Klávesákovo zamyšlení - Klaviatura v programování zvuku

Klávesákovo zamyšlení - Klaviatura v programování zvuku
Klávesákovo zamyšlení - Klaviatura v programování zvuku

V následujících dílech se zkusíme zamyslet nad možnostmi, které nám mohou nabídnout běžně používané ovládací prvky (klaviatura, kolečka, pedály, fadery aj.) při programování zvuku a hraní naživo. Toto uvažování (jen teoretické, nebo, ještě lépe, i podpořené vlastní praxí a experimentem) je klíčové pro dobrou orientaci v parametrech zvuku a jejich spojení s hardwarovými prvky nástrojů, zkrátka „co se hodí na co“, jakási abeceda zvukového programátora. Na rozdíl od minulých dílů, které byly zaměřeny na práci s tradiční architekturou syntezátoru (à la starý dobrý analog), nebudeme se zde tak omezovat, a spíše předpokládejme, že máme nástroj (hardwarový či softwarový) s co nejotevřenější architekturou a možnostmi ovládat různými fyzickými prvky různé parametry zvuku. Stále však vycházíme ze „svaté Trojice“ tradičního syntetezátoru: oscilátor - filtr - zesilovač. Zvukovým kutilům doporučuji vyzkoušet příklady, které budou dále uváděny, mohou velmi napomoci k lepšímu pochopení souvztažností.

 

Začněme od klaviatury, základního prvku klávesového nástroje. I kdybychom neměli na nástroji nic jiného, už samotnou klaviaturou můžeme udělat hodně. Proč to tak je? Klaviaturu totiž používáme na ovládání výšky, barvy, délky i hlasitosti - základních parametrů zvuku -, a to pomocí polohy klávesy na klaviatuře (note number, jinak řečeno MIDI číslo noty), úhozové dynamiky (velocity), případně tlakové citlivosti (aftertouch). „Normální“ model, jak tyto věci spolu souvisí, známe z akustického klavíru: pokud zahrajeme ve slabé dynamice, zvuk má nižší hlasitost a zavřenější barvu (méně výšek), při zesílení dynamiky se zvuk otevírá a zesiluje. Jinými slovy, parametr note number určuje výšku tónu (oscilátor), parametr Velocity ovládá hlasitost (zesilovač) a barvu (filtr). Co kdybychom z tohoto schématu vyřadili velocity? Dostaneme model známý z různých druhů varhan, u kterých se úhozová dynamika jako u klavíru nepoužívá. Zajímavé je, pokud pomocí velocity neovládáme dynamiku, ale jen barvu (otevírání/zavírání filtru). Zkuste si vytvořit „Hammondy“, u kterých takto můžeme nasimulovat něco jako vysouvání táhel pomocí úhozu (zvláště při extrémnějším nastavení reakce filtru na velocity). Na nástrojích většinou tyto parametry najdeme označené jako Velocity Sens(itivity) v příslušné sekci (oscilátor/filtr/zesilovač).

 

Podobně zajímavé může být, pokud poloha na klaviatuře neovládá výšku tónu, ale jiný klíčový parametr (například dynamiku). Klasickým příkladem je, když hrajeme třeba bicí sadu na klaviatuře (klaviaturou spouštíme sadu samplů - ruchů). Můžeme však vyzkoušet i toto: po celé délce klaviatury přiřadíme jeden stejný vzorek malého bubínku, ale poloha na klaviatuře bude ovládat nastavení nikoli výšky, ale barvy: při glissandu zahraném na klaviatuře odshora dolů nebo zdola nahoru dostaneme vír bubínku s měnícím se „špičkou“ na výškách. Přidejme do toho ještě dynamiku, a dostaneme něco jako víření na bubínek...

Psáno pro časopis Muzikus