Steve Clarke

Steve Clarke, foto: autor a archiv S. Clarkea
Steve Clarke, foto: autor a archiv S. Clarkea

Často se říká, že v jednoduchosti je síla a že prý v muzice to platí dvojnásob. O to větší je pak vaše překvapení, když zjistíte, že u některých výjimečných hudebníků je tomu právě naopak. A čím větší "pohoda" na první poslech, tím větší "mazec", když si to zkusíte zahrát. Jedním skutečně dokonalým příkladem je muzikant, kterému Česká republika dnes již doslova přirůstá k srdci a má zde řadu přátel i obdivovatelů. No ono ani není divu, protože letos má za sebou již patnácté turné po Evropě a Čechách především. Je neodmyslitelnou součástí kapely Laca Decziho - Cellula New York, živí se jako muzikant, pedagog, producent a studiový inženýr a jmenuje se Steve Clarke.

Steve se narodil v hudební rodině, kde otec hrál na trubku, jeden bratr byl saxofonistou a teď pozor. Jeho další čtyři bratři hrávali na dechové nástroje ve školních kapelách. Clarke už od dětství bral lekce na klávesy, akordeon a dokonce zatoužil stát se i bubeníkem. Později "přičichl" k baskytaře a díky Timmymu Mellorymu se nenávratně zamiloval do basových linek. Sbíral cenné zkušenosti nejprve v místních R & B kapelách - zahrál si s The Drifters, Mary Wells nebo Ben E. King and Sam & Dave. Clarke studoval na Housatonic Community College a již v tamním big bandu měl příležitost poznat špičkové jazzové hráče, jakými byli třeba Randy Bracker, Clarke Terry a Jimmi Health. Zároveň navštěvoval hodiny basy u Briana Torffa, piano u Jay Frederickse na The Westport Jazz Academy a dále rozvíjel svůj neobyčejný talent.

V roce 1988 se seznámil s Lacem Deczim, s jehož kapelou hraje dodnes. Steve se vedle hraní věnuje i produkci a nahrávacím technikám a po ukončení školy zakládá i vlastní nahrávací studio Q-UP Studios a také hudební vydavatelství. Za jeho labelem: Hop-N-Bop Records stojí dnes již řada nahrávek včetně všech Stevových studiových projektů a CD.

Debutové album s názvem Kickin'it vydává Steve Clarke v roce 1999 a uslyšíte na něm i zajímavé hosty, např. Ken Gioffre (býv. spoluhráč J. Patitucciho) nebo saxofonista John Dubos. CD bylo velmi dobře přijato i hudební kritikou a upevnilo jeho přesvědčení pokračovat tímto směrem. Práce na dalším CD nezabránila Stevovi ve spolupráci s řadou hudebních veličin a jeho basovou linku zaslechnete z desek, jejichž inspirativní výčet uvádím na konci textu.

Za zmínku stojí i nové CD s názvem Da Bass is Loaded, kde opět zazáří Steve jako multiinstrumentalista úspěšně mixující různé polohy funku a smooth jazzu, a také právě vycházející nové album Laca Decziho a New York Celluly - Land.

Skladby z naposledy jmenovaného CD jsme měli možnost náležitě vychutnat i v koncertní podobě. Ve srovnání s předchozími lety poněkud netradičně pojaté turné proběhlo letos v květnu a červnu v téměř třiceti českých i slovenských městech a newyorští jazzmani zavítali i do Prahy. Koncertní šňůra zavedla 15. května tuto formaci i do důvěrně známého místa nejen pro Laca Decziho, který zde vystupoval ještě v dobách "hlubokého míru" - klubu Agharta - jazz klub Železná. Výběr data prvního ze dvou pražských vystoupení byl upřímně řečeno hozenou rukavicí a skutečnou zkouškou odolnosti milovníků jazzu. Vzhledem k finálovému zápasu o titul mistrů světa, sportovní události, jež dokonale zastínila veškeré kulturní dění v naší metropoli, jsem očekával spíše rozpačitou reakci publika a nepřekvapilo mne ani prázdné hlediště klubu před začátkem koncertu. Doslova unášen davem jsem se proklestil již značně rozveselenými vlajkonoši a zamířil do podzemí, kde již probíhala zvuková příprava na večerní "šou".

Steve ochotně souhlasil a začala první část plánovaného rozhovoru.

 

 

Ahoj Steve, jak se cítíš v takhle malém klubu?

Je to menší, ale docela fajn, ... jako v New Yorku.

Víš o tom, co se děje nahoře, že dneska hrajete o přízeň publika proti celému českému národnímu týmu?

Slyšel jsem, taky se tam zajdu podívat.

Řekls: "Jako v New Yorku...," kolik koncertů ročně odehraješ doma?

Víš, ani moc ne. Zaměřuji se hlavně na práci ve studiu a na živé hraní už nezbude čas. Nechávám si to na hostování v Evropě. Teď jedem s Cellulou, pak budu pokračovat na Slovensku samostatně. Zuzka Kollarová, které bych rád poděkoval za důvěru, mi zajistila hraní s partou dobrých slovenských muzikantů. Ještě jsme se ani neviděli. Jen vím, že se band se bude jmenovat 4 Guests - jsme hostem jeden pro druhého, tak proto (Marian Cekovsky klávesy, Henry Toth kytara a Martin Janocko na bicí).

Hráváš často takhle "na blind" ?

Řekli mi, že to bude dobré, a já myslím, že určitě bude. (úsměv)

Pak se ještě chystám dál do Rumunska, kde si zahrajeme blues v výborným kytaristou jménem George Baicea.

Ze Slovenska pochází i tvůj nový nástroj, jak si k němu přišel?

Rudolf Sivčák mě oslovil během poslední šňůry. Ukázal mi nějaké nástroje a doufal, že na ně odehraju koncert, ale byly pro praváky. Ale mně se jeho práce moc líbila. Při zvukové zkoušce jsem si zahrál na basu vzhůru nohama a bylo to jasné. Nechal jsem si postavit čtyřstrunou baskytaru, se kterou jedu teď celé turné. Krk je vyroben z javoru, hmatník z ebenu a tělo je celé z jasanu. Hraje náramně, dneska to ostatně uslyšíš.

Blížící se začátek přerušil naše povídání a my jsme se dohodli, že se sejdeme o den později a dokončíme, co jsme ten den nestihli.

Od první chvíle byl koncert doslova "nadupaný" energií. Odměnou všem, kdo nepodlehli zvědavosti z výsledku hokejového utkání a vydrželi až konce, byl báječný zážitek, který se v klubu s kapacitou pro několik desítek lidí asi jen tak nezopakuje. Krátce po půlnoci jsem přecházel již značně znečištěným "Staromákem" a mezi zbytky vlajek i jejich majitelů ve skrytu duše potichu děkoval, že jsem tentokrát nebyl u "toho" a že s klidným srdcem mohu říct, že mi do toho "něco" přišlo.

Druhý den odpoledne jsme se opravdu sešli v jedné z letenských hospůdek, a přestože jsme byli mistři, našla se chvilka na druhou část rozhovoru s jedním z nejosobitějších baskytaristů současnosti.

Steve, dneska jsem v autě poslouchal nové CD od Celluly a potěšil mě celkový feeling, zní úplně jinak než předchozí alba, čím to je, změnili jste studio?

No to ne, studio je pořád stejné. Nahrávali jsme u Laca ve studiu. Zní víc "live", protože jsme to tak natáčeli - víc "live". Trvalo nám to všechno asi dva dny.

Dva dny?!

Jo, bicí, basa a klávesy. Laco pak dotáčel trubku.

Napsal jsi také nějaký kus pro tuhle desku?

Ne, dřív jsem psával víc, ale teď vše skládá Laco sám a nás k tomu moc nepouští...

Myslím, že máš dost práce s vlastním studiem a nahrávkami, ne?

Jo, Q-UP studio, tam se točí různé projety, od samotné rytmiky až po celé bandy.

Děláš i jingly a reklamu vůbec?

Ne, to vůbec ne. Párkrát jsem o tom přemýšlel, ale mám co na práci i bez toho.

Používáš nějaké speciální efekty pro studio a jiné na živo?

Ani ne, hrál jsem léta na jednu šestistrunnou basu a bylo jedno, jestli živě nebo ve studiu. Z efektů mám v oblibě multiefekty Boss, třeba GT6B a aparáty David Eden. Ten dříve pracoval pro SWR, ale před, já ti nevím, asi sedmi lety se osamostatnil a dělá parádní zesilovače a bedny pod vlastní značkou.

Ještě bych se vrátil k porovnání tvých živých vystoupení a desek. Proč je v nich tak markantní rozdíl. Nahrávky jsou pohoda smooth jazz a koncerty místy naprostá "divočina"!

Myslíš, že jsem na pódiu o něco temperamentnější?

Teda jo, co jsem viděl včera mě v tom utvrdilo!

(dlouhý, ale skromný smích...)

Neplánuješ nahrát něco trochu odvázanějšího?

Řekl bych, že ano. To ale souvisí se založením vlastní kapely. Doufám, že to vyjde, a dělám na tom, ale to je v New Yorku docela nelehlý úkol. Musíš dát dohromady za prvé muziku, za druhé sehnat muzikanty. Nejdůležitější věc je, že musíš dát lidem práci na celý rok a nějakou perspektivu. A to fakt není sranda.

Steve, díky za tvůj čas a už mi nezbývá než prozradit čtenářům Muzikusu, že naše spolupráce tímto rozhovorem ani zdaleka nekončí.

Jo, snad je moje workshopy zaujmou. Lidi tady si uměj muziku víc užívat něž ve státech a doufám, že jim moje rady budou k něčemu.

V dalších číslech Muzikusu najdete zajímavou baskytarouvou dílnu zpracovanou exkluzivně pro Muzikus Stevem Clarkem osobně. Dobré rady doplní příklady notových zápisů a také ukázky na přiloženém CD. Takže, basisti a basistky, máte se na co těšit, ale více až při dalším setkání s tímto neobyčejným hudebníkem.

 

DISKOGRAFIE

VLASTNÍ TVORBA:

Steve Clarke Da Bass Is Loaded - Aktuální CD 2005!

Steve Clarke Precious Joy

Steve Clarke In The Third Lane

Steve Clarke Sweet Surroundings

Steve Clarke Kickin' It

SPOLUPRÁCE

Shirley Winston You Were There

Francisco Molina Fade Into The Blue

Philip Maniatty Just Like We Rehearsed It

Laco Deczi's Horse Manure

Willie Randall Sweet Tooth

Walter Duda's Daylight Again

Charles Dukes Forever And A Day

TNT Life Tones

Laco Deczi's Cellular New York

Greg Bernard's Rough Diamond

Greg James Presenting Greg James

Laco Deczi Matrazz

Laco Deczi King

Laco Deczi Mewe

Laco Deczi JOB

Laco Deczi Bank

Laco Deczi Live in Czech Republic 2004

Laco Deczi Land - Aktuální CD 2005!

 

NA WEBU

www.HopnBopRecords.com

Psáno pro časopis Muzikus