Jak to vidí (slyší) zvukař - Baskytara II

Příklad složitější aktivní elektroniky u baskytary slovenského výrobce R. Sivčáka
Příklad složitější aktivní elektroniky u baskytary slovenského výrobce R. Sivčáka

Zisk pevného, ladícího, dynamicky vyrovnaného a taktéž déle znějícího tónu (větší sustain) byla a je ve vztahu ke kontrabasu snímanému mikrofonem opravdová zvuková deviza, můžeme-li to takto nazvat. Kdo někdy kontrabas zvučil, tak ví, že tento nástroj velmi často trpí tím (záleží samozřejmě i na jeho celkové kvalitě a seřízení), že jeho tóny bývají dynamicky velmi nevyrovnané. Někdy je situace až taková, že některé z nich jakoby zanikají a jiné doslova hučí nebo duní. Tyto jevy jsou u baskytary víceméně eliminované, ovšem i tady platí určité zákonitosti a úskalí v seřízení, u kterých není od věci se lehce pozastavit.

Přepínání basového DI výstupu XLR pre-post
Přepínání basového DI výstupu XLR pre-post

Když se teď na nástroj podíváme tak trochu z pozice hráče (což samozřejmě přímo ovlivňuje následný pohled od zvukaře), tak vliv na kvalitní a vyrovnaný tón baskytary má samozřejmě její kvalita, seřízení, případně stáří a vlastnosti použitých strun. Právě baskytarové struny jsou do jisté míry náchylné na obehranost a usazeniny z potu a nečistot, protože na rozdíl od elektrické kytary mají díky své větší tloušťce i hrubší vinutí, do kterých se nečistoty snadněji usazují, resp. „vejde se“ jich tam větší množství. :-) Struna pak pochopitelně ztrácí své původní vlastnosti - jako barvu zvuku, sustain nebo přesnost ladění v polohách. Pokud jako výchozí barvu zvuku označíme zvuk nové struny, tak by to měl být víceméně tzv. „klavírní tón“, jak jej nazývají někteří muzikanti, tedy jasný, otevřený tón s jistým kovovým přídechem, podobný barvě zvuku hlubokých tónů klavíru (pokud jste jej měli někdy otevřený, tak jeho opředené basové struny i podobně vypadají). „Kovovost“ tónů ve zvuku baskytary je samozřejmě větší při hře trsátkem a menší při hře prsty pravé ruky. Se stářím struny se kovový přídech postupně vytrácí a nastupuje jakási „tupost a hluchost“, zkracuje se sustain. Hráči na baskytaru si často pomáhají (nebo spíše v minulosti pomáhali) vyvařováním strun ve vodě s trochou čisticího prostředku (např. Jaru apod.), čímž se rozpustí usazeniny mezi závity opředení a struně se tak vrátí kovová barva zvuku. Je to opatření, které ovšem funguje poměrně krátkodobě, nevyrovná se většinou vlastnostem nového potahu. Někteří důmyslní kolegové mající patřičné známosti v určitých průmyslových odvětvích využívali, pokud je mi známo, i čištění ultrazvukem. Dnešní nabídka relativně slušné kvality strun i v nižších cenových hladinách ovšem tak nějak odsunuje tyto metody postupně do pozadí. Největší vliv na ztrátu vlastností nových strun má na prvním místě čistota a míra potivosti rukou, na druhém pak péče o strunný potah. Samozřejmostí každého hráče, který to se zvukem svého nástroje myslí vážně, by mělo být jejich čištění po každém hraní příslušným doporučeným čisticím prostředkem určeným pro tento účel (hojně využívaný na strunné nástroje je např. Fast Fret od firmy GHS, který se vyrábí již roky, a můžu sám potvrdit z vlastních zkušeností jeho příznivé účinky na zvuk a délku „živosti“ strun). Samozřejmostí by taktéž měla být i včasná výměna potahu za nový.

Čisticí prostředek na struny GHS Fast Fret
Čisticí prostředek na struny GHS Fast Fret

Dalším problémem přímo ovlivňujícím výstup pro zvukaře je nesprávné nastavení korekcí, ať již přímo na baskytaře nebo pak i na zesilovači či kombu. Zvláště u baskytar s aktivní elektronikou, kterých je dnes k vidění spousta - některé opravdu s mnoha ovladači -, kde bývají zpravidla mnohem větší možnosti korekčního nastavení než u pasivních modelů, např. nejrůznější parametrické středy, aktivní basy a výšky, mohou mít někteří hráči nastaveny extrémní hodnoty korekcí, což se samozřejmě projevuje dále v signálové cestě do mixážního pultu.

Přepínání výstupu pre-post na basovém zesilovači Aguilar
Přepínání výstupu pre-post na basovém zesilovači Aguilar

V případě, že basisté používají na svých basových aparaturách dnes již standardně vestavěný výstup XLR po ekvalizéru - tedy Post -, pak nastavení jejich vlastních korekcí samozřejmě ovlivňuje signál i do mixážního pultu. Výstup XLR na většině basových zesilovačů a komb je přepínatelný Pre/Post (před interním ekvalizérem a po něm). Někteří zvukaři takřka „bez diskuze“ baskytaristům přepínají daný výstup na Pre, čímž mohou mnohdy vznikat i drobné konflikty - zejména u hráčů, kteří mají své zařízení nastaveno poměrně rozumně a chtějí toto přenést a promítnout i do PA systému. Takové opatření zvukařů se dá do určité míry pochopit, pravděpodobně tím rovnou a dopředu předcházejí možným problémům s extrémnějším nastavením Post. Já to tedy přímo takto nedělám, většinou počkám, co z basového aparátu „poleze“, a teprve v případě nějakých „nestandardů a anomálií“ to začnu s dotyčným basákem řešit. :-) Jde o to, že určitá skupina basistů se snaží nesmyslně kompenzovat korekcemi na svém zesilovači např. vlastnosti boxu - u malých rozměrů např. nedostatek basových frekvencí jejich přidáváním nebo naopak, např. při absenci horny v boxu, dohánějí výškové frekvence jejich přidáváním atd. Pokud pak mají svůj DI výstup nastaven na Post, může to již být pro zvukaře určitý problém - ten je pak nucen extrémněji přidané korekce na svém pultu odladit a zase potlačit, což je samozřejmě do určité míry nesnadný úkol a v neposlední řadě taktéž nesmyslný (nemělo by být jeho úkolem napravovat špatné frekvenční nastavení basisty).

Příště s baskytarou pokračujeme.

Psáno pro časopis Muzikus