Pacient z Roudnice - Tomáš Kašpar

Pacient z Roudnice
Pacient z Roudnice

Na bicí hraje od svých patnácti let. Základy získal v roudnické "lidušce" u prof. Bohuslava Macha. Bicí jej poznamenaly celoživotně a definitivně, nevyléčitelně (proč taky...). Postupem času získal až absurdní techniku, která jej dovedla až do katalogu firmy Sonor. Funguje v kapelách Bloody Mary a UMP, prosazuje se také jako sólový hráč, letos byl přizván Filipem Benešovským k realizaci projektu The Wall 2004. Kromě hry se věnuje pedagogické činnosti, učí bicí v ZUŠ a je lektorem Letních rockových kurzů v Prachaticích. Hudební vzdělání získal na pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem.

 

Byly bicí tvým prvním nástrojem?

Dá se to tak říci, i když před tím jsem se dlouho motal kolem klavíru, ale jen tak bez not (díky bohu, aspoň jsem nezadupal invenci hned zkraje a naučil se taky slyšet základní harmonii).

Máš nějaké bubenické vzory?

Tak v první řadě Virgil Donati, Terry Bozzio, Simon Philips, Neil Peart, Chester Thompson, Phil Collins, z těch jmen se dá usoudit, že mě nejvíc oslovuje artrocková hudba, ale samozřejmě nejen ta. Z našich bubeníků mě zaujal nejvíce především svým muzikálním přístupem Franta Hönig, s nímž mě spojuje taky velké přátelství a spolupráce.

Co chceš svou hrou vyjádřit a co pro tebe bubny znamenají?

Hudba a bicí jsou pro mě jednoznačně smyslem života (co jsem říkal... pozn. aut.). Moje hra má dvě zásadní polohy, jedna je doprovodná, v kapele musí bubny sloužit celku, druhá je sólová, snažím se hudební myšlenku vložit do samotných rytmů a s ní pak organicky pracovat, i zde je vše podřízeno hudebnímu hledisku, samoúčelná exhibice mě moc nebere.

Máš nějaký poznávací znak, způsob hraní, break?

Ani ne, hru tvořím z atmosféry, která na mě dýchá z ostatních nástrojů. Možná mě někteří poznávají podle double stroke roll (dvojky) v nohách, přece jenom se to u nás moc nenosí. A přitom je to velmi funkční...

Tím jsme se dostali k technice...

Zaujalo mě, jak dvojky v nohou používá Virgil Donati, tak jsem se to taky naučil, i když jednoduchý to nebylo. Levá noha je fakt levá. Taky paradiddle a jejich varianty zní v nohách zajímavě. Vůbec si libuji v různých ostinátech v dolních končetinách, proto mám taky pět pedálů (šlapák a bowdenovu hi-hatku si podle posledních zpráv montuje i do auta :-) pozn. aut.). Zde mě zase ovlivnil Terry Bozzio. Jinak věcí o technice je spousta... Setup mám sestaven tak, abych měl různé typy komponentů po obou stranách (snare, hi-hat, tomy, ride...), dává mi to větší volnost při tvoření jednotlivých patternů. Již léta používám bicí značky Sonor, momentálně Delite a Designer, u činelů jsem zakotvil u Istanbul Alchemy a Agop.

Co tvé současné aktivity, plány do budoucna?

Připravujeme CD s Bloody Mary (lídr Honza Militký g/v,Vítek Beneš k/v, Miroslav Dlouhý b, Jakub Doležal sax/v), zanedlouho začne příprava na The Wall (myslím to dílo Pink Floydů...:-)). Taky pracuji na vlastním sólovém programu, který předvedu na Hudebním veletrhu 2004 v rámci workshopu Sonoru a Istanbulu, předtím v Prachaticích a potom ve vzdělávacím programu pro žáky i učitele, který se na podzim rozběhne v ZUŠ v Ústí n/L. Taky se připravuji na spolupráci s firmou Sennheiser, pro níž bych měl točit instruktážní DVD. Není toho málo...

Co bys poradil začínajícím hráčům a hráčům obecně?

Jediné: věřit si, poctivě, pravidelně a inteligentně!!! cvičit. Přemýšlet se při cvičení vyplatí, šetří to čas a sílu. Dobré je vše cvičit v různých tempech. Jsem rád, že můj současný učitel Jan Žižka mě v tomto ani v jiných ohledech nešetří.

Nedávno jsi hrál na Drum-art-weeku, co to pro tebe znamenalo a jak akci hodnotíš?

Hlavně to byl skvělý zážitek z hraní, zde byla hra na bicí znázorněna v různých, pro mnohé zúčastněné neobvyklých, polohách. Byla to taková pestrá mozaika světa rytmů. Jednalo se převážně o uchopení rytmů skladateli vážné hudby (Miroslav Srnka, Vladimír Franz) a myslím si, že můj výstup se dobře hodil mezi ostatní čísla. Rád bych na podobných akcích vystupoval častěji, taky bych někdy rád spolupracoval s nějakým hudebním skladatelem, vážná hudba mě oslovuje nejvíc. Lákala by mě spolupráce třeba právě se zmíněným Vladimírem Franzem, jeho pohled na hudbu je mi docela blízký a těší mě, že i jeho zaujalo mé vystoupení, mohu-li to tak říci.

Dá se podle tebe "bubnem" rozumně živit?

To nevím, mě živí hlavně výuka, alespoň hraji to, co mě baví, nejsem na tom finančně závislý, mě to tak vyhovuje. Možná právě proto mám i čas věnovat se stylům hry, které nejsou v bubenické praxi tak úplně běžné.

 

Psáno pro časopis Muzikus