Před poslední částí našeho povídání bych rád čtenáře upozornil, že ač se budu snažit být vzhledem k ožehavosti tématu maximálně objektivní, tak se možná sem tam stane, že utrousím nějakou osobní poznámku. Jde však o pohled čistě osobní, pohled autora článku, tedy můj.
Pamatuji si to, byl krásný zimní den roku 2005, za okny bílo, vločky se něžně snášely k zemi a internetem proletěl článek BBC News o tom, že jistá MPA (Music Publishers’ Association) prohlašuje volné tabulatury na internetu za nelegální. Proklamovali, že stránky jim se věnující by měly být zrušeny a autoři zatčeni, protože se jedná o hrubé porušení autorského zákona. Většina hudebníků si na článek tehdy ukazovala prstem a smála se, co že je to zase za výmysl. Nikdo se ani moc neptal, kdože jsou vlastně tihle novodobí křižáci z MPA a proč hlásají, co hlásají. Netrvalo však dlouho a koutky úst začaly pomalu klesat spolu s masivním zavíráním předních tabulaturových serverů v čele s MXTabs nebo MySongBook. Do hry se navíc zapojila i NMPA (National Music Publishers’ Association), sesterská organizace MPA, obdoba nechvalně známé české organizace OSA. MPA postupovala schematicky a systematicky. Ten, kdo se odmítl podřídit dobrovolně, mohl očekávat v nejbližších dnech obsílku přímo ke svému poskytovateli. Zářným příkladem tohoto postupu je server GuitarTabsUniverse (dnes GuitarZone), který se nepodvolil hrozbám NMPA a provozoval svou činnost dál. Pak ale přišlo upozornění od poskytovatele webového prostoru, že pokud nestáhnou závadný obsah, bude jim tento obsah bez skrupulí smazán, což už mnoho prostoru k manévrování nedávalo.
Zkusme si alespoň ve zkratce říci, kdo ona MPA vlastně je. MPA je americká organizace zaštiťující komunikaci autorů, vydavatelů a producentů hudby, především tedy v kontextu dodržování autorských práv. Vše je samozřejmě posvěceno zákonem, a pokud na území Spojených států poskytnete třeba noty známého autora, tak vám bude MPA dřív či později v patách. Zahraniční poskytovatelé tabulatur ovšem také nejsou proti tomuto počínání imunní, jelikož mnoho zemí je vázáno Světovou smlouvou o duševním vlastnictví WIPO a mají vlastní organizace na ochranu autorských práv, které s MPA spolupracují. A že tyto organizace opravdu pracují, může potvrdit například dnes již funkčně značně okleštěný francouzský server MySongBook. U nás se zatím díkybohu žádné podobné manévry, pokud vím, nedějí.
Internetová hudební obec na zákazy reagovala různě, nejčastěji však protesty a peticemi. Ale co jsou platné petice, které nikdo nečte? MPA byla a je hluchá ke všem voláním ze strany lidu, nepřístupná k diskuzím a odmítavá k jakýmkoli kompromisům. Situace se stala tak zoufalou, že vznikaly organizace, jako je MuSATO, snažící se sdružovat studenty a učitele hudby, kteří chtějí bojovat a nevzdat se možnosti svobodného šíření tabulatur na internetu. Hlavním cílem organizace MuSATO je dostat tabulatury na území Spojených států pod ochranná křídla ustanovení americké ústavy zvaného „fair use“. To deklaruje možnost použití chráněného díla bez nutnosti souhlasu autora, pokud je využíváno pro účely výuky. To jsem samozřejmě jen vyňal část z „fair use“ ustanovení, které je daleko delší a hlavně složitější. Je to však pilíř, o který se chce MuSATO opřít. Stejně jako jiné země, i náš stát má jistou formu „fair use“ uvedenu v legislativě, takže cesta to určitě je, ale jen budoucnost ukáže, jestli ta správná.
Současná situace na poli internetových tabulatur je z pohledu komunity značně neutěšená. Posledním mohykánem, pomineme-li menší servery, které nejsou v zájmu MPA, je server UltimateGuitar sídlící fyzicky v Rusku a americké zákony či dlouhé paže nadnárodních paktů se na něj tedy nevztahují. To tedy tvrdí oni ve svém prohlášení na webu. Jejich model je dokonale jednoduchý: nabízejí ke stáhnutí tabulatury zdarma, ale paušálně platí ruské organizaci pro ochranu autorů ROMS desátky z reklamy a všichni jsou spokojeni.
Co tabulatury čeká, nikdo neví, za poslední rok se vody víceméně ustálily a chuti bojovat ubývá. Jedno je však jisté: jakmile se do hudby přimíchají zákony, je zle. Já sám doufám, že se autorské společnosti umoudří a této snahy zanechají, protože tak popírají základní principy výuky hudby, jež je s námi už odnepaměti.
