Galerie slavných kytar - 1957 Fender "Hoss" Telecaster Muddyho Waterse

Galerie slavných kytar - 1957 Fender "Hoss" Telecaster Muddyho Waterse
Galerie slavných kytar - 1957 Fender "Hoss" Telecaster Muddyho Waterse

Bluesová legenda a slide kytarista Muddy Waters nazýval svou kytaru Hoss, což je v překladu hadice. Bob Margolin, doprovodný kytarista, který hrál s Watersem v období let 1973 až 1978, v jednom z interview vysvětlil, že Waters stejnou přezdívkou nazýval i svůj penis: "Raději jsem nikdy nepátral, proč tak nazýval i svou kytaru," prohlásil.

Podle všeho Waters tuto kytaru koupil roku 1957, a i když měl období, kdy byl občas viděn s jinou značkou (např. Guild), stal se tento telecaster jeho hlavním nástrojem a to až do jeho smrti roku 1983. Nejlepší je poslechnout si zvuk kytary na takových klasických albech, jako Muddy Waters at Newport z roku 1961, kontroverzním Electric Mud z roku 1968 či na vytříbeném The London Muddy Waters Sessions. Telecaster byl původně bílý, ale Waters ho nechal přetřít na svou oblíbenou, jablkově červenou barvu. Na některých odřených místech je při bližším pohledu zřejmé, že původní lak odstraněn nebyl. Kytara byla několikrát přepražcována a původní kobylka byla také nahrazena. Nejvýraznější změna je u knoflíků hlasitosti a tónové clony, které jsou nahrazeny knoflíky z komba fender: "Ty původní se Muddymu zdály příliš neohrabané a také mu často prokluzovaly v prstech," prohlásil Margolin. "Zkusil jsem to také a uznal jsem, že se tak kytara lépe ovládá." Další změnou prošel ochranný kryt, který je na korpusu připevněn devíti šroubky: "Jednou ho prostě posedl strach z toho, že by se mu mohl ten kryt odchlípnout či jinak ulomit, vysvětlil Margolin. "To už si totiž uvědomoval, že nejde jenom o nějakou kytaru, ale o součást jeho osobnosti a image.".

Waters používal struny sady 012-056, u struny g nahrazoval vinutou 025, která byla součástí sady, nevinutou 022. Action měl vždy vysoké a snímač u kobylky vytahoval tak nahoru, jak to jen i z hlediska ladění šlo: "Neměl rád zvuk snímače u krku."

Margolin, který měl během turné na starosti i tuto kytaru, vzpomíná, že vydržela třeba jedenáct koncertů po sobě bez opětného naladění: "Vydržela nejen pódium, ale i přesuny mezi jednotlivými štacemi. To jsem u žádné kytary ještě nezažil."

V současné době kytaru vlastní Marva Morganfield, vdova po Watersovi.

Psáno pro časopis Muzikus