Základy z hudební nauky v otázkách a odpovědích - Téma č. 9: Akordy (14. část)

Dnes si dokončíme shrnující přehled o tomto tématu, kdy se budeme věnovat dalším možným přidáváním tónů k již existujícím souzvukům.

Což ale může znamenat, že si přidáním jakéhokoli tónu můžeme vytvořit zcela neobvyklé akordy...?

To slovo neobvyklé bych spíše vyměnil za sousloví ne zcela běžné. Uvědom si totiž, že například ty akordy, pro jazzmana zcela obvyklé, mohou být pro kytaristu, zavilého "trhače powerchordů", noční můrou. A budeš se divit, může tomu být i naopak.

Existuje potom nějaké pravidlo, nebo jde o zcela volnou záležitost?

Těmi úplně volnými, mnohdy velice osobními, pro určitou skladbu či záměr skladatele provedenými úpravami se na těchto stránkách zabývat nemůžeme. Přesto na dva základní předpoklady tvorby takových souzvuků bys mohl přijít. Úplně nejjednodušeji řečeno, co je hlavní na doprovodu?

Aby lahodil sluchu skladatele a vyhovoval záměru skladby?

I tak se to dá říct. Mezi nejčastěji upravované souzvuky tak patří sedmičky přidáním zv9 či m9 nebo zv5 či zm5.

Jde tedy o akordy X7+9, X7-9, X7+5 a X7-5. Kdyby zde nebylo to znaménko, tak by šlo o devítky a sedmičky.

Ano. Tyto souzvuky můžeme dokonce prokombinovat. Třeba takto: X7-5-9, X7-5+9, X7+5-9, X7+5+9.

Vidím, že se zde hodně pracuje se zv5 nebo zm5. Platí to i pro nónové akordy?

Platí. Podívej se na X9+5 a X9-5.

Předpokládám, že totéž platí pro mollové akordy.

Jistě. Zde bývají nejčastější úpravy u Xmi7, jako kupříkladu Xmi7-5 nebo Xmi7+5.

Vlastně jde o i to, že jakýkoli případný posun tónu v již daném souzvuku je třeba označit, aby nedošlo k mýlce.

To je ta druhá rovina vzniku těchto akordů. Připomeň si třeba zákonitosti stavby souzvuků Xmaj a porovnej s Xmaj7-5 nebo Xmaj7+5.