Hrajeme si s virtuálními nástroji IX.
Specializované hudební počítače
OpenLabs
Hudební pracovní stanice OpenLabs nabízejí zase trochu odlišný přístup k věci. Jedná se v podstatě o klasická PC s operačním systémem Windows (v současnosti 64 bitové Windows 7). Počítač je zasazen do case, který připomíná klasickou klávesovou hudební pracovní stanici (Yamaha Motif, Korg Kronos, Roland Fantom...). Jako vstupní zařízení je k dispozici klasická klaviatura. Dále je možné stanici rozšířit pomocí modulárních komponent například o fadery, otočné ovladače, ovladače pro pohyb v DAW, aj. To vše jsou vstupní zařízení pro muzikanta.
Co se týče části počítače, ten lze ovládat pomocí integrované klávesnici (ta v současných modelech chybí), touchpadu nahrazující myš a nebo pomocí vestavěného dotykového LCD displeje.
Operační systém Windows je opět ořezán o řadu nepotřebných funkcí. Opět stačí jen pár specifických ovladačů. Zvukové karty používá OpenLabs výhradně PreSonus. Nejsou tedy potřeba ovladače pro jiné zvukové karty. Je zde omezený výběr pevných disků, pamětí RAM atd.
Vzhledem k tomu, že se jedná v zásadě o plnohodnotné Windows, je možné do stanice OpenLabs instalovat přímo třeba i Cubase, Pro Tools, Ableton Live a další aplikace, včetně virtuálních nástrojů. Kompletní práce se pak tedy odehrává skoro jak na klasickém počítači PC s Windows, na rozdíl od ostatních variant v podstatě s minimálním (respektive téměř žádným) omezením. Samozřejmě jsou k dispozici i specifické aplikace přímo od OpenLabs.
Nutný je také vlastní software Open Labs Music OS a Mimik. Zemí původu je USA, Texas.
Music Computing StudioBlade
Zjednodušeně řečeno, je to přesně to samé jako OpenLabs systémy. Stejná koncepce - počítač s Windows (ale dokonce i Mac OS X) schovaný do klasického case hudební pracovní stanice, s dalšími ovladači (pady, otočnými ovladači, posuvnými jezdci; ovladače jsou evidentně stejné, jako používá Livid například na ovladači Ohm, CNTRL:R, Code a dalších) a dotykovým monitorem - ten ovšem tentokrát není zabudovaný přímo do horní desky nástroje. Stejně jako u OpenLabs, i zde jsou používané zvukové karty firmy PreSonus. Volit lze opět mezi různými konfiguracemi.
Dalšími produkty jsou ControlBlade s méně poutavou výbavou i provedením a DawBlade bez klaviatury. Případně lze zakoupit i dotekové LCD monitory samostatně a nebo rámy, která z nich dotekové udělají.
Zemí původu je opět USA, Texas, dokonce stejné město. Že by se nakonec jednalo o stejného vlastníka, jako OpenLabs? A nebo se jedná jen o oddělenou skupinu vývojářů z OpenLabs? Podobností je opravdu hodně, snad až příliš.
Seelake AudioStation
Tento počítač je postaveným na operačním systému Windows. V podstatě se jedná o přímou konkurenci k Muse Research Receptor. Nabízí také vlastní prostředí pro routing signálu. Všeho je ale jaksi víc. Například nabízí osm MIDI vstupních a osm MIDI výstupních portů. To je celkem až 128 MIDI kanálů. Stejný počet, tedy osm, je i linkových zvukových vstupů (čtyři z nich mohou být i mikrofonní) a osm linkových zvukových výstupů. Dokonce je zde výstup na 5.1, nechybí ani WordClock. Připojit lze nejen VGA, ale i DVI nebo dokonce HDMI LCD. Zařízení lze namontovat do 2U racku. K dispozici je i vlastní, samostatný ovládací panel.
Díky tomu, že je systém postaven na Windows, netrpí neduhy, jaké má Receptor. Výrobce se dušuje, že byly testovány tisíce VST plug-inů, free i komerčních. Test ukázal, že jsou kompatibilní všechny 32b plug-iny, které běží na Windows XP (nově i VST3). A to dokonce i ty, které jsou chráněné iLok nebo Steinberg (dříve Syncrosoft) klíčem. Na webových stránkách ale není žádná zmínka ani o ceně, ani o obchodech, kde by bylo možné toto zázračné zařízení zakoupit. Zemí původu je Itálie.
Má smysl některé ze zařízení?
Ano, rozhodně mají smysl všechna z těchto zařízení, každé pro trochu jiný účel (jinak by se snad ani neprodávala). OpenLabs a Music Computing mají nejblíže ke klasickému počítači, který je de facto jen zabalen do casu s klaviaturou. Zároveň je však počítač optimalizován a vyladěn. Pokud tedy někdo stejně staví zvláštní samostatný počítač pro hudbu, proč to rovnou nedat ke klaviatuře? Zejména pokud bude nástroj používán pro živou produkci.
Receptor a AudioStation má také svůj smysl, a to nejen pro klávesáky. Díky kytarovému vstupu Receptoru, respektive mikrofonnímu vstupu AudioStation, jej mohou použít i kytaristé jako svojí kompletní efektovou jednotku. Jeho výhoda je v jednoúčelovosti, zároveň propracovanému softwaru a možnosti pohodlného ovládání pomocí klávesnice a myši i pomocí rychlého ovládání ovladači na čelním panelu (třeba i na pódiu). Hodí se i do studia, když potřebujete ulevit výkonu svého počítače a pracovat s virtuálními nástroji nebo efekty na jiném počítači.
V-Machine je nejmenší a nejméně výkonné zařízení ze všech. Zároveň je tedy také nejmobilnější. Hodí se tedy především k živé produkci, spíše menších rozměrů. Načíst do něj pár zvuků a mezi nimi přepínat. Nic víc, ale toto funguje v rámci veškerého omezení velice dobře a spolehlivě.
Software
Řada digitálních hudebních nástrojů, ať už jsou hardwarové nebo softwarové, nabízejí dva pracovní režimy: single a nebo multi-timbral. Podle toho, v jakém jsou režimu, se k nástroji musíme chovat.
Single režim umí pracovat pouze s jedním MIDI kanálem v daný čas. To znamená, že je také v jeden okamžik schopný hrát pouze jedním zvukem, přesněji patchem (tento patch může být poskládán z většího počtu zvuků do nějaké vrstvy, ať už jsou zóny vedle sebe, nad sebou s různou dynamikou a nebo jsou přehrávány všechny najednou). Tento režim je obvykle používán pro živou produkci na pódiu. Ostatně i na řadě klávesových nástrojů je tlačítko, pojmenované právě takto.
Při použití ve studiu je potřeba myslet právě na to, že nástroj pracuje pouze s jedním MIDI kanálem. Pokud budeme data do nástroje v tomto režimu vysílat po vícero MIDI kanálech (a doufat, že na každém kanálu bude jiný zvuk), může se stát že data ze všech kanálů budou sloučena právě do tohoto jednoho kanálu a vše bude hrát pouze jedním zvukem (v nejhorším případě i bicí).
Multi-timbral je, logicky, režim opačný. Každý MIDI kanál přehrává svůj vlastní zvuk. Díky tomu lze na jedním nástroji hrát až šestnácti různými zvuky. Všechny tyto zvuky ale pochopitelně sdílí jednu efektovou jednotku. Použití zvuku patch v tomto režimu tedy může být chudší, právě kvůli chybějícím efektům. Do tohoto režimu se hardwarové nástroje obvykle přepínají tlačítkem Song nebo Mutli nebo podobným názvem.
A proč o tom všem mluvím v oblasti softwarů? I ty se chovají podobně, a to v závislosti na softwaru samém, ale v případě použití jako plug-inu na konkrétní hostitelské aplikaci a použití v ní.
Dobrým příkladem, kde se to dá snadno vysvětlit, je Cubase. Podobně pracuje i Logic (ovšem poněkud méně logicky). Trošku jinak pracují například Pro Tools, Studio One nebo Digital Performer. V Cubase jsou dva rozdílné způsoby, jak lze pracovat s virtuálními nástroji.
Jeden způsob je práce přímo se stopou Instrument (pokud si dobře pamatuji, toto je novinka od Cubase 4, dříve v Cubase tato možnost nebyla). Tento způsob odpovídá právě single režimu. Přesto že v daném nástroji je možné pracovat s větším počtem MIDI kanálů (pokud to daný virtuální nástroj umožňuje), virtuální nástroj reaguje pouze na data vysílaná na 1. MIDI kanál. Jak uživatelé Cubase vědí, ve stopě Instrument nelze nastavit MIDI kanál, ani nelze zasílat signál z jiné stopy do této stopy Instrument (je vždy potřeba otevřít novou stupu Instrument, s novým virtuálním nástrojem). Důvod je právě ten, že se pohybujeme v režimu single.
Pokud však virtuální nástroj načteme přes okno VST Instrument (notoricky známá klávesová zkratka F11), lze s nástrojem pracovat multi-timbrálně. To znamená, že v tomto případě vytváříme klasické MIDI stopy s kanály 1 až 16, jejichž výstupy směrujeme do tohoto virtuálního nástroje. Jeden virtuální nástroj je tedy opět schopen hrát až šestnácti různými zvuky. To se hodí zejména v případě, kdy jsme tvůrci klasických MIDI skladeb, které následně distribuujeme jiným uživatelům, kteří mohou používat i hardwarové nástroje. Druhou velkou výhodou je, že tento způsob práce poměrně razantně snižuje zatížení procesoru. Samotný plug-in a zvukový engine běží pouze jednou.
Jen v rychlosti - v Logicu se vytváří pouze jedna stopa Instrument. Při tvoření nové stopy je sice možné zvolit multi-timbrální režim, ten se ale chová nelogicky. V okně Mixer se zobrazuje jen jedna šavle, kterou se ovládá hlasitost nástroje jako celku. Poměry hlasitostí, jakož i stereopozici je nutné řešit v samotném virtuálním nástroji. Skutečný multi-timbrál je potřeba vytvořit v Environment okně, pomocí objektů Instrument a virtuálních kabelů zapojených do Instrument stopy.
Pro Tools vytvoří jednu Instrument stopu. Tu lze použít stejně, jako se používá v Cubase Instrument stopa. Ale zároveň k ní lze přistupovat i z ostatních MIDI kanálů, takže se stopa vlastně chová hned i multi-timbrálně. Podobně funguje například i Ableton Live i Studio One. Bohužel Studio One připojené MIDI stopy opět v okně Mixer (resp. Console, jak se dané okno ve Studio One jmenuje) skrývá, což práci poněkud komplikuje. Zároveň je možné použít stejný princip jako v Cubase přes VST Instrument.
Digital Performer naopak ctí pouze „starý“ způsob, tedy tvorbu virtuálního nástroje na samostatné stopě a následný přístup k multi-timbrálnímu virtuálnímu nástroji přes MIDI stopy.
