Atma Anur - exkluzivní rozhovor

Narodil se v Anglii a původem je z Barbadosu. Vystudoval newyorské školy City-As-School High School for the Performing Arts a Manhattan School Of Music. Ve studiích pokračoval na bostonské Berklee College of Music, kde studoval mj. jazzovou kompozici. Po přestěhování do San Francisca hrál v místních jazzových bandech. Později nahrál mnoho alb pod Shrapnel Records s muzikanty jako Jason Becker, Tony MacAlpine, Greg Howe a Richie Kotzen... Během své hudební kariéry spolupracoval s dalšími známými světovými hudebníky. V současné době žije v Polsku.

Vypadá to, jako když ses narodil s paličkami v rukou... Vzpomínáš si ještě na tu chvíli, kdy ses rozhodl, že budeš bubeník?

Ano, bylo to na základní škole v jeden z tzv. „show and tell“ dnů, kdy studenti vždy mohli přinést něco do školy pro ty druhé, aby se s tím také seznámili, Bylo to v 70. letech v New Yorku. Někdo přinesl malý bubínek s pásem k zavěšení na krk. Zamiloval jsem si ho a hrál na něj celý den.Všechny jsem přiváděl k šílenství. Vlastně jsem se zamiloval už ve dvou letech do Ringo Stara, když jsem poprvé slyšel Beatles a na zvuku bicích a pocitu z bubnování jsem se stal závislý.

Kteří muzikanti tě nejvíce během tvé hudební dráhy ovlivnili?

Myslím, že mě nejvíce ovlivnil kytarista John McLaughlin. Jeho komponování a kytarová hra v Mahavishnu Orchestra opravdu vytříbily můj sluch do stadia, ve kterém jsem nyní. Co se týče samotných bubeníků, bylo jich mnoho, nejvíc mě asi ovlivnil Tony Wiliams, díky němuž jsem pochopil zvuk a puls bicí soupravy.

Jaký je tvůj vztah k učení a cvičení na bicí? Jak moc jsi cvičil během svých bubenických studií a jak často na bicí? Používáš nějaké cvičicí pomůcky jako trenažér atd.? A „cvičíš“ také v hospodě, v autobusu nebo při sledování televize...?

Tak předně musím říct, že muzikant musí cvičit celý život, z tohoto důvodu se musíš naučit mít cvičení rád. Když jsem byl kluk, cvičil jsem mnoho dnů několik hodin s nahrávkami kapel, které jsem měl rád. Na Berklee jsem ale objevil opravdové cvičení a začal cvičit deset hodin denně. To trvalo asi dva a půl roku. Když jsem ze školy odešel, musel jsem zredukovat denní dávku na pět hodin, do čehož počítám i cvičení v autobusu, doma u televize na pady a vše ostatní, co bylo nezbytné. Rovněž jsem zapisoval, co hrají jiní bubeníci. Nejdřív na papír, pak jsem se to učil na bicí. Je také moc důležité udržovat si pevné základy ve hře na samotný bubínek. Upřímně řečeno, zrovna teď se chci vrhnout na další cvičení a vylepšování této disciplíny.

Hraješ na bicí značky DW, ale co činely? Jaké používáš a proč?

Ano, hraji na DW dlouhá léta. Myslím ale, že většina velkých bubenických značek dělá skvělé bicí. Zvuk DW se však stává součástí mého stylu. Celé ty roky mám od nich velkou podporu. Co se týče činelů, zamiloval jsem si zvuk starých K Zildjian činelů ze sedmdesátých let, když jsem je objevil u Tonyho Wiliamse. Potom jsem na ně dlouhá léta hrál. Později na cestách, kolem roku 1986, jsem objevil Sabiany. Je to značka jednoho z bratrů Zildjianů, který přesunul výrobu do Kanady a vyrábí vynikající činely s „k“ tradicí. Jejich zvuk je další součástí mého stylu a zvuku.

Co si myslíš o hře s metronomem a samplery?

Moderní bubeník musí být schopen hrát s mašinami, a to muzikálně. Hra s metronomem je základní dovedností, kterou musí každý muzikant mít. Neměl by zde být žádný problém.

Používáš třeba nějaký starší nebo jiný kousek ve své soupravě, který máš třeba raději?

Ne, používám to, co je dostupné. Naneštěstí jsem přišel o dost skvělých nástrojů za ty roky. Některé jsem prodal nebo vyměnil. To je život. Hlavní je vyladit si bubny, aby zněly dobře a člověk měl dobrý pocit. Nosím si v hlavě svůj zvuk a jsem schopen celou soupravu během deseti minut naladit a seřídit k obrazu svému.

Co si dáváš do odposlechových monitorů? Zažil jsi někdy situaci, kdy jsi slyšel všechno a nic? Co si myslíš, že je nejlepší dát do monitorů z bicí soupravy?

Monitory jsou velký problém. Když je v nich správný poměr, muzikant se může v klidu soustředit jen na hudbu. Mám spoustu špatných zkušeností s monitory i se zvukaři. Rád slyším kompletní mix hudby, který jde vlastně ven do lidí. Obyčejně mi stačí jen lehce přidat velký buben. A mám raději klasické monitory než in-ear monitory. S klasickými je člověk více spojen s realitou. Také dobrý vztah s odposlechovým zvukařem je více než důležitý.

Používáš také nějaké perkuse? Zvláště třeba některé exotické nástroje?

Jasně, používám různé druhy zvonců a různé ruční perkuse, ale ne jako součást soupravy. Samozřejmě mám také moc rád tamburínu.

Nahrál nebo napsal jsi někdy nějakou školu hry na bicí?

V podstatě ano, napsal jsem mnoho článků pro hudební časopisy a na YouTube je mraky záznamů. Rovněž pořádám kliniky a soukromě učím. Instruktážní video jsem zatím nedělal. Protože žiji v Polsku, píšu pro polský časopis o bicích měsíčně články o své hře na albu Jasona Beckera Perpetual Burn.

Co je podle tvého názoru nejdůležitější pro to stát se dobrým bubeníkem?

Za prvé vědět, co chci hrát. Tvrdě cvičit a poslouchat. Mít otevřenou mysl a respektovat hudbu.

Hodně muzikantů hraje pod vlivem alkoholu, drog apod. Co si o tom myslíš?

To je život. Ty musíš být tím, čím jsi...

Hrál jsi několik let s Richie Kotzenem při jeho sólové dráze, nahrál jsi s ním několik CD. Jak dlouho jste vlastně spolu hráli a kolik to bylo CD?

Jo, mám ho strašně rád. Je to super talent a dobrý přítel. Udělali jsme spolu osm CD, v letech 1989-1997 myslím. Jen jsme hráli to, co jsme měli rádi. Bylo to skvělé. On napsal všechny věci vlastně prakticky sám. Já jsem jen navrhoval a nahrával bicí party. Někdy jsem přišel i s představou basového partu.

Na tvém MySpace profilu můžeme slyšet píseň Waiting, kterou jsi s Richiem nahrál, ale pokud vím, nebyla nikdy na žádném CD vydána. Proč?

Ano, dělali jsme tu skladbu spolu, ale nikdy jsme ji nedodělali. Byli jsme na turné s Johnem Diserviem (Black Label Society) na baskytaru a měli nějaký volný čas v Richieho studiu. Mám rád tuhle píseň, Richie měl nápad a chtěl vidět, co s tím provedu. A já chtěl hrát jako Tony Wiliams v komerčních rockových skladbách. Tak jsem udělal takové pojetí v refrénu... Hustý.

Pokud vím, Richie nedávno koncertoval v Polsku. Měli jste příležitost se setkat?

Když jsem se dozvěděl, že Richie přijede do Polska, následně jsme mluvili o tom, že je vhodná příležitost se setkat a třeba si i trochu zahrát, a tak jsme to setkání naplánovali. Na jeho koncertu, který se konal 22. listopadu v Katowicích, jsem si s ním zahrál jako host v písničkách Mother Head’s Family Reunion and Reach Out I’ll Be There. Bylo moc fajn si po letech zase spolu zahrát a fanoušci byli nadšení. Uvažovali jsme i o další spolupráci, až Richie v budoucnu zavítá opět do Evropy. Problémem ale samozřejmě je, že Richie žije v Los Angeles a já v Polsku.

V současné době žiješ v Polsku. Proč jsi opustil muzikantsky perspektivní LA a odjel do Evropy, do země, která zrovna není na špičce, co se hudebního průmyslu týče? Možná by byla lepší třeba Itálie, je tam lepší základna pro rockovou hudbu a koncertování.

Pro mě je příležitost kdykoli a kdekoli. Neopustil jsem LA proto, abych jel do Polska. Odjel jsem ze San Franciska do Londýna. Polsko přišlo až později. Pak taky, nepřestěhoval jsem se do Polska, já tu jen prostě jsem. Je to hezké místo a já mám opravdu rád evropský způsob života. A co se Itálie týče, hrál jsem tam mockrát a zase budu teď v prosinci se Stevem Salutem a Marco Mendozou.

A co tvá současná kapela? Předpokládám, že je z Polska. Budete hrát někdy u nás v Čechách?

Nemám v současnosti kapelu, ostatně jako obvykle. Jsem „sideman“. Mé stránky na MySpace jsou o mých projektech, ve kterých dělám své verze spousty známých fussion skladeb. Jsem stále žádaný muzikanty z celého světa, hrál jsem v Čechách mockrát a moc jsem si to užil. A plánuji, že ještě budu...

Máš ještě nějaké další projekty?

Právě teď (říjen 2009) pracuji na šesti CD a hraji live koncerty po Evropě. Také produkuji nahrávky některých zpěváků.

Na tvých MySpace stránkách je video z Woodstocku s obrovským množstvím návštěvníků. Jaký je to pocit hrát na tak obrovské akci před tolika lidmi?

Hraní prostě miluji, čím víc lidí, tím líp. Ale snažím se hrát na sto procent při jakékoliv návštěvnosti bez rozdílu. Hudba nesmí být dotčena počtem posluchačů.

Tento rozhovor si pravděpodobně přečte spousta muzikantů, zvláště pak bubeníků. Pověz mi proto, jaký je tvůj aktuální set bicích nástrojů?

Nyní hraji na nové DW/PDP Platinum Series. Skvělý nástroj. Také mám bubínek DW 13 Edge. A samozřejmě své činely Sabian. Používám komplet DW hardware pedály Serie 9000.

Co si myslíš o české hudební scéně, znáš ji vůbec?

Ne, neznám. Rád si zahraji s nějakými českými muzikanty. Napište mi na mail: atmaanur1@gmail.com.