X – Beat Generation - 3 Legendy (bonus)

X – Beat Generation - 3 Legendy (bonus)
X – Beat Generation - 3 Legendy (bonus)

Ač v minulém čísle rozsáhlé pojednání o třech legendách skončilo, setkáme se s nimi dnes ještě jednou - i když už jen na čistě teoretické a ryze faktografické bázi. Tento speciální bonus tak doplní celou studii jednak souhrnem údajů týkajících se hráčského vybavení a samozřejmě i nezbytnými nákresy souprav.

BILLY COBHAM

Zachytit všechny soupravy Billyho Cobhama by bylo velice náročné, ne-li prakticky nemožné, neboť na rozdíl od mnoha jiných hráčů, jejichž set se buď neměnil skoro vůbec, nebo se po nějaké době ustálil na pevně dané konfiguraci, tento bubeník upravoval složení soupravy téměř kontinuálně. A jako by to nestačilo, jeho rozestavení bubnů bylo často i poměrně nestandardní (zejména pokud jde o obrácený gard kotlů u některých konfigurací, či naopak proházení jejich velikostí zdánlivě náhodným a na první pohled možná poněkud nelogickým způsobem).

Základ Cobhamovy soupravy tvoří vždy dva velké bubny, jejichž velikosti jsou víceméně běžné, naopak značně nadstandardních rozměrů jsou obvykle kotle, a to jak průměrem (zvláště v porovnání se současnou normou), tak i hloubkou.

Vzhledem ke hře hi-hatky levou rukou je logické, že i doprovodný ride činel se nachází na levé straně, stejně jako velká china, kterou Cobham poměrně často užívá i ke hře doprovodů. Signifikantním prvkem každé Cobhamovy soupravy pak je určitě dvojice relativně vysoko umístěných crash činelů na pravé straně.

Cobham experimentoval i s různými méně standardními doplňky soupravy, jako například oktobany, gong drumy, a koncem sedmdesátých let do jedné ze souprav začlenil dokonce i bubny ve stylu firmy Staccato (tedy kotle opatřené jednou blánou a korpusem z umělé hmoty, tvarovaným na způsob troub lodních sirén). V éře Mahavishnu pak samozřejmě nesměl chybět gong - jak jinak by se dala hrát skladba Birds Of Fire!

Pokud jde o značku bicích, byly pro Cobhama počátkem sedmdesátých let (zvláště za slavné éry Mahavishnu Orchestra) typické průhledné bubny značky Fibes*. Koncem dekády však přešel k firmě Tama, která v dané době začala velmi zásadním způsobem expandovat, a získala i mnoho dalších významných hráčů (například i Lennyho Whitea). Nakonec zakotvil u Yamahy, jejíž soupravy používá dodnes. Billy Cobham má také velmi zajímavý - a vcelku neobvyklý - model podpisových paliček u firmy Vic Firth.

 

*) Fibes - firma zaměřená na výrobu bubnů z umělých materiálů, založená roku 1966 bubeníkem Bobem Grausem a specialistou na kompozitní materiály Johnem Morenou. Název vznikl složením slov Fiberglass a vibes, tedy kombinací označení materiálu, z něhož byly bubny vyráběny, a zkráceného slova vibrations, které takto vystihovalo základ zvuku bubnů.

 

LENNY WHITE

Bicí soupravy Lennyho Whitea by se daly velmi jednoduše rozdělit do dvou skupin: 1) velkolepé sady vrcholné jazzrockové éry; 2) skromné sety éry následující. Zatímco se totiž jeho bubny z éry druhé poloviny sedmdesátých let vyznačovaly obrovskou baterií kotlů, začínající u tehdy nezvyklého (dnes naopak běžného) miniaturního rozměru 8" nebo 10", a končící až u megalomanských průměrů 18" či dokonce 20", jeho současné sestavy mají blíže k té nejzákladnější pětikusové sadě.

V období nahrávání alba Venusian Summer White navíc experimentoval se začleněním timbales jako součásti základní bicí soupravy, a skutečně je využíval i ke hře běžných breaků. Vzhledem k faktu, že White měl obvykle velmi vysoko laděný malý buben, je logická i jeho obliba rozměru 3,5 x 14, kterým občas nasazuje standardní 5 x 14.

Lenny White používá již od konce sedmdesátých let bicí značky Tama, obvykle ve velmi typické modrozelené barvě.

V současné době hraje speciálními paličkami Regal Tip, označovanými jako E-series, které jsou vybaveny zvláštní nylonovou špičkou, jež má kombinovat zvukové i úderové vlastnosti dřeva a umělé hmoty.

 

ALPHONSE MOUZON

Jestli se Alphonse Mouzon v oboru jazzrocku něčím hodně vymykal, pak určitě složením a rozestavením soupravy. Jeho velmi neortodoxní postavení setu spočívalo v téměř svisle zavěšených činelech, které dokonale kontrastovaly s prakticky vodorovně uchycenými bubny. Podobného extrému nedosáhl snad žádný jiný hráč, takže pokud někdy uvidíte snímek s takto postavenou sadou, na 99 % jde o bicí Alphonse Mouzona. Stejně neobvyklé pro jazzrock bylo i složení jeho soupravy, projevující se někdy vysloveným minimalismem, jak ostatně dokumentuje první schéma. Občas však Mouzon zaexperimentoval i s dvojicí velkých bubnů či doplňkem soupravy v podobě bong či jiných perkusí. Bicí byly obvykle značky Sonor.

Psáno pro časopis Muzikus