Derek Sherinian - klávesový mág napříč žánry

Derek Sherinian! Kdybyste o něm slyšeli jenom čtvrtinu z toho, co jsem slyšel já - a já slyšel jenom zlomeček z toho, co je o něm k slyšení...

Tak tenhle úvod převzatý z Hobita je možná trochu nadsazený, na druhou stranu je pravda, že Derek Sherinian je jeden z nejrespektovanějších klávesáků dneška. Jeho stylová univerzálnost i technická bravura z něj dělá vyhledávaného hráče, ať už do nejrůznějších projektů nebo jen k natáčení desky.

Derek Sherinian se narodil 25. srpna 1966 v Laguna Beach v Kalifornii. Na klavír začal hrát v pěti letech a záhy začal chodit na lekce do města Santa Cruz k učiteli Ivanu Rosenblumovi. Po střední škole Soquel High School se dostal na stipendium na Berklee College of Music, kde se na pokoji sešel s budoucím kytaristou Savatage, Megadeth či Asia - Alem Pitrellim.

Po ukončení Berklee se vydal Derek na šňůru s Buddym Milesem (ex bubeník Jimi Hendrixe), po níž dostal lano od Aliceho Coopera. S ním odjel šňůru k albu Trash a později mu natočil desky The Last Temptation a Clasicks. V té době se také po boku Aliceho Coopera objevil ve filmu Wayne’s World.

Od Aliceho Coopera odešel hrát jako offstage klávesista ke Kiss. S nimi se objevil na albu Alive III. A pak už přišla nabídka, která ho proslavila v celém hudebním světě - od Dream Theater.

Dream Theater

Nejdřív to měl být pouhý záskok na turné k desce Awake, ale na základě tohoto turné se hostování změnilo v řádné členství v kapele. S Dream Theater natočil album A Change of Season - napůl studiové a napůl živé. A v roce 1997 vyšlo jedno z nejlepších alb Dream Theater vůbec - Falling into Infinity. O rok později ještě Derek účinkuje na živém dvojalbu Once in a LIVEtime, pro rozdílné názory na směřování kapely ale odchází a nahrazuje ho Jordan Rudess.

Sólo, Planet X a další

V tuto chvíli se Derek vrhá na sólovou kariéru. První deska, kterou vydává, je Planet X v roce 1999, jejíž živé provedení ovšem přejde do regulérní stejnojmenné kapely, v níž po Derekově boku působí ještě kytarista Tony MacAlpine, bubeník Virgil Donati a basista Doug Shreeve. V průběhu let se ovšem v kapele vystřídala plejáda basistů (od Billyho Sheehana, přes Jimmyho Johnsona až po Davea LaRuea) a také kytaristů - zahrál si s nimi i Allan Holdsworth.

Následovala další studiová alba a na každé z nich si Derek přizval jiné zajímavé muzikanty - postupně spolupracoval se Stevem Lukatherem, Simonem Phillipsem, Billym Sheehanem, Yngwiem Malmsteenem, Al Di Meolou, Jerrym Goodmanem, Zakkem Wyldem, Johnem Sykesem, Stevem Stevensem nebo Tonym Franklinem.

Od roku 2002 spolupracuje Derek s Billy Idolem a je součástí jeho koncertní kapely, se kterou se nedávno ukázal i v Praze.

Black Country Communion

V roce 2009 dohodil Dereka producent Kevin Shirley do „superkapely“, ve které působí Glenn Hughes coby basista a hlavní zpěvák, Joe Bonamassa coby kytarista a zpěvák a legendární syn legendárního otce Jason Bonham na bicí. Kapela se jmenuje Black Country Communion a 20. září by jim měla vyjít první studiová deska Black Country. Singl One Last Soul je již zdarma ke stažení na jejich oficiálních stránkách.

Rozhovor

A protože se vyskytla možnost si s Derekem popovídat, neváhal jsem, a výsledek mého snažení je zde:

Jak jste se dostal k hudbě a ke klávesovým nástrojům?

Vlastně jsem se k obojímu dostal zároveň. Měli jsme doma klavír a já na něj začal už jako velmi malý chlapec hrát.

Kde jste se na klávesy učil hrát? Jaké je vaše hudební vzdělání?

První hodiny klavíru jsem začal brát u učitele, který se jmenoval Ivan Rosenblum. To mi bylo šest nebo sedm let. Učil jsem se hrát z not a nějaké základní klasické skladby. V rockových kapelách jsem začal hrát, když mi bylo dvanáct let. A pak jsem se dostal na Berklee College of Music. To mi bylo šestnáct a dostal jsem tam stipendium.

Kým jste byl tehdy ovlivněn?

Těch vlivů kolem mě bylo nesmírně mnoho. Mezi klávesisty to byli Elton John, Rick Wakeman, Keith Emerson a Jan Hammer, ti jsou všichni velmi inspirativní. Byl jsem ale také ovlivněn hráči na kytaru, jako je Edward Van Halen, Jeff Beck, Allan Holdsworth a Al Di Meloa. Hodně jsem poslouchal hard rock a fusion, když jsem šel na Berklee.

Zmínil jste Ricka Wakemana a Eltona Johna. Víte o tom, že Rick hrál na Eltonově albu Madman Across the Water z roku 1971?

To jsem nevěděl. Budu se na to muset podívat.

Tvrdí se, že jste se stal známým až díky hraní s Alicem Cooperem. Ale co jste dělal předtím, s kým jste předtím hrál?

Své první zkušenosti na turné jsem nabíral po boku Buddyho Milese, bývalého bubeníka Jimiho Hendrixe. Hrál jsem s ním Chitlin’ circuit, což je takové turné po R & B klubech po celých Spojených státech. Hodně jsem se u něj poučil o groovu a feelingu.

V naší zemi - a myslím že i v dalších - jste nejznámější díky působení v kapele Dream Theater. Mnoho mých přátel si myslí, že sestava s vámi byla ta nejlepší. Jak vy sám vzpomínáte na čas strávený s touto kapelou?

Dream Theater byli velmi důležitou kapitolou v mé kariéře. Byl jsem nucen opravdu drasticky zlepšit své hudební schopnosti za poměrně krátké časové období. Byla to spousta tvrdé práce, ale mám rád ten pocit, kdy jste neustále vystavován novým hudebním výzvám. Bylo to také období, kdy jsem přehodnotil svůj styl hraní.

Slyšel jsem, že předtím, než jste opustil Dream Theater, tak jste s nimi natočil Metropolis Pt. 2:Scenes from a Memory. Nahráli tu skladbu potom znovu s Jordanem. Je možné někde sehnat tu verzi, kde jste hrál vy?

Myslím, že byla vydána na jejich labelu YtseJam na desce The Falling into Infinity Demos.

Když pracujete na svém vlastním albu, jak postupujete?

Všechno začíná od konkrétního riffu nebo nápadu. Buď sám nebo s nějakým spoluhráčem to dotáhnu do konečné podoby. A také, pokud vím, že v té skladbě bude hrát nějaký konkrétní hráč - například Zakk Wylde nebo Yngwie Malmsteen -, napíšu něco, co se specificky hodí pro ně.

Na základě čeho si vybíráte muzikanty na své desky?

Mnohokrát jsem v dřívějších interview prohlásil, že si hráče pro své skladby vybírám, jako když castingový ředitel vybírá herce pro film. Ve chvíli, kdy dokončím skladbu, snažím se si představit, který hráč by byl pro ni tím pravým. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl pracovat s mnoha svými hudebními hrdiny.

Hrál jste s mnoha muzikanty a mnoha legendami. Existuje někdo, s kým jste ještě nehrál, a chtěl byste?

Moc rád bych si zahrál s Jeffem Beckem. Hrál jsem také naživo s Eddiem Van Halenem, ale rád bych s ním pracoval i ve studiu.

Jste známý svou hudební a technickou všestranností. Je to těžké přeskakovat z jednoho stylu do druhého?

O tomhle jsem nikdy nepřemýšlel. Prostě jen nechám svoje prsty hrát, co samy chtějí.

Asi hodně cvičíte. Je to pravda? A pokud ano, co cvičíte?

Vlastně už ani moc necvičím. Ke cvičení se dostanu jen ve chvíli, kdy se musím naučit nějakou novou skladbu nebo když píšu novou kompozici.

Mohl byste mi říci něco ke svému vybavení? Jaké klávesy a syntezátory používáte?

V současné době mám ve svém studiu Korg M3 73, Roland Phantom 7, Yamaha C9 koncertní piano. Nord Electro 3, Nord Lead 3, Nord Modular, pedál Moog Taurus a tunu softwarových syntezátorů. Mám tam také reprobednu Leslie 147.

Existuje nějaký rozdíl mezi vaším studiovým a živým vybavením?

To se nedá přesně říct. Na každý koncert si připravuji jiné vybavení v závislosti na tom, co budu hrát. Vybavení u Billy Idola je naprosto odlišné od toho, se kterým hrajeme s Planet X.

Co vás přimělo jít do kapely Black Country Communion, kterou jste založili společně s Glennem Hughesem, Joem Bonamassou a Jasonem Bonhamem?

Vlastně mi to navrhl producent Kevin Shirley. Společně s ním jsme nahráli na začátku roku desku.

Vaše první album vyjde 20. září. Co od alba můžeme očekávat? Máte na albu nějaké hosty?

Nene, na albu žádní hostě nejsou. Nahrávali to jenom členové kapely. Deskou se nechte překvapit, ale myslím, že zní opravdu dobře.

Otázka k Joeovi: Je zvyklý být ve své kapele frontmanem - je tam hlavní zpěvák a také drtivou většinou sóluje. Myslíte, že pro něj bylo těžké změnit se ze sólového umělce ve člena kapely?

Myslím, že Joe si hodně užívá svoje členství v kapele. Je to pro něj naprosto rozdílná zkušenost a pravděpodobně je to pro něj i velmi osvěžující, že nemusí celý „náklad“ nést na svých bedrech.

Jak to vypadá s turné na podporu alba? Pojedete nějaké?

Myslím, že pokud nějaké pojedeme, tak to bude v roce 2011.

V rozhovoru zmiňovaný okruh chitlin’ circuit je, dle Wikipedie, okruh klubů, barů a vůbec míst, kde se hraje a kde mohli v době rasové segregace vystupovat černí umělci - zhruba od 18. století do šedesátých let 20. století. Přestože už rasová segregace, alespoň oficiálně, ve Spojených státech neexistuje, jméno pro okruh těchto míst se zachoval. Přirozeně, že na těchto místech vystupovala celá plejáda slavných umělců, B.B.Kingem a Rayem Charlesem počínaje a The Temptations a Patti LaBelle konče.

Přestože Derek používá klávesy od mnoha firem (Roland, Yamaha, Moog ad.), oficiálně je hráčem firem Korg a Clavia. Spolupráce s Korgem se datuje od Derekova působení v Dream Theater, kdy dostal od firmy nástroj Trinity. Společně se zvukovým inženýrem firmy Korg Jackem Hotopem vyvinuli Derekův vlastní zvuk - kytarově zabarvený sólový zvuk nazvaný Monster Lead. Tento zvuk je v mnoha pasážích slyšet na albu Falling Into Infinity.

„Každý rockový klávesista by měl mít, jako součást svého vybavení, varhany Hammond s Leslie boxem.“