Yllas

Yllas
Yllas

Milý strejdo Yllasi, mám problém. Všichni kolem mě pořád říkají, že hrajou na hybridy, ale nikdo mi není schopen říct, o jakou smíchaninu jde a jaké jsou výhody oproti normálním sadám strun, jako jsou devítky, desítky a tak. Dík za odpověď, tvůj synovec Jarda.

Podle toho, co jsi mi napsal, usuzuji, že víš, co to jsou sady normálních (jak říkáš) strun. Musím ti ale nejdřív říct, že ani zde není úplná jednotnost ve značení. Je sice pravda, že právě tebou uváděné devítky a desítky, tedy sady strun označované podle síly vrchní, nejvyšší e-struny (tedy té nejslabší), patří mezi ty, kde je odlišností minimálně. Přesto ale obecně platí, že když e-struna začíná nějakým číslem, označujícím její sílu, nemusí E-struna, tedy ta nejsilnější, končit u všech sad různých firem stejně. Většinou to tedy jde tak, že devítky jsou sady (od e do E) .009, .011, .016, .024, .032, .042, ale např. Fendery 150XL pokračují už od g-struny jinak (.009, .011, .015, .024, .032, .040). Desítky jsou pak sady strun většinou těchto rozměrů: .010, .013, .017, .026, .036, .046. U osmiček, jedenáctek a ještě silnějších sad jsou pak rozdíly daleko častější.

 

A nyní hybridy. Jsou to sady strun, které kombinují nejčastěji dvě (někdy i tři) základní sady. Proč se to vůbec dělá? Kombinují se tak zvukové přednosti strun jednotlivých sad. Vezmi si třeba nejpoužívanější typ hybridních sad, kombinaci devítek a desítek. U strun e, h, g, které jsou devítkami, je zachována pohodlnější možnost úpravy tónu (například při bend-on, vytahování), předností desítkových strun D, A, E je oproti devítkovým zase zvukově razantnější a harmonicky širší tón (zejména při doprovodné hře).

 

Někteří kytaristé kombinují sady podle sebe, mnohdy zcela proti běžným zvyklostem (například Steve Morse od Deep Purple používá sadu .010, .013, .016, .026, .032, .042, tedy hybridy .010-.009, kdy struny e, h jsou desítkami, g je devítka, D je z desítek, struny A, E jsou ze sad devítkových...).

 

Struny si můžeš kupovat i jednotlivě, a tak si vytvářet sady podle své vlastní představy. Ve hře je ale mnoho proměnných - styl hudby, způsob vytváření tónu, co je schopna umáčknout tvá levá ruka, jak je vyhraná, razantnost a typ úderů pravé ruky. Nemluvě o celé řadě dalších faktorů, snímači počínaje a aparátem konče. Obecně ti mohu jen říct, že:

 

1) čím slabší struny na elektrické kytaře, tím obecně slabší, tenčí tón (pokud ho neproženeš dalšími úpravami), ale také i lehčí, snadnější vytahování.

2) čím silnější sada, tím je i tón silnější, harmonicky bohatší, nese se, struna dokáže lépe rozeznít korpus a krk kytary, musíš si ovšem zvyknout na větší odpor struny při bend-on.

 

Na některé příklady se podívej na CD.

 

Tvůj strýček Yllas, yllas@muzikus.cz

Psáno pro časopis Muzikus
Tagy