaha CS1x synthesizer

kombo: Ampeg B2 4 x 80ť

 

Chtěl jsem hrát v kapele, tak jsem začal chodit do školy na kytaru. Po dvou letech jsem usoudil, že to pro kapelu stačí, a noty jsem od té doby neviděl. Když se mi později dostala do ruky baskytara, zjistil jsem, že je to pro mě daleko zajímavější nástroj a že z ní dokážu vyždímat daleko víc. A klávesy jsem se naučil kvůli živému hraní na šňůře, a pak už jsem s Céčky zůstal. Klávesy mám půjčené, a ani nemám ambice se na ně naučit, a ani si pořídit něco novějšího či lepšího. Party nevymýšlím na zkušebně, ale připravím si je ve studiu nebo doma. Řídím se hlavně zkušenostmi a naposlouchanou muzikou, takže mám představu, co bych asi měl zahrát. Při jamovaní na zkušebně bych je jedině zdržoval. Když se dělá nový repertoár, tak se na něco vymluvím nebo se domluvíme, že nepřijdu. S basou je to jiné, tam si s tím vyhraji. U kláves mě vlastně nejvíce baví jen to, že na ně hraji v kapele.

 

Patrik C - kytara

 

Jsem kytarista a jednou, Tomáš mě viděl tehdy poprvé, jsem nesl klávesy...

 

kytara: Gibson SG Standard

zesilovač: Carlsbro Tube Amplifier 100 W

box: Marshall JCM1960 A

efekty: Boss Overdrive/Distortion OS2, Petterson Tuner, EH Small Stone, Boss Loop Station RC20, Marshall Vibratherm VT1, Boss Digital Delay DD6, EH Big Muff a Ibanez Digital Delay SL10 a microKorg synth/vocoder

 

Mým snem bylo hrát v kapele, zkoušel jsem si doma hrát různé věci. A pak mě uviděl Tomáš. Na začátku jsme zkoušeli třikrát týdně, takže vše jsem se učil a vymýšlel svoje party do písniček na zkušebně. Dál jsme společně zkoušeli něco s elektronikou, poslouchali společně, bavili se o muzice... Zatím mi školy ani noty nic neříkají. Snad někdy v budoucnu. I když někdy se mrknu.

Small Stonea jsem koupil za devět stovek v bazaru, sgéčko mám pořád ... a Carlsbro byla náhoda v bazaru za čtyři a půl tisíce. Multiefekty nějak nemusím.

 

Tommy C - bubny

 

Když jsem byl malý, tak mi babička zpívala, a tak to začalo...

 

bicí: Tama Artstar ES 12, 16 a 220ť

činely: hi-hat - Paiste Alpha Medium 140ť, crash - Sabian Rock Crash XS 20 180ť a ride - Sabian Heavy Rock Ride AA 220ť

hardware: Tama

snare drum: Mapex M series 140ť

blány: Remo Ambassador

paličky: Balbex Ringo II a Balbex 3A

efekty: Analog Drum Machine Seak ADM 5, Boss Digital pitch shifter/delay PS 2 a G & W zvonkohra

PC Soft: Fruity Loops 5 a Cool Edit

 

Věděl jsem, že budu hrát na kytaru, chodil jsem na akustiku a učil se klasiku. Nebavilo mě to. Chtěl jsem hrát akordy a písničky, měl jsem svoje oblíbené kapely... V dřívější kapele Waawe jsem začal mít nápady, jak by měly znít bicí, a začal jsem do toho bubeníkovi mluvit. A on byl nakonec hodný a začal mě učit. Chodil jsem na zkušebnu si to zkoušet, ale neměl jsem touhu se to opravdu naučit. A pak mě to začalo bavit. S bicími se cítím muzikantsky víc svobodnější než s kytarou.

Psáno pro časopis Muzikus