Dosud horká hibernace - aneb Zvuk v divadle Hybernia

Dosud horká hibernace  - aneb Zvuk v divadle Hybernia
Dosud horká hibernace - aneb Zvuk v divadle Hybernia

Barvité osudy domu naproti Prašné bráně počal Karel IV. stavbou kláštera. Místo pocuchané husity i časem bylo na konci třicetileté války základem pro raně barokní kostel. Poté, co Josef II. klášter (jako mnoho jiných) zrušil, se dům poprvé stal divadlem. V minulém století byl dlouho výstavní plochou, jež ale na jeho konci přestala stačit době. Proto se po letech škobrtání a rekonstrukce dům napodruhé vrátil divadlu. Úpravy navrhl architekt Klang, akustiku ing. Josef Novák a firma Akustika Praha, úpravy provedl stavitel Podzimek a jeho synové, zahajovalo se muzikálem Golem, příběhem o tom, jak se během morové rány zamiluje hlína.

Nebudu se pouštět do divadelních ani architektonických soudů, tématem je zvukové vybavení. Sálu byla ponechána barokní klenba a jeho akustické vlastnosti byly proto vyváženy členěním a použitými pohltivými prvky na různých místech hlediště. Přesto orientační tlesknutí v prázdném sále (doprovázené všeznalou grimasou) dopadlo velmi dobře, čili kmitočtový průběh doby dozvuku odpovídá potřebám muzikálového divadla. Za hlavní zdroj zvuku do hlediště slouží dva rohlíky beden line-array zavěšené na krajích pódia. Visí tam shora dva aktivní subwoofwery Meyer Sound M1Dsub a deset aktivních satelitů Meyer Sound M1D, z nichž tři horní slouží pro ozvučení balkónu, zbytek pro spodní část hlediště. Střední klastr tvoří tři kousky UPA2P téhož výrobce. Pod balkónem jsou zavěšeny další dva boxy M1D pro doplnění posledních řad hlediště. Na podlaze na okrajích pódia stojí pár subwooferů Meyer Sound 600 HP. Zvuk vedle dalších poschovávaných subwooferů pro balkón doplňují tři efektové kanály po stranách hlediště tvořené aktivními reprobednami Genelec 8040. Další oddělený efektový kanál je vzadu nad jevištěm. Odposlech na pódiu je pro všechny hlasitý, tváře herců jsou tak vylepšeny pouze o přilepený pidi-mikrofon a jsou bez naslouchátek. Reprobedny k tomu určené, Meyer Sound UM1P a UM100P, jsou na bocích v přední části pódia a v portálech.

 

Všechny mikrofony na jevišti jsou Sennheiser, mikrofonní přenos je samozřejmě bezdrátový, i když na jevišti jsou k dispozici také dva paralelně propojené stage boxy (konektorová pole) umožňující přenos signálu klasicky kabelem. V komůrce vedle jevištního výtahu stojí rack s dvanácti dvojitými přijímači řady Evolution Wireless eW 550, dva páry antén jsou v portále, každý pro šest přijímačů. Pod přijímači slouží tři jednotky Sennheiser NET 1 k jejich dálkovému řízení a distribuční procesor Meyer Sound Galileo pro zpracování signálu k aktivním reproboxům. Na umělcích přilepené miniaturní mikrofony jsou Sennheiser MKE2 s kulovou směrovou charakteristikou. K dipozici je i několik mikrofonů Evolution Wireless SKM 935 klasicky do rukou buď jako záložní pro sólisty nebo běžně na scénu pro další muzikály. Pro Golema se použilo osmnáct bezdrátových mikrofonních kanálů, sboristé na jevišti pěli bez mikrofonů do předtočené hudby se sbory, jen sólisté zpívali živě.

 

Zvukařův a osvětlovačův koutek je až vzadu nahoře pod klenbou, bez přepážky mezi publikem. Proudění tepla a lehkých plynů jim tak dávají docela zabrat. Hlavním zvukovým pultem je digitální DiGiCo D1, hlavní světelný je Avolite Diamond 4. Hudba a sborové pění ke Golemovi bylo předtočeno a pouštěno je z harddiskového vícestopého záznamu Fostex D824. A jelikož z místa úplně vzadu pod klenbou je těžké zvučit čistě živé akce, v 16. a 17. řadě lze odejmout osm sedadel a zamaskovaná přípojná místa, jež tak mohou vytvořit klasickou zvukařskou zahrádku, odkud je dobře slyšet vše, co se má v sále dít se zvukem. Toho lze v případě potřeby využít při zkoušení, k příležitostným koncertům nebo jinak.

 

Golemovská podívaná stavěla především na širokých možnostech pohybu lamelového jeviště s důmyslným systémem několikadílné točny, různými propadly či vyzvedly a jinými efekty. Autor hudby Karel Svoboda tu nezapře svou ruku a je věcí vkusu, vyhovuje-li vám to, nebo naopak. Je dobře, že je v Praze k obdivu nové dividlo.

 

Přátelské poděkování za zasvěcené provedení určitě patří panu Petru Ackermannovi.

Psáno pro časopis Muzikus