12 největších chyb, které děláme v domácím studiu - Příliš mnoho zesílení ekvalizérem

Vedle kompresoru patří ekvalizér k zásadním nástrojům pro mix. Největší chybou, kterou při ekvalizaci děláme, je, že používáme ekvalizér pouze pro zesílení jednotlivých frekvencí. Takové použití ekvalizace vede k tomu, že mix zní zahuhlaně, nekonkrétně nebo příliš agresivně.

Představme si jednotlivé tracky v mixu jako skládačku puzzle. Pokud chceme složit přehledný obrázek, musí mít každá kostička své výhradní místo. Pokud nám nebudou jednotlivé dílky do sebe zapadat, celkový obrázek nebude dávat smysl.

Začínejte ekvalizaci ubíráním frekvencí. Vytvářejte v mixu místo pro ostatní tracky.
Začínejte ekvalizaci ubíráním frekvencí. Vytvářejte v mixu místo pro ostatní tracky.

Přesně tak můžeme uvažovat o ekvalizéru. Jeho smyslem není zesilovat každý track tak, aby čněl nad zbytkem nahrávky. Naším cílem je vytvářet v jednotlivých stopách „kapsy“ pro ostatní tracky. Tam kde jeden zvuk zvýrazníme, musíme v jiném zvuku, který operuje ve stejných pásmech, vytvořit místo.

 

Analogii tohoto přístupu nalezneme v hudbě kdekoliv. Chceme-li např. v aranžmá lépe prosadit vokál, je lepší ve sloce zpěvu vytvořit místo tím, že doprovodné nástroje hrají jednodušeji a méně zahuštěně. A tak se můžeme dívat i na ekvalizaci. Čím více informací v mixu máme, tím více musíme svoje pomyslné puzzle okrajovat.

Je logické, že většinou jako první sáhneme pro zvýraznění frekvencí v tracku pomocí ekvalizace. Jednoduše - pokud nějaké pásmo zesílíme, lépe takovou úpravu slyšíme. Naopak, pokud nějakou část frekvenčního spektra ubereme, vnímáme to jako úbytek, ztenčení daného zvuku.

Každý zvuk, i ten dobře nahraný, v sobě nese část frekvencí, které jsou pro jeho použití v mixu nadbytečné. Zvuky mají často nějaké rezonanční či jiné „nečistoty“, kterých se chceme zbavit. S každým zesílením v ekvalizaci navíc zesilujeme i negativní části zvuku, jako například šumy nebo špatně znějící místnost.

Přístupu, kdy frekvence nejdříve odebíráme, se říká subtraktivní ekvalizace. Nejdříve se zaměříme na to, co je v daném tracku nadbytečné. To odstraníme. Teprve poté přistoupíme k případnému zvýraznění frekvencí.

Hledáme nadbytečné informace, které danou stopu zhoršují. Například krabicově znějící frekvence okolo 400 Hz. Nebo nazální frekvence okolo 700 Hz. Použijeme horní propust (high pass filtr) pro odstranění subbasů všude tam, kde se přirozeně nevyskytuje. V této části spektra je často plno energie, která mix zamazává, ale nijak k mixu nepřispívá.

Nenechte se odradit tím, že jednotlivé stopy zní po ořezání frekvencí tence. V mixu jde vždy o celkový kontext. Pokud stopu „vysolujeme“ (funkcí Solo) a ekvalizujeme bez zbytku nahrávky, budeme mít tendenci ji spíš zvýraznit.

Ale pokud tak uděláme celý mix, budeme mít nepřehledný a zvukově nesladěný mix. Proto je třeba ekvalizaci provádět v kontextu celého mixu. V případě nutnosti si track vysolovat, ale co nejrychleji se vrátit do celého mixu.

Pokládejte si otázky: Slyším vše, co v mixu hraje? Má každý track své výhradní místo? Nepřekrývá nějaká stopa, poté co ji zapnu, zbytek mixu? Nezačne se mix „zavírat“ poté, co danou stopu ekvalizuji?

Vždy začínejte s odebíráním frekvencí a váš mix bude znít čistě a přehledně.

Psáno pro časopis Muzikus