7/2004

Editorial

  • Situace v redakci se zhoršila, protože mě donutila vypátrat ventilátor, který se v koutě válel po proflákané zimě. Vedra jsou tady a s nimi čas dovolených. I když také znám některé hudební soubory udělující si dovolenou, myslím

    si, že většina kapel hraje a hraje... Jak je to pak s odměnou, kterou tak trochu dovolená je, za vykonanou práci? Může jí být i nedávno odehraný kšeft.

    Na srazu čekal na soubor komfortní mikrobus, do něhož jsme se všichni pohodlně vešli. Kouřová skla

    nás ochránila před jarním slunkem a mohli jsme lehce po obědě vyrazit na vystoupení. Místem určení byla zámecká zahrada s malebným hrádkem uprostřed, necelých 70 kilometrů od Prahy. Cesta se samozřejmě neobešla bez "vybydlené" pumpy a bagetka s pivínkem

    byla milou povinností. Čehož jsme trochu litovali, jak vysvitne dále.

    Když jsme dorazili na místo, pořadatelé naše auto zavedli těsně za pódium. Jelikož do vystoupení zbývala ještě asi hodina a nosit se nemuselo ani do patra či do podzemí, vyrazili

    jsme okolo na obhlídku. Několik dlouhých pultů s různými pochutinami nás přesvědčilo, že jsme tu správně. Pořadatelem akce byl jeden nejmenovaný mobilní operátor, a tak nás fakt, že vše bylo zdarma, překvapil jenom trochu. Lehce jsme tedy posvačili a

    vydali se zpět k pódiu. Zvukovka proběhla bez jakýchkoliv problémů a v klidu jsme odehráli i vystoupení. Vzhledem k časovým posunům jsme zahráli asi třicet minut místo domluveného hodinového vystoupení. Nástrojovku jsme snesli za pódium a pokračovali jsme

    v obchůzce zámeckou zahradou. Řidič byl zcela klidný i ve chvíli, když se nám nechtělo jet ani po třech hodinách. Nakonec jsme zlenivělí sluníčkem a dobrou krmí naložili auto a spokojeně vyrazili ku Praze. Jistě vás napadne otázka honoráře. Ten už

    jsme měli vyplacený předem...

    Snad jeden háček to mělo. Ne, že by nám publikum nezaplácalo, ale tak nějak jsem cítil, že je možná víc zajímá selátko na rožni.

    Tak nevím, ale už se zase těším na mačkanici ve "feldě" s bubnem a basákem, na točité

    schody do druhého patra, na zakouřený klub, nepříjemného barmana, stovky i tisíce kilometrů, na honoráře na fakturu (současná oblíbená finta pořadatelů), na unaveného buřta za pětačtyřicet, teplé pivo, na tříhodinové vystoupení bez přestávky...

    Jo,

    není nad to si na dovolené trochu oddychnout.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 28. 6. 2004

Články v tomto čísle