Výlet do Rocky Mountain

Výlet do Rocky Mountain
Výlet do Rocky Mountain

Náš dnešní výlet bude směřovat do skutečně drsných končin, kde není místa pro slabé povahy a zejména pro jedince citlivé na hluk. Naše kroky však nepovedou do civilizací nedotčeného prostředí Skalistých hor na severozápadě Spojených států, ale přesně na opačný konec této rozlehlé země, a to do zběsile pulsující a dynamické metropole - do New Yorku. Právě tam totiž ve vroucí atmosféře závěru šedesátých vznikla kapela Mountain. Složení této velmi tvrdé rockové horniny sestávalo ze 38 % neuvěřitelného hluku, 29 % obrovského nasazení a 43 % velmi zajímavých hudebních nápadů a přístupů. Pokud se vám výsledný součet těchto hodnot zdá poněkud vysoký, pak je všechno v naprostém pořádku - tahle skupina byla totiž ve všem výrazně nadstandardní.

Kapela Mountain představovala na přelomu šedesátých a sedmdesátých let svými kytarovými ostináty, drsným zpěvem a dusajícím rytmem vzor toho nejsyrovějšího hardrocku. Nepřehlédnutelnou postavou skupiny byl kytarista Leslie West, kterému však zdatně konkuroval i originální bubeník Corky Laing.

Corky Laing, celým jménem Laurence Gordon Laing, začal hrát na bicí na střední škole. Po osvojení potřebných dovedností nastoupil k triu Energy, avšak poměrně záhy tuto sestavu opustil, aby se mohl přidat k nově vznikající kapele, která měla navázat na zaniklou britskou superskupinu Cream a nahradit tak vzniklé vakuum v oblasti bluesrocku. Tuto skupinu, nazvanou Mountain, jejíž vůdčí osobností byl zvukově i vizuálně dominantní kytarista Leslie West, dále tvořili Felix Pappalardi (který byl producentem právě skupiny Cream) a Steve Knight. Kapela vycházela ze syrového bluesrocku, avšak její výraz se posouval podstatně blíže k nově vznikajícímu hardrocku, či přesněji řečeno: Mountain byli jedněmi z jeho zakladatelů, k čemuž značnou měrou přispěly právě vysokoenergetické bicí Corkyho Lainga. Jeho hráčské pojetí bylo značně osobité a přinášelo i velmi netradiční postupy. Mnohé naznačovala už jen dosti nezvyklá bicí souprava, sestávající ze dvou velkých bubnů odlišných rozměrů (později přešel Laing na standardně shodné průměry), doplněná občas dokonce latinsko-americkými timbales namísto klasických kotlů. Laing využíval veškerých speciálních doplňků opravdu hojně, a tak jsou charakteristickými znaky jeho hry nejen výrazné rytmy s využitím kravského zvonce, ale například i pasáže doprovázené kontinuálním rozkladem paradidlu na již zmíněné timbales v kombinaci s malým bubnem. K tomu je potřeba přičíst ještě neodbytné dusání velkého bubnu v osminách a řinčení obrovských crash činelů, které Laing také zrovna nešetřil. Nutno ovšem dodat, že i s nasazením celého tohoto arsenálu byl přes zběsilou kytaru Leslieho Westa sotva slyšet. Takový byl tedy přeplňovaný hardrock skupiny Mountain.

Nicméně kapela měla i druhou tvář, kterou představovaly náladově laděné skladby s velmi zvláštní atmosférou, připomínající zvukomalebností v mnohém například i Pink Floyd. V těchto kompozicích pak Laing používal zcela jiných technik hry, jako například podkreslování tympánovými paličkami na kotle a malý buben s vypnutým struníkem. Jednalo se tak o hráče s mimořádným rozsahem projevu a značně originálním přístupem k využití celé škály bicích nástrojů.

Kromě kapely Mountain účinkoval i na sólových deskách Leslieho Westa, spolupracoval s Ianem Hunterem a Pete Brownem, působil v sestavě West, Bruce & Laing a později založil také vlastní kapelu Cork.

Výlet do Rocky Mountain
Výlet do Rocky Mountain

STĚŽEJNÍ DESKY

MOUNTAIN: CLIMBING

(1970)

Vzorová hardrocková deska s vynikající kytarou Leslieho Westa a neméně skvělými bicími v podání Corkyho Lainga. Agresivní zvuk, typické je osminové dusání velkého bubnu. Za pozornost stojí i neuvěřitelná cover-verze Satisfaction od Rolling Stones v bezmála polovičním tempu než originál.

 

MOUNTAIN: NANTUCKET SLEIGHRIDE (1971)

Ještě jedna ukázka typického těžkotonážního rocku skupiny Mountain. Narozdíl od předchozí nahrávky však staví na větším spektru nálad a představuje tak další vývojový stupeň této zajímavé kapely.

 

DATA

Corky Laing*28. 1. 1948, USA

Kapely: Mountain; West, Bruce & Laing; Cork

Podobný styl: Keith Moon, Wilgar Campbell

 

NEW GENERATION

SCOTT PHILLIPS

Scott Phillips, člen skupiny Creed, začal hrát na bicí až v osmnácti letech. Nebylo to však jeho první setkání s hudebním nástrojem; předtím totiž hrál čtyři roky na klavír a také krátkou dobu na saxofon. Pak ale učinil razantní rozhodnutí: buď hrát na bicí, nebo nehrát vůbec! Zvítězila první alternativa, a že to byla dobrá volba, dokazují i následné úspěchy skupiny Creed, jíž se podařilo mít čtyři rádiové hity č. 1 hned z debutového alba. Ve svých začátcích hrál Phillips pouze na vypůjčené bicí, později dostal použitý set. Velmi ho v éře vyvíjení vlastního stylu inspiroval Will Calhoun z Living Colour (na němž obdivoval zvláště jeho práci s hi-hatkou), mezi další vzory patřili například Matt Cameron ze Soundgarden či Lars Ulrich z Metalliky. Jak vyplývá z těchto vzorů, byl Phillips zaměřen zejména na rockové hraní, nicméně doplňkově hrál i se školním jazzovým bigbandem. Později začal čerpat také z rockové klasiky reprezentované například kapelami Doors, Led Zeppelin či Pink Floyd. Phillips používá relativně klasickou soupravu značky Premier, postavenou na rampě Gibraltar, doplněnou činely Zildjian a mechanikou DW. Odezvou klasiky je určitě začlenění malého bubnu Ludwig Black Beauty. Výsledkem je tedy doslova "multifiremní" set. Scott Phillips má také podpisové paličky u firmy Kit Tools.

bubny: Premier Signia, povrchová úprava silver sparkle - MB: 14 x 6,5" (Ludwig Black Beauty) - VB: 22 x 18" - TT1: 10 x 8" - TT2: 12 x 9" - FT: 16 x 16"

činely: Zildjian HH: 14" A Custom - 16" A Custom crash - 18" Z Custom medium crash - 10" K splash - 18" Z Custom Rock crash - 22" A Custom Ping ride - 18" China Trash

hardware: Gibraltar - rampa, DW 5000 - stojan na HH, DW 5002 AT - dvojšlapka

paličky: Kit Tools Scott Phillips model (hikorové s dřevěnou špičkou)

 

DISC GENERATION

ATOMIC ROOSTER: ATOMIC ROOOSTER

1970, HARDROCK, STUDIO

Jméno Carla Palmera je nejen významově, ale i doslova spojeno s legendární sestavou E.L.P., tedy kapelou, která je fakticky synonymem hesla "artrock". V tomto kontextu je poněkud ve stínu Palmerovo předchozí působení v kapelách Crazy World Of Arthur Brown a zejména pak Atomic Rooster. Avšak zvláště účinkování u druhé skupiny, s níž nahrál i debutové album, se v mnohém zmíněným velikánům artrocku vyrovná. Narozdíl od budoucích E.L.P. byli Atomic Rooster orientováni vždy více na hardrocková ostináta a celkově rockovější styl projevu, což dokazuje i tato deska. Vzhledem k trojčlenné sestavě (s Vincentem Cranem na klávesy a basistou, zpěvákem i občasným hráčem na flétnu Nickem Grahamem), zde má každý z hudebníků poměrně velký prostor pro nejrůznější vyhrávky, což činí desku z muzikantského hlediska ještě zajímavější. Repertoár postavený na progresivním soundu a podpořený typickým zvukem varhan značky Hammond, stejně jako náročně pojatou hrou bicích, je ovlivněn doznívající psychedelickou érou a občas zabarven do typicky ponuré nálady, která se následně stala charakteristickou pro mnohé slavné skladby Atomic Rooster. Ač se jedná o desku studiovou, nechybí zde bicí sólo. Tato exhibice rychlosti a techniky je jasnou předzvěstí toho, co následovalo u kapely Emerson, Lake & Palmer.

 

BEAT INFO

LENNY WHITEReturn To Forever*19. 12. 1949, New York, NY, USA

SKIP PROKOPLighthouse*13. 12. 1946, Hamilton, Ontario, CAN

LARS ULRICHMetallica*26. 12. 1963, USA

JOHN DENSMOREThe Doors*1. 12. 1945, USA

ALLEN SCHWARTZBERGstudio (např. Peter Gabriel, Gene Simmons atd.)*28. 12. 1942, USA

Psáno pro časopis Muzikus