Osobně toto album řadím mezi skvosty světového art rocku, dílo, které suverénně snese srovnání s těmi Top alby artrockových gigantů doby. Modrý Efekt ve složení Radim Hladík (g), Vlado Čech (dr), Lešek Semelka (key, voc) a nováček sestavy, Josef Kůstka (bg, vi, voc) na straně jedné a Jazzový orchestr Čs. rozhlasu pod taktovkou Kamila Hály na straně druhé vytvořili něco neobyčejného. K celkovému dojmu přispěl i mohutný chorál Kühnova sboru stejně jako jazzová sóla Laca Decziho (tr), Karla Růžičky (key) a Petra Krále (tsax). Jedničku zaslouží i texty, o které se postarali Pavel Vrba (v titulní skladbě) a ve třech dalších Boris Janíček (pseudonym Eduarda Pergnera). Jak úvodní dvaadvacetiminutová Nová syntéza 2, která zaplňuje první stranu, tak i tři z druhé strany, mohutná Je třeba obout boty a pak dlouho jít, expresivní Klíště s vynikajícím Leškovým vokálem a završující, eklektická Jedenáctého října, jejímž autorem je Josef Kůstka, to vše jsou záležitosti, kde nenajdete slabé místo. Pod to se podepisuji.
Obal? No... Výtvarníci Vilém Stránský a František Králík zcela v kontextu doby propojili motivem strunného nástroje à la loutna dva světy. Rockový, který ještě dokresluje mj. mikrofon, obličej dívky s dlouhými vlasy a rozsvícené město v dáli na první straně obalu, a svět jazzu, uvedený zde prsty černého klavíristy, motivem lodí na Mississippi či třeba stylizací černošského trumpetisty na straně druhé. Pamatuji si, že jsme hodně očekávali od vloženého textu na vnitřní dvojstraně - místo se ale vůbec nevyužilo (ani jedna fotka, chyběly i sestavy obou těles...). No, za ta léta si na ten obal člověk zvykl.
Zajímavost/drb? Co třeba, že ve skladbě Klíště Hladík hrál na kytaru smyčcem, v úvodní kompozici nalezneme motiv ze skladby Má hra (album Nová syntéza), základní motivy z Je třeba obout boty a pak dlouho jít posloužily k instrumentální skladbě Boty z následného sólového alba Radima Hladíka atd.
