Že občas prdne blána, s tím se tam nějak počítá. Myslím ta na bubnu, Ale občas se objeví prasklinka na činelu, což je už trochu opruz, protože blánu pořídíte za nějakou tu stovku, tu slušnější, ale za činely dáváte tisíce.
Zatímco blána řádným hraním praská někde uprostřed, činel obvykle praská od kraje. (Tedy pokud se blána vytrhne z obruče, máte naladěno buď
hodně vysoko a blána je příliš napjatá, nebo hodně nesouměrně - při poťukání na okraji v blízkosti všech šroubů by měl buben všude znít stejně vysoko.)
Pokud vznikne prasklina u jeho středu, máte jej buď příliš utažený na to, jak do něj silou bušíte, anebo jste zanedbali jeho odpružení od závitové tyčky na vrcholu jeho stojanu něčím poddajnějším. Obvykle plastovou trubičkou nebo aspoň bužírkou v několika vrstvách, shora a zdola špalík filcu nebo gumy. A neplést si hru s cvičením v posilovně.
Častěji ale činely praskají na obvodu. Tam už je důvodů víc.
Jednak je to jejich balení a zacházení s nimi při přepravě. Když máte na činely měkký, případně vůbec žádný, obal a při stěhování je položíte na nějakou bednu, ale protože je tam jako obvykle málo místa, položí někdo jiný na ten futrál honem ještě něco, co se tam zrovna vejde, třeba kytaru nebo odposlech. Pak při hopsání pojezdem bronz či mosaz činelová dostává pnutím nabančeno víc a jinak, než výrobci zamýšleli. Bývá taky nemoudré zastrčit zmíněnou placku do nějaké svislé škvíry. Před odjezdem to vypadá v pohodě, ale po pár zatáčkách už může být všechno jinak.
Řešením je buď poctivý tvrdý futrál, v němž jsou navíc činely od sebe něčím měkkým odděleny. Aby jeden větší shora neutlačoval menšího dole, nebo aby několik menších nahoře nedrtilo ten největší pod nimi, měly by mít činely mezi sebou něčím stabilně zajištěnou mezeru, Taky by měly být upevněny za střed, aby neměly zátěž na okrajích, hlavně u toho největšího. A pokud není žádný poctivý futrál k mání, jest nutno převážet činely jako šlehačkový dort, nebo počítat s jejich nižší životností - to už pak dál číst nemusíte.
Rizikovým zacházením, kromě příliš tuhého uchycení, bývá soustavné používání činelu ride jako crashe. Činely ride bývají masivnější a úder „crash“ čili úder bokem paličky na jejich okraj u nich nijak zvlášť nezní. Hráč to ví, a proto efekt zkusí dohonit, když přidá na síle úderu. Kromě vyšší spotřeby paliček si takovým dlouhodobým zacházením, když už si na to zvykne, koleduje i o nějakou tu prasklinu na obvodu. Hra „ride“ (tedy kuličkou paličky na ploše činelu) na činel crash bývá naopak bez následků.
A když už se to stane, darmo lkát nebo svolávat hromy či kurvy. Začíná to nenápadně - prasklina se prodlužuje jako hádek. Co s tím? Obvykle lze zvětšování praskliny zastavit vyvrtáním malé dírky (stačí 2 až 3 mm) na jejím konci. A pokud je prasklina větší, je dobré taky vybrousit ji hodně opatrně z klikatice do klínu, aby roztřepené hrany praskliny po sobě neskákaly a svou silou ji tak dál nerozšiřovaly. Zvuk sice dostane trochu na frak, ale je to lepší než plecháč úplně vyhodit. A taky je dobré se v klidu zamyslet, proč k tomu prasknutí mohlo dojít, poučit se a dělat už věci jinak.
A pokud vám praskne činel i při sebelepším zacházení i ukázněném hraní, je to šmejd a je dobře, že praskl. S úlevou ho prodejte do sběru a kupte si lepší, nejlépe od jiné firmy.
