Prodejní katalog firmy Whaley, Royce & Co., Limited je další zajímavou položkou z velkého množství dokumentů s muzikantskou tématikou, které jsem našel v Yllasově stále populárnější skříni. Vydavatelská, výrobní a prodejní firma, založená v roce 1888 v kanadském Torontu, se od začátku zabývala prodejem pian a dalších instrumentů, výrobou dechových a bicích nástrojů a mimo jiné i tiskem ve vlastní tiskárně. Publikace s číslem 767 je ve skutečnosti svazek deseti samostatných katalogů, odlišených barevnými záložkami a věnovaných jednotlivým nabídkám podle typu zboží. Do předvánočního pětatřicáteho čísla Almary jsem se rozhodl vybrat něco pro bubeníky a vůbec všechny muzikanty, kteří prožívají mírné mrazení, kdykoliv zaslechnou slovo Ludwig.
Aniž bych snižoval význam jednoho z geniálních německých skladatelů, mám samozřejmě na mysli značku bicích, kterou lze označit bez přehánění za legendární. Více než stostránkový svazek, věnovaný bubnům a dalším bicím nástrojům, je natolik vyčerpávající, že jsem se rozhodl nechat některé zajímavosti z Katalogu číslo ’75-1 do dalších dílů seriálu, stejně jako ostatní materiál z nabídky kanadské společnosti s ručením omezeným. Hned na druhé straně katalogu najdeme stručný profil a barevnou fotografii zakladatele rodinné firmy. Založil ji 1. června 1909 William F. Ludwig (1879 - 1973) se svým bratrem Theobaldem (1888 - 1918) v jedné chicagské garáži. Oba bratři byli bubeníci. Jejich prvním výrobkem byla šlapka, která umožňovala rychlejší hru na velký buben, než konkurenční dobové výrobky.
Rodina se na další stránce katalogu prezentuje čtyřmi barevnými portréty, kterým vévodí prezident společnosti William F. Ludwig, Jr. (1916 - 2008). Narozen třináctého září, svou kariéru bubeníka začal ve věku osmi let, když jeho otec přinesl domů paličky a gumovou podložku na cvičení s instruktážní knihou. William během školních let nelenil a v šestnácti letech už vyhrál národní soutěž sólových bubeníků. Během studií ekonomie hrál na tympány v univerzitním orchestru a o víkendech si vydělával hrou na bicí čtyři dolary za večer. Během hospodářské krize firmu Ludwig & Ludwig Drum Company koupil Conn. William pak se svým otcem založil v roce 1937 v Chicagu novou společnost W.F.L. Drum Company a stal se jejím obchodním a reklamním ředitelem. Svůj první katalog vytvořil v roce 1939, druhý o rok později. Během služby v armádě se pak stal učitelem bubeníků vojenského námořnictva, což mu vyneslo poddůstojnickou hodnost a pokárání od admirála. Po válce se vrátil do společného podniku a v roce 1947 spatřil světlo světa katalog, na jehož obálce byl Buddy Rich. Když firma Conn skončila s výrobou bicích nástrojů, prodala v roce 1955 značku Ludwig zpátky původnímu majiteli. Ludwig Drum Company se tak znovu stala největším výrobcem bicích na světě, samozřejmě pod Williamovým vedením.
Večer 9. února 1964 pak přišel okamžik, kdy sedmdesát tři milióny diváků vidělo hrát na “Ludwigy” bubeníka jménem Richard Starkey, známějšího pod pseudonymem Ringo Starr. Bylo to v živém vysílání nedělního zábavného pořadu Ed Sullivan Show, vysílaného celoplošně na síti CBS a The Beatles udělali bubnům takovou reklamu, že firma musela zavést noční směny, aby uspokojila poptávku. William F. Ludwig, Jr (II) se stal o šest let později prezidentem společnosti a svůj poslední katalog vytvořil v roce 1980. Ringova bicí souprava v provedení Oyster Black se mezitím stala nesmrtelnou klasikou. Po prodeji značky firmě Selmer v roce 1981 se William stal jejím konzultantem. Po odchodu do penze se věnoval přednáškám a propagaci historie perkusivních nástrojů, za což obržel čestný doktorát. Pravidelně vystupoval jako tympanista. Bicí nástroje jsou prostě krásný osud, nemyslíte? William F. Ludwig II zemřel v Chicagu 22. března 2008 ve věku 91 let...
Na titulní straně katalogu firmy Ludwig je vidět souprava Jelly Bean Octa-Plus, vycházející z řady Vistalite, která byla v sedmdesátých letech úplným zjevením. Vyráběné od roku 1972 z průhledného plastu, zvaného polyethylentereftalát (PET), staly se průhledné bubny součástí image bubeníků, jako byl John Bonham, Nick Mason nebo Billy Cobham. A abychom nezapomněli na ženy, je třeba jmenovat dodnes nedoceněnou Karen Carpenter. Bubeníkům, tympanistům a vibrafonistům, stejně jako všem ostatním čtenářům a čtenářkám přeji hezké Vánoce a šťastný nový rok 2012!
