Tipy v Muzikusu 03/2012 se točily kolem množství peněz vs. kvalita nástroje a zručnost hráče. Z ohlasů na článek jsem vybral ten od „Ládina“ Foltýna. Otiskujeme s jeho svolením jeho názor na věc, protože, jak známo, více hlav víc ví! Ládinovi upřímně děkuji za jeho reakci a omlouvám se mu za její zkrácení s ohledem na povolený rozsah.
S doporučením, že úplný začátečník si má pořídit kytaru do cca osmi tisíc, souhlasím. Ale pokud se rozhodne dále hrát, nemyslím, že se měl zaměřit na kategorii deset až dvacet tisíc. To je dle mých dlouholetých zkušeností špatná investice. Kytary do cca třiceti pěti tisíc jsou z dlouhodobějšího hlediska vyhozené peníze. Já sám jsem se tak spálil už dvakrát. Z takové kytary můžete mít radost, může i velmi dobře hrát, ale rodící se problémy čekají s nekompromisní jistotou.
Problém je v materiálech. Kytary obvykle neladí tak, jak by měly. Výměna mechanik (např. za Sperzel) pomůže jen minimálně. Velmi brzy odcházejí kobylky i pražce, obroušení nepomůže. No a v neposlední řadě po srovnání zvuku takové kytary s jinou a lepší zjistíte, že to není zcela ono. Výměna snímačů vás obvykle uchlácholí jen do další možnosti porovnání s ještě lepší kytarou.
A tak i když jste zhruba do dvacetitisícové kytary v rámci upgradu investoval minimálně dalších osm tisíc, výsledek je mizerný. Vysvětlení je jednoduché: Kdyby levné kytary hrály a vydržely tak jako ty drahé, tak by ty drahé nikdo nekupoval.
Pořídit si drahou kytaru z druhé ruky je risk, pokud neznám původního majitele. Kytara má „duši“. Jak se k ní chováte, tak se vám odvděčí ve zvuku. Když vím, kdo si ji vychoval, a věřím majiteli, nelze šlápnout vedle. Když neznám, může se podařit, ale taky nemusí.
Jsem zastáncem koupě nového nástroje a jeho vyhrání k obrazu Páně. Nechali jsme si se synem dovézt z USA už tři kytary (Parker Nitefly Mojo, Suhr Pro Swamp Ash, Fender Stratocaster American Deluxe). Všechny jsou nad patnáct set dolarů a hrají skvěle. Možná jsme měli obrovské štěstí, ale spíše si myslím, že renomovaní výrobci si moc nedovolí přijít na trh v této kategorii s kytarou, která tam nepatří.
Ještě bych dodal, že zvládnout kytaru v ceně mezi deseti a třiceti pěti tisíci je podstatně snazší než dražší kousky. Ty člověku nic nedarují zadarmo, vše si musí poctivě „odmakat“. Ale pro vývoj hráče, který to myslí opravdu vážně, jsou lepší. Výsledek pak hřeje na duši. Je to asi stejné jako s přechodem z digitálu na analog. Člověk se musí učit znovu hrát.
