Lampy a polovodiče VHRelief - výrobní reportáž

VHRelief - výrobní reportáž
VHRelief - výrobní reportáž

Vašek Hudeček již několik let produkuje pod značkou VHRelief různá „udělátka“ pro kytaristy i basáky. V poslední době se soustředil na výrobu overdrivů Andi’s Overdrive, které najdeme v pedalbordech kytaristů, jako jsou Michal Pavlíček, Radim Hladík či Zdeněk Bína.

Éra bastlení...

Pokud bychom chtěli vysledovat kořeny VHRelief, nalezneme někde před pětatřiceti lety mladého devatenáctiletého kytaristu Vaška, který pájí efekty a opravuje aparáty nejen pro sebe a svou kapelu, ale i pro různé známé z řad muzikantů. Jednalo se o boostery, phasery a kompresory, z nichž některé jsou používány dodnes.

 

I když už tenkrát byla Vaškovým snem profesionální výroba efektů, o žádnou větší produkci se nepokusil, jednoduše proto, že komunistický režim tyto napůl fandovské činnosti rád označoval jako nedovolené podnikání. Až revoluce tak nejen Vaškovi rozvázala ruce. V tuto dobu se Vašek soustředil na vývoj lampových kompresorů a výsledkem jeho práce byl rackový kompresor VH101. Ten neobsahoval kromě Gainu, žádné další ovládací prvky, nicméně pro svou univerzálnost byl používán v kombinaci s bicími, kde nechával vyznít jejich perkusivnost nebo s akustickými nástroji, které neztrácely svou přirozenost. Největší oblibě se však těšil u baskytaristů, zvláště těch, kteří rádi slapují. V tuto chvíli Vašek uvažuje o obnovení výroby kompresorů, neboť právě tato zařízení považuje za „neuvěřitelně užitečné věcičky“. Při vhodném použití kompresoru totiž zvuk může vypadat hotověji, profesionálněji, a rovněž není třeba tolik vytáčet aparát, protože kompresor dokáže ušetřit dost výkonu.

 

Po celou dobu existence VHRelief se Vašek rovněž věnuje vývoji a výrobě elektroniky do kytar a baskytar. Jeho práci tak můžeme nalézt na nástrojích kytaráře Zdeňka Macha, který používá výhradně Vaškovy komponenty.

 

Zkreslovadla, lampy, tranzistory...

Hlavní část produkce VHRelief však odjakživa tvoří zkreslovače pro kytaru. „Není jiného efektu, který by tak výrazným způsobem ovlivnil celý hudební svět - vždyť bez zkreslení by snad ani neexistovala rocková muzika,“ říká Vašek.

 

Ještě před čtyřmi lety VHRelief produkoval jednokanálové nebo dvoukanálové lampové předzesilovače v rackovém provedení (například VHRB-1). Nakonec se však Vašek rozhodl vyrábět polovodičové pedály, a to i přes to, že on sám stále uznává, že základem dobrého kytarového zvuku je lampový zesilovač. Nicméně aby takový zesilovač opravdu „hrál“, je nutné, aby jeho elektronky byly velmi pečlivě vybrány. Podle Vaška nejde jen o to vybrat správné elektronky do párů, ale „souznít a harmonizovat“ by spolu měly všechny použité lampy. Tedy, jak elektronky v předzesilovači, tak i v koncovém stupni. Parametry elektronek lze sice proměřit, ale Vašek vzájemnou souhru ověřuje i poslechem. Pokud je použita zkreslovací krabička s lampami, nároky na vzájemný soulad mezi všemi elektronkami jsou samozřejmě vyšší a může se stát, že zatímco s jedním zesilovačem zkreslovač „šlape“, s jiným aparátem si prostě „nesedne“. K tomu ještě přidejme fakt, že vlastnosti elektronek se s časem zhoršují a uhlídat si za těchto podmínek krásný lampový zvuk je docela náročné. Po několikaletém stavění efektů a aparátů si je však Vašek jistý, že dobrý crunch a lead se dá získat i z polovodičů, pokud jsou splněny některé důležité podmínky.

 

Bullock, Hladík, Bína...

V rámci této filosofie produkuje aktuálně VHRelief tři produkty. AD66 je určen pro crunch a AD666 je určen pro lead zvuk. Posledním ze série těchto efektů je AD99, který se svou koncepcí liší od devadesáti devíti procent ostatních krabiček. Jedná se v podstatě o dva zkreslovače v jedné krabičce, což bylo přání Zdenka Bíny. Ten navíc požadoval, aby se každý z obou zvuků dal získat pouze jediným sešlápnutím pedálu. Zatímco většina výrobců by kytaristu postavila před fakt, že prostě oba efekty mají samostatné vypínaní a zapínání, Vašek k situaci přistoupil mnohem sofistikovaněji. V jím navržené krabici je procesor naprogramovaný k tomu, aby řídil celý proces přepínání. Takže jedním heavy-duty přepínačem hned přepnete na crunch, druhým zase hned na lead a třetím na true bypass. Dvojité sešlápnutí pak aktivuje přidání basů. Takže to funguje jako na nějakém digitálním kytarovém multiefektu, s tím rozdílem, že přepínání je realizováno pomocí relátek a signál se tak procesoru úplně vyhne.

 

Na vývoj krabiček mohou mít vliv i zdánlivé drobnosti. Takový Hiram Bullock, který si oblíbil starší produkt AD9, prověřil tento zkreslovač každodenním hraním. Když se mu jednou na efektu uvolnilo madlo, začal Vašek pod šrouby montovat pérové podložky.

 

Vašek Hudeček si bral inspiraci také u Radima Hladíka. Ten Vaška utvrdil v tom, že dobrý zkreslovač je tvořen několika zkreslovacími prvky zapojenými za sebou, což zdaleka není u zkreslovačů samozřejmostí. Radim také oceňoval, když efekty měly tendenci doznívat ve vyšších oktávách. Toho VHRelief docílil zvýrazněním středů ještě před zkreslovacími obvody. Se zdůrazněním středů souhlasil i Michal Pavlíček, který dokonce upřesnil požadovanou frekvenci ke zdůraznění. S Vaškem se nakonec bez problému shodli na hodnotě šest set hertzů.

 

Před konkrétní problém postavil Vaška kytarista Jarda Mikel z kapely Mňága a Žďorp. Ten potřeboval od efektu, aby nezanikl v „konkurenci“ dechových nástrojů. Chtělo to charakteristickou vrnivost/vrzavost v souzvucích a také přidat agresivitu na lead kanálu. Opět zde bylo potřeba pracovat se středy.

 

Vývoj, experiment...

Z výše uvedených řádků plyne, že nekompromisního zvuku VHReliefu byl dosaženo desítkami různých zkoušení a konzultací s reálnými kytaristy s jejich reálnými požadavky na zvuk. Vašek ale na efektech pracuje dál a neustále je vylepšuje. Velký vliv na vývoj těchto efektů má Vaškův kamarád Mirek Bělík, se kterým VHRelief spolupracuje tři roky. Mirek je kytarista, kterého baví objevovat zajímavé zvuky, a tato záliba ho vede k nejen k neustálému nakupování nových nástrojů a efektů, ale také k výrobě vlastních efektů. Za zhruba třicet let vyzkoušel Mirek spoustu vlastních zapojení lampových pre-ampů a zesilovačů a podle Vaška se velmi přiblížil zvuků Davida Gilmoura či Briana Maye. I Mirek však začal experimentovat s jinými než lampovými zapojeními. Zvláštní pozornost začal Mirek věnovat germaniovým tranzistorům a podstatně zdokonalil původní zapojení fuzzů. „Byli jsme oba překvapeni, kolik vřelosti a odlesku historie může dobře vybraný germaniový tranzistor do zvuku přidat.“ Mirek s Vaškem spolu nějakou dobu soutěžili, kdo vyrobí lepší zkreslovač. Ale z této soutěže se stala spíše týmová spolupráce, protože si oba své zkušenosti z objevování a experimentování vzájemně sdělovali. Pro Vaška je tato spolupráce výhodná i v dalším ohledu - může zvuk konzultovat s jiným kytaristou a zároveň zkoušet zkreslovače na mnoha modelech zajímavých kytar.

 

Operáky, kondenzátory, odpory...

Mezi nejzajímavější témata týkající se výroby efektů patří součástky. Podle Vaška nejvíce přibarvují zvuk právě lampy a germaniové tranzistory. Mezi „zvukomalebné“ součástky mohou patřit ale i některé kondenzátory a odpory. Jde o to vybrat správnou kombinaci součástek. V efektu musí být ty, které dají zvuku barvu, ale i ty, které jsou v tomto ohledu „neutrální“. „Je to jako s jídlem, nemůžeme ho přesladit ani přesolit,“ říká Vašek.Nicméně skutečnost je taková, že většina běžně dostupných součástek zvuk „vysušuje“ nebo „vyostřuje“. Kupodivu lze na internetu nalézt spoustu ukázek různých plošných spojů, kde jsou tyto levné „mizerné“ součástky výhradně použity.

 

Ještě větší problém se týká operačních zesilovačů, které jsou nedílnou součástí mnoha zvukových zařízení. „Pokud je ve zvukovém řetězci operační zesilovač, zkušený kytarista slyší, jak hraje.“ V kvalitě operačních zesilovačů jsou neskutečné rozdíly. Největšími ničiteli kytarového zvuku jsou operáky v cenách deseti korun. Ty používají jak amatérští výrobci, tak světové firmy. Mnozí muzikanti si kupují true bypass lišty, aby vylepšili zvuk svých pedalboardů. Samotní kytaristé totiž slyší, že i když mají efekty vypnuté, něco jim jejich zvuk „užírá“. A není to nic jiného než právě operační zesilovač, přes který signál prochází, i když je efekt vypnut.

 

Zcela paradoxní situace nastává na koncertech, kde sice kytarista použije na pódiu svůj pozoruhodný lampový aparát, „vytuněný“ pedalboard s true bypass efekty, ale nakonec se zvuk k lidem dostává přes levný mixpult, kde je použito několik těchto nejlevnější operačních zesilovačů za sebou. V takovém případě je podle Vaška právě mix tím nejslabším článkem aparatury.

 

Vašek odzkoušel v roce 2009 asi dvacet typů těchto „operáků“ doporučených pro audio techniku, nicméně většina jej neuspokojila, včetně takové legendy jako je OPA627 (cena 800 Kč). Efekty VHRelief jsou tedy nakonec osazovány operačními zesilovači od Linear Technology (cca 100 Kč/kus). Bohužel i tyto operační zesilovače se kus od kusu liší a nárokům VHReliefu tak vyhoví zhruba každý druhý. Vašek vůbec nedoporučuje použití dvojitých „švábů“, u kterých se docela často stává, že jedna půlka hraje jinak než druhá. Na výběru operačních zesilovačů je závislá koneckonců i jakási „zpěvnost“ efektu. Tu ocenil na efektech VHRelief kytarista Václav Veselý. A protože Vašek chce, aby všechny jeho výrobky měly stejnou „zpěvnost“, nezbývá než vybírat opravdu pečlivě.

 

Bohužel, více podrobností o součástkách už nechce Vašek Hudeček publikovat, protože jeho zkušenosti nejsou výsledkem pouze jeho experimentování, ale mnoho poznatků má také od Jardy Smrčky či Pavla Horkého. Vypadá to, že i když si svým způsobem tito pánové konkurují, snaha o poctivé zpracování efektů a pečlivý výběr součástek je navzájem spojuje.

 

A co dále...

Do budoucna má VHRelief několik plánů. Vašek se chce vrátit k výrobě kompresorů obzvláště pre-ampů pro baskytaru, a to jak polovodičového, tak lampového, a začít vyrábět další efekty pro baskytaru (hlavně dobré overdrivy). Nejzajímavějším cílem je ale vývoj nové série distrortionů a overdrivů, ve kterých se nebudou používat operační zesilovače. Obvody, které se používají v operačních zesilovačích budou nahrazeny diskrétními součástkami a germaniovými tranzistory, tak aby výsledný zvuk byl opět velmi podobný lampovému zvuku.

Psáno pro časopis Muzikus