Hlava - III - Bill Bruford - X-Beat Generation

Hlava - III - Bill Bruford - X-Beat Generation
Hlava - III - Bill Bruford - X-Beat Generation

Předchozí část naznačila výrazný sklon Billa Bruforda k experimentům, který byl dokonce tak silný, že v době největšího vzestupu neváhal z tohoto důvodu opustit i tak úspěšnou kapelu, jakou byli Yes. Dnes budeme svědky dalšího rozvoje tohoto přístupu, který se kromě jiného projevil i doslova nezřízeným experimentováním se složením bicí soupravy.

Hlava - III - Bill Bruford - X-Beat Generation
Hlava - III - Bill Bruford - X-Beat Generation

Po odchodu z Yes a následném dvouletém působení u skupiny King Crimson se v polovině sedmdesátých let stal Bruford členem kapel Gong a National Health, aby poté krátce zakotvil u další anglické artrockové legendy Genesis. V letech 77 až 78 působil v sestavě UK a roku 78 založil vlastní skupinu Bruford.

Tato éra však nebyla jen ve znamení rychlého střídání kapel, ale též počátků velmi výrazných změn bicí soupravy. Zprvu šlo zejména o zařazování různých méně standardních doplňků, jako například latinských timbales, které Bruford začlenil do bicí soupravy složené z komponentů Ludwig a Hayman. Vzhledem k tomu, že timbales byly značky Premier, jednalo se ve výsledku o skutečně "multifiremní" set. Mezi další doplňky patřily například templbloky, gong či kravský zvonec. Takto vylepšenou soupravu využíval v letech 1973 až 77. Poté přišel ještě zásadnější zlom, když roku 1976 sestavil sadu ze základu Ludwig (VB, MB, VK), který však namísto standardních kotlů doplnil trojicí či čtveřicí roto-tomů o velikostech 10, 12, 13 a event. 14 palců. Roto-tomy osazoval blánami Remo Fiberskyn, zatímco u klasických bubnů se držel osvědčené kombinace Remo Coated Ambassador nahoře a Clear Diplomat dole. Veškeré tyto kombinace doplňoval činely Paiste řady 2002, obvykle typů medium crash či medium ride v různých velikostech, hi-hatka zůstavala Sound Edge, velikosti buď 14 nebo 15 palců. Soupravu s rototomy používal přibližně do roku 1980. Tehdy také došlo ke znovuobnovení King Crimson, což si pochopitelně žádalo i další revoluční krok v hráčské výzbroji. Souprava tedy doznala obohacení ve formě oktobanů a obrovského 24 palcového gong drumu. Avšak ne dosti na tom - celou tuto experimentální explozi završil Bruford nasazením padů typu Simmons, tedy zbraně, která tehdy brala útokem diskotéky celého světa, aby z nich v krátké době učinila místa téměř životu nebezpečná. Nutno však podotknout, že v případě Billa Bruforda nebyl výsledkem aplikace těchto hrozivých šestihranů onen typicky děsivý sound pěkně naštvané bahenní sopky s dozvukem, který by zřejmě rád žil nonstop, nýbrž celkem zajímavý sound doplňující netradičním způsobem klasické bicí.

Další zásadní změnou byl v roce 1980 také přechod na značku Tama. Velmi symbolicky tak přelomem desetiletí neskončila jen éra hardrocku, artrocku a jazzrocku, ale i více jak patnáctiletá téměř absolutistická nadvláda firmy Ludwig. Kromě toho začal Bruford také opět po letech kombinovat i činely obou hlavních konkurentů, tedy Paiste a Zildjian. Od Zildjianů používal splashe, od Paistů pak klasický ride 2002 a chinu řady Sound Creation.

Z hudebního hlediska je toto období zajímavé nejen tvorbou King Crimson, kde Bruford působil v letech 80 až 84, ale také spoluprací s klávesistou Patrickem Morazem (který účinkoval v polovině sedmdesátých let v jedné z mnoha sestav Yes, nebo spolu s odpadlíky z The Nice ve skvělé kapele Refugee), ale zejména sestavením Brufordovy vlastní skupiny Earthworks v roce 1986.

V této době také vrcholí orientace na pady, a to tím způsobem, že kromě velkého a malého bubnu tvoří celou soupravu. Jejich počet dosahuje až šestnácti kusů! Dochází také ke změně typu paliček, kdy jsou Ludwig 5A nahrazeny typem SD-4 od Pro-Mark. Stejně tak je vystřídán i dodavatel blan, jímž se namísto firmy Remo stává Evans.

V roce 1994 se Bruford opět dává dohromady s King Crimson, kde vytváří speciální dvojčlenný rytmický tým s Patem Mastelottem. Poté dochází k téměř-znovuobnovení Yes, kterého se však neúčastní Chris Squire, a jelikož právě on je vlastníkem práv na název kapely, musí se 80% koncentrát skupiny nazvat popisně Anderson-Bruford-Wakeman-Howe. Nicméně hlavní zájem Billa Bruforda se v následujícím období vrací opět k vlastní kapele Earthworks, kde si může dopřát většího prostoru k experimentování. A právě v tomto období dochází také k zatím poslední významné změně setu, která ve svojí revolučnosti nachází jen málo ekvivalentů. Roku 1998 totiž Bruford sestavuje takzvanou "symetrickou" sadu, jejíž zvláštností je - jak napovídá již označení - téměř úplná souměrnost na obě strany. Symetrie není zcela stoprocentní, neboť jak bubny tak činely se na každé straně liší svými rozměry, avšak princip vychází z toho, že střed je dán malým bubnem, hi-hatkou (umístěnou téměř přesně uprostřed a ovládanou bowdenem) a velkým bubnem, zatímco vpravo i vlevo se nacházejí dvojice kotlů a nad nimi dvojice činelů. Vše je doplněno kravským zvoncem na velkém bubnu. Přesné rozměry jednotlivých komponentů jsou uvedeny na schématu.

 

(dokončení a speciální bonus příště)

 

NEW GENERATION CLARENCE PENN (MICHAEL BRECKER)

Po sérii těžkotonážních hráčů je na pořadu dnes něco lehčího - nikoliv ovšem ve smyslu váhové kategorie, nýbrž v oboru hudebního žánru. Jedná se totiž o jazzového bubeníka Clarence Penna. V současné době tento hráč spolupracuje s Michaelem Breckerem. Z dalších jmen, kterými se může pochlubit ve svém portfoliu nahrávek, určitě zaujmou Adam Rogers, David Sanchez, Dave Douglas či Stephen Scott. Kromě toho hrál také se Stanleym Clarkem, Mikem Sternem a mnoha dalšími.

Penn je charakterizován jako "extrémně univerzální bubeník", což výše uvedený seznam spoluhráčů jedině potvrzuje. Do své hry se snaží začlenit i brazilské či afro-kubánské rytmy, čímž rozšiřuje spektrum využitelnosti soupravy.

Mezi jeho oblíbenou hudbu patří nahrávky Leonarda Bernsteina, Joea Hendersona, Milese Davise nebo Wyntona Marsalise. Z oblíbených bubeníků pak lze jmenovat například Billa Stewarta, Manu Katché, Grega Hutchinsona, nesmí ovšem chybět legenda Philly Joe Jones.

Činely: Zildjian 13" K hi-hat - 14" ZXT Trashformer - 16" A & Cie Vintage crash - 8" K Splash - 20" K Constantinopole Ride (w/rivet) - 16" Oriental Trash - 10" K Custom Dark splash

Bubny: Pearl Masters Custom MB: 14 x 5" (dřevěný Rogers) - TT: 12 x 8" - FT: 14 x 14" - VB: 18 x 14" (dvě blány bez otvorů, žádné tlumení)

Hardware: Pearl

Blány: Aquarian

Paličky: Zildjian 7A (hikor, dřevěná špička)

 

DISC GENERATION

RETURN TO FOREVER: WHERE HAVE I KNOWN YOU BEFORE 1974, JAZZ ROCK, STUDIO

sestava kapely: Chick Corea - k., Al DiMeola - g., Stanley Clarke - b., Lenny White - d.

Tohle je skutečně Velká jazzrocková klasika. Return To Forever v té nejlepší sestavě a vrcholné formě. Jedná se o první album s kytarovým šílencem Alem DiMeolou, druhé s neméně zběsilým Lennym Whitem, celkově pak jde o čtvrtou desku RTF. Maximální expresivita projevu! Album nabité energií až k hranici exploze. Ve srovnání s Romantic Warrior mají bicí ještě poměrně klasický zvuk, také pojetí hry je poněkud tradičnější, nicméně dravost projevu je úplně stejná a stejně neuvěřitelná. Tohle je škola maximálního odvazu a ničím nefiltrované energie o síle vodíkové bomby! RTF jsou prostě jazzrockoví The Who - a Lenny White je jazzrockovým Moonem.

Psáno pro časopis Muzikus