Jørn Viggo Lofstad - Jørnův Jørn

Mužem v pozadí rozkvětu kapely Pagan’s Mind a především sólové kapely Jorna Landeho a Floor Jansen (ReVamp, ex-After Forever), je norský kytarista Jørn Viggo Lofstad. Tento skromný, ale především velmi talentovaný kytarista, si je jasně vědom svých kvalit, ale i omezení dnešního hudebního světa. Přestože spolupracoval s mnohými velkými osobnosti rockové hudby, stále bere hraní hlavně jako zábavu.

Kytary

Jorn: Kytara, se kterou vystupuji naživo, je od značky Music Man, a je to signature model Eddieho van Halena (Music Man Ernie Ball EVH-guitar). To je kytara, kterou jsem si koupil před patnácti lety, a nějak mi přirostla k srdci. Je to poctivá ruční práce a věřím, že mi ještě řadu let poslouží, protože se mi s ní hraje velmi pohodlně. Do toho rovněž od Music Man vlastním model Axis. Ten jsem si pořídil jako případnou rezervu, která má velmi podobné vlastnosti. Naživo tudíž používám tyhle dvě, ale ve studiu, tedy na všech Jornových řadovkách a posledních albech Pagan’s Mind, spoléhám na Les Pauly. Jedná se o spolehlivé rytmické kytary do studia. Mají velmi osobité vlastnosti, ale zároveň určitým způsobem zní více „úzce“, tudíž dávají prostor i jiným nástrojům. Vystačím si s nimi i v rámci sól, ale pokud chci něco pořádného, musím dát opět na Music Man.

Vývoj zvuku - modifikace

Pagan’s Mind: Občas si vymění struny! (smích)

Jorn: Moje vybavení je poměrně jednoduché a hledání "cool" vybavení není pro mne tím pravým fetišem. Avšak jako umělec se spoléhám na věci, které zní dobře. Takže v rámci zesilovačů používám Peavey 5150 II a Palmera, hlavně tedy na turné. Ale rád ho používám i ve studiu při nahrávání rytmických kytar. Marshall JMP rovněž používám ve studiu. Při nahrávání posledního alba Pagan’s Mind jsem je používal dvojitě. Dva nalevo, dva napravo. Jen jsem je různě střídal, ale kytara byla pouze Les Paul. Pokud se bavíme o Marshallech, mám na nich nejradši ten klasický hardrockový zvuk.

Tvůj styl i gesta na pódiu jsou okamžitě rozpoznatelná, ale snažíš se na sobě dál pracovat po stránce hry?

Jorn: Bude to už řada let, kdy jsem se snažil trénovat. Myslím, že jsem si odbyl tuhle letitou práci hlavně na přelomu mých dvacetin. Co mě však od té doby posunulo dál, byla spolupráce s mnoha talentovanými umělci, včetně spousty talentů v této kapele. (ehm, smích) Hlavně spolupráce s Jornem mě hodně naučila. Dalším zdrojem jsou pak moje vlivy, a to hlavně největší idol Eddie Van Halen. Dá se to hodně poznat při mé sólové hře. Mým dalším oblíbencem je David Gilmour, avšak nejsem fandou Yngwieho Malmsteena!

(smích) Zrovna jsme ho před chvílí podrobně rozebírali s Michaelem Romeem (Symphony X), který má k němu, nejen vzhledově, dost blízko.

Jorn: (smích) Yngwie má naprosto dech beroucí techniku a zní nádherně, ale na mě se tam toho děje až příliš. Oproti tomu David Gilmour hraje sólo čtyři minuty a je to propletené krásnými, něžnými melodiemi. Celkově to vyzní mnohem líp. To je taky důvod, proč na něj jde osmdesát tisíc lidí a na Yngwieho pouze dva tisíce. Z mého pohledu je jasné, kdo je lepší, ale jak se říká: někdo radši blondýnky a někdo tmavovlásky.

Kromě toho jsem velkým fandou Ritchieho Blackmorea a rytmická sekce u Dia od Viviana Campbella je výborná.

Osobně jsem na žádné lekce nechodil, jsem spíše samouk. Vše, co znám, je hlavně z poslouchání hudby.

Rád bych nyní přešel na téma ReVamp a tvou spolupráci s Floor Jansen. Její debutové album je velmi povedené, ale jak k vaší, trochu složitější, spolupráci vůbec došlo?

Jorn: Společně jsme dali do kupy celé album, ale naživo už k prezentaci nedošlo. Poznali jsme se někdy kolem roku 2007 v Atlantě na Prog-Power festivalu. Pagan’s Mind a After Forever tam vystupovali společně a náším hlavním společným záměrem bylo hrát rockovou muziku. Během roku jsme nahráli celé album společně. Skladby, včetně bicích, jsou nahrané, dokonce jsme měli domluvu s Nuclear Blast, která však na poslední chvíli padla. Rozhodli jsme se tudíž počkat a je to něco, čeho se fanoušci časem dočkají. Vypadá to na období, až obě naše kapely dokončí svá rozpracovaná alba. Na náš výtvor jsem však velmi hrdý, protože to dosahuje kvalit těch nejpovedenějších alb mé kariéry, jak s Jornem, tak s Pagan’s Mind. Do toho výkon Floor je neskutečný a dosti odlišný od jejích dřívějších poloh. Zpívá spíš jako Robert Plant! Více bluesový a rockovější přístup. Cítím tam i podobnost se Skunk Anansie. Tak bych to asi popsal.

Asi se shodneme, že hlavní překážkou podobných projektů je čas.

Jorn: Rozhodně. V našem případě jsme se časového rozvrhu drželi, ale nakonec nám nebylo přáno. Snažili jsme se tuto informaci moc nepropagovat. Možná by se věci hýbaly více, pokud by se Floor neustále nesnažila probudit k životu After Forever. Když pochopila, že tato kapela je už nadobro mrtvá, soustředila se na psaní hudby, která je AF alespoň podobná. Snažila se udržet si tu fanouškovskou základnu, kterou roky tak pracně budovala. Kdyby po té tříleté pauze vyšlo naše společné album, asi by to dost lidí šokovalo, protože má dost blízko k Foo Fighters. Nejsou tam žádné klávesy, velké aranže, a ani operní zpěv. Je to prostě rock ‘n’ roll, ale ona se musela soustředit na to, čemu se chce věnovat v budoucnu.

Již řadu let jsem obrovským fandou Jorna Landeho, avšak když jsem s ním měl možnost dělat rozhovor, každá jeho odpověď trvala dvacet minut, a přestože jsme spolu mluvili víc než hodinu, dostalo se tak na sedm otázek asi ze stovky, které bych pro něj měl. Nemohl jsem se ho tudíž pořádně zeptat na období, kdy jsi tam působil ty. Jak na tu dobu vzpomínáš?

Jorn: Jsou to hlavně příjemné vzpomínky. Důvod mého odchodu, abychom to měli z krku hned, nebylo nic osobního, ale po vydání God’s Equation, které vyšlo stejně jako Lonely are the Brave, se oběma kapelám naskytla atraktivní turné. Nemůžu být na dvou místech zároveň, a musel jsem si tudíž vybrat. Pagan’s Mind jsem budoval od nuly a nebylo to snadné rozhodnutí opustit Jorna, ale musel jsem se rozhodnout, a to rozhodnutí bylo Pagan’s Mind. Jsem přesvědčen, že budeme s Jornem spolupracovat někdy v budoucnu. Jsme přátelé a vím, že by mě měl rád v kapele. Napsali jsme spolu tři alba, budovali kapelu a velké množství z toho, co dnes hrají, jsme napsali spolu. Člověk nemůže být na dvou místech zároveň navíc, když do toho mám regulérní práci a přítelkyni. Ale mám na něj velmi krásné vzpomínky, jsem hrdý na naši spolupráci a patří k vrcholným rockovým zpěvákům, nejen pro svůj cit na melodie. Bůh na něj ukázal prstem, a řekl: „... ty budeš mít něco jedinečného.“ Ale jak jsi říkal, mluví strašně dlouho. (smích)  

Nechci znít jako někdo z bulváru, ale spíše jako fanda. Rád bych slyšel od někoho blízkého reakci na drby o jeho problémy s pitím.

Jorn: Nikdy jsem nějakých problémů nebyl svědkem. Každý rád popije a možná jsem ho zažil opilého jednou, ale je to velmi přímý člověk. Dřív rád kouřil, ale to už je pryč. Hlavní zlom přišel po albu Aeronautics s Masterplan, kdy s pitím seknul. Na The Duke už pracoval „čistý“. Má rád dobrou whisky, ale Jorn Lande není člověkem, který by měl problémy s pitím, co aspoň já vím. Je to dnes především rodinný typ. Je sice kecal, ale bere hudbu velmi vážně.

Jak k vaší spolupráci vůbec došlo?

Jorn: Jednoduše jsem si s ním hodně přál hrát. Měli jsme festival v našem rodném městě, kde jsme se dost sblížili. Následně jsem mu zavolal, s tím že máme kapelu, která by ráda nazkoušela jeho skladby a že bychom si rádi zahráli společně. Po turné s Worldchanger neměl kapelu a nějakou dobu hrál s námi. Když však již dával do kupy regulérní sestavu, ozval se mi kvůli postu hlavního kytaristy. Tak jsme spolu začali psát album Out to Every Nation a naše spolupráce vydržela pět let.

Jak bys hodnotil tvé dosavadní působení s Pagan’s Mind a jakou pro vás vidíš reálnou budoucnost?

Jorn: Pochopil jsem, že nejsme kapela, která bude vyprodávat haly. Je to velmi dobrá kapela, ale tak to holt je, protože máme běžná zaměstnání. Díky podpoře ze strany vydavatelství SPD máme lepší podmínky a věřím, že máme na to, stát se do několika let kapelou, která může klidně objíždět kluby po Evropě jako hvězda večera pro několik stovek lidí.

Na konec bych tě požádal, jako muzikanta s nadhledem, o zprávu k začínajícím muzikantům.

Jorn: Stojí to za to. Dělejte to pro muziku samotnou, a pokud ji milujete, není co řešit. Neumím si svůj život již představit jinak. Pokud tě hraní těší, drž se toho, hraj s různými lidmi, uč se a dělej to hlavně pro zábavu.  

www:

pagansmind.com/mainsite/index.php?option=com_content&task=view&id=20&Itemid=35