10/2012

Editorial

  • Hele Franto, už ses byl podívat v hudebních nástrojích na ten novej kytarovej procesor od...? To je teda mazec. Jsem si na netu našel presety, jaký má, a ty jo… PanFlute, Triangl, MoogBass, FretLess, BrassHell, WoodyMoody, SixthOctave… Nemůžu se dočkat, až ho vyzkouším. Víš, do toho novýho ploužáku, to bude sólo… na to se bude hodit určo BrassHell…

    Určitě víte, že hodně muzikantů ulítne na svém nástroji a snaží se z něj dostat možné i nemožné. Dost často to odnesou například Beatles, ale někdy třeba i Sting… Nebo jeden přiklad z vážné hudby. Hráči klasické kytary se dost často pouští do přepisů varhanních koncertů, jejichž autora asi zmiňovat nemusím. Když vezmu v úvahu, jak malou dynamikou disponuje klasická kytara, že nemá příliš rozsáhlé rejstříky barvy zvuku, jak je mnohdy technicky neskutečně náročné vést protichůdné hlasy, tak originální provedení na varhany se nedá s kytarou srovnávat.

    Nechci tady brojit proti experimentům, proti hledání nových zvuků, souvislostí, harmonií, pojetí… To rozhodně ne. Ale na co chci ukázat, je mnohdy zastírání absence hudebního a aranžérského nápadu právě využíváním nástrojů v jejich nepřirozených polohách či technikách hry pro ten či onen nástroj nevhodných. Někdy je na místě exhibice či předvedení virtuozity, ale nakonec největším přínosem je, když každý nástroj dostojí svojí roli a celá kapela se spojí díky dobře napsanému aranžmá, které podtrhne hudební nápad.

    Konec konců i ze zvukařského hlediska je vidět, a hlavně slyšet, že každý nástroj si obsadí určité frekvenční spektrum v celkovém zvuku, každý nástroj má předpoklady k určitému rytmickému vyjádření a doplňuje se s ostatními a tak vytvoří perfektní zvukový obraz kapely, který je radost zvučit.

    Jiří, neblázni s procesorem! Vždyť posledně na zkoušce ti kytara vůbec neladila ve vyšších polohách. Už sis koupil nový struny a seřídil oktávy.

    A ani jsi nevěděl, jaké akordy jsou v doprovodu… Slíbil jsi, že to docvičíš!

    Vladimír Švanda

Články v tomto čísle