Zlo, zvyky a klávesy (2)

Zlo, zvyky a klávesy (2)
Zlo, zvyky a klávesy (2)

Postavení ruky

Dnes si řekneme něco o postavení ruky na klávesnici. To je věc, ve které se hodně často chybuje. Znám spoustu z nás, kteří mají špatně postavenou ruku, a je to škoda, protože to zbytečně brzdí hru. Je fakt, že hrát se dá všelijak a nelze jednoznačně říct, co je špatně a co ne. Nicméně mít správně postavenou ruku je nespornou výhodou. To, co si dneska řekneme, jsou léty prověřená obecná pravidla, jejichž dodržováním se určitě nedá nic zkazit.

Volnost ruky - minule jsme tohle "témátko" už nakousli. Ještě se o něm ale rozepíšu, poněvadž volnost ruky je alfou a omegou každého hráče. Jen si vzpomeňte, jak hrajete, když znervózníte. Petr Malásek k tomu říká: "Já to vidím u svého sedmiletého syna. Když si sedne k piánu, má všechno přirozené, ale ve chvíli, kdy po něm někdo něco chce zahrát, lehce znervózní a dostane se do křeče. Když si na tohle pak hráč zvykne, vytvoří si šílený handicap." V minulém čísle už jsme si řekli, že princip volnosti ruky je v tom, že ruka visí vlastně jen na dvou bodech, v rameni a na posledním prstovém kloubu, zbytek ruky je zcela volný. Petr k tomu ještě dodává: "Na to je taková dobrá pomůcka. Dát si prst na kraj stolu a ruku na něj jakoby zavěsit. Ruka by pak měla vlastní vahou padat dolů. Je to dobré pro to, že si hráč uvědomí ten pocit volnosti." Nezapomínejte hlavně na naprostou volnost v zápěstí. Volnost ruky v žádném případě nepodceňujte! Ztuhlá ruka vám jednak brání ve hře, ale hlavně si hraním v křeči můžete přivodit nemalé zdravotní komplikace - zánět šlach je poměrně nepříjemná a hlavně dlouhodobá záležitost. "Pro každý nástroj nebo pro jakoukoli hudbu je naprosto klíčová věc zbavit se veškeré křeče a být uvolněný. U piána to platí dvojnásob, protože tam je vlastně ještě jeden nástroj, a to je celý ten systém kladívkové mechaniky. A abychom ji mohli dobře ovládat, musíme mít ruce naprosto volné."

 

Tvar ruky a prstů

Základ je, že ruka musí být co nejpřirozenější. Jakákoli deformace ruky oproti jejímu přirozenému tvaru znamená pro ruku námahu a zbytečnou energii. Tím, že hrajete například s moc nataženými prsty nebo propadlými zápěstními klouby, si děláte hraní zbytečně těžší. A jaký je tedy ten správný tvar ruky? Nechte ruku viset zcela volně podél těla, potom ji tak jak je zvedněte a otočte dlaní dolů a postavte na klávesnici nebo na stůl. Prsty nejsou ani natažené, ani extrémně kolmo zahnuté. Pro lepší názornost se podívejte na fotky nebo na video na CD. "Postavení ruky je důležité hlavně pro zvuk. Při správném postavení ruky je zvuk úplně jiný, než když hrajete s nataženými prsty apod. A v tom je právě známka velkých pianistů. Oni dokáží vyloudit z piána úplně neuvěřitelný zvuk; a toho se právě dociluje jenom tou volností a správnou technikou hry." Tato poznámka se samozřejmě netýká elektronických nástrojů, nicméně předpokládám, že všichni klávesáci občas hrají na akustický nástroj - a i kdyby ne, stejně by tohle všechno měli znát.

Ruka je postavená většinou na kraji kláves, protože klávesa tvoří páku. Čím dále na klávesu hrajeme, tím více klesá její citlivost a hůř se ovládá. Nejcitlivější je samozřejmě na kraji. "Při správném postavení ruky a uvolnění se docílí ideální přenos váhy, takže to piáno se správným způsobem rozezní. Jsou nástroje, jako třeba Steinway, které úplně přestanou hrát, když ruka jen trošku ztuhne." Pokud kombinujeme hraní černých a bílých kláves najednou, což je téměř vždy, ruka se samozřejmě musí přizpůsobit a vysunout se trošku mezi černé klávesy tak, aby stále zachovávala svůj přirozený tvar.

Psáno pro časopis Muzikus